No, úplně na začátku bych chtěla poděkovat všem sponzorům, co nás obdarovali!!!!

Prvně to byl zase Smolík pacholík ze Super-zoo, který nám domluvil spoustu dárků od firmy 

Tak je zase potom! A pršelo, jen se lilo, teda to bylo přitom! A předtím jsem se těšila a chystala a zařizovala a nakupovala, žebrala, a když si jedna moje kamarádka, co měla mít brigádu v kuchyni, zlomila ruku a dali jí ji to do sádry, chtěla jsem i vraždit, proč leze na žebřík, když mi má pomoci na mé akci roku????

Jo, my pořadatelky to nemáme jednoduchý, jeden nikdy neví, kdy se co porouchá či pokazí, začalo to sádrou kamošky, potom si na mně smlsl správce kulturáku, se kterým byl problém a který zřejmě zkoušel moje nervy, kolik ještě vydržím a nakonec si ten nahoře řekl, že aby toho bylo do třetice, že nás pěkně nakumuluje do vnitřku kulturáku a Drozdice vokaž se, jak to v tom sále zvládneš a nahnal nad Hradiště v tu sobotu velkou oblačnost a ta oblačnost neúnavně a skoro celej den pršela a dost silně!!!!!

Letos, jelikož návštěvnost měla překročit možnosti jedné organizátorky - mě - a mělo se nás sejít asi sto pět, jsme s Aničkou v sobotu radši vstaly už o půl šesté, dva dny předtím jsme chodily spát po jedenácté v noci a vozilo se, uklízelo se, neboť kulturák zamořily Johany, ti pavouci, a bylo jich tam fakt asi milión šest, tak jsme je nemilosrdně vystříkaly Biolitem a vymetly a vysmejčily z našeho kulturáčku, potom následoval důkladný úklid, abyste nebyli v nepořádku, a když už bylo skoro sterilně, tak se zapnuly dvě lednice a vozilo se a nakupovalo se a v pátek večer se namazalo sto šedesát chlebíčků, udělal bramborový salát, nadělala česneková pomazánka a můj nejhodnější soused, co mi seče zahrádku, si vzal všechny nakrájené salámy a sýry, podíval se na mě a řekl mi:,,Hele, souseda, někdy bych tě roztrh a někdy mě tak vytočíš, že bych tě zabil a absolutně nevím proč, ale ty obložený mísy ti teda udělám, chci k tomu pivo a nikdo se ke mně nepřiblíží na deset metrů, jak mě budete chodit očumovat, jdu od toho a udělejte si je sami!".

,,Hodnej chlapeček." pochválila jsem ho a dodala:,,A zpívej si u toho, ať víme, že to všechno nesežereš!". Chvíli to vypadalo, že ty balíčky salámu po mě hodí, ale pak na mě hodil jen vražedný pohled a uchýlil se do nejzažšího kouta sálu, daleko od kuchyňky a od nás, kde jsme chystaly všechno ostatní, i osádrovaná ruka makala a dělala.

,,Hele, co když půjdu na WC, to nebude očumování, ale musím kolem tebe projít!" zahalekala jsem do prázdné haly, ,,V tom případě odcházím, řekl jsem deset metrů okolo mě je zákaz, choď si domů, nemáš to daleko!" a zabořil hlavu do balíčků s uzeninami a sýry a dvě hodiny jsme o něm nevěděly, ale potom ten výsledek byl úžasnej a já žasla a všichni jsme kulily oči, mám to někde vyfocený, jo, stříhat trávník a dělat obložený mísy, to by mu šlo, prdelce!!!!

Před desátou nás všechny všechno bolelo, já ještě naskládala na stůl ceny a dárečky a měly jsme pocit, že zítra, teda v den Dé padneme na hubu a zůstaneme ležet a klidně nás pejsci můžou občůrávat či okusovat! Anička navrhla udělat na lednice seznam, kde co je a od hlavních dveří udělat směrovky kam a k čemu a v případě, že se fakt nehneme, z toho bude samoobsluha!

Zamítla jsem to a dala chladit čtyři Red Buly, to nás ráno postaví na nohy a dají nám křídla, viděla jsem to v televizi a šly jsme uklidněný spát!!!!

Takže jsme vstaly o půl šesté a už o půl sedmé jsme krájely rohlíky a mazaly očka, moje kamarádky mě v tom nenechaly a vrhly se na zeleninu a i ta se sádrou šla potom napsat křídou menu na dětskou tabulku, za tím účelem pořízenou, prej nebudou řvát na sto lidí a většinou každej číst umí! Když jsme posléze zjistily, že se nám zkazilo asi sedm kilo bramborovýho salátu, se o mě pokoušel v tu chvíli depan jako prase, den předtím byl čerstvě udělanej, byl v lednici a v sobotu ráno si vesele kvasil, asi slyšel, jak se všichni těší na burčák a chtěl přispět troškou do mlýna, tak ho sousedka odnesla jednomu prasátkovi a kamarádka sádra šla ten salát z tabulky umazat a menu bylo chudší, když potom zase Evička dovezla svůj vynikající bramborovej salát jako příspěvek na slet, šla to sádra opět dopisovat a prohlásila, že si o ní lidi budou myslet, že má sádru i na mozku! Hele, ona je jinak chytrá, všechno, co dělala, bylo v souladu s mým organizačním chaosem a všechno, co ty moje kuchařinky dělaly, bylo na můj organizačně selhávající, někdy dost zmatený povely, jasný?

Když bylo přesně osm, první přijel Robo s Kruellou, které se říká Kubíček, sotva mi dal hubana, už zasedal k prvnímu stolu a přesně v osm, osm již tlačil do hlavy chlebíčky a načal jednu obloženou mísu a kafíčko a zákusečky, kuchařky z něj zase byly celé nadšené, jak mu chutná, prej byla radost se na něj dívat, jo, miláček Robo!

Hned po něm přijela Boženka a honem kafe a zákusek, aby se začalo stavět agility a mohlo se běhat! Jako třetí přijeli Vojtkovi a dovezli burčáček a vínečko a taky dvě obrovský asi stokilový zvířata, nějaký prapsy, kteří náhodou přežili vyhynutí brontosaurů a jinejch saurů, jen tihle sauropsi, kteří náhodou nevyhynuli, tak vláčeli Šárku po louce okolo kulturáku a ona plápolajíc za nima upřesňovala prej - to jsou ještě štěňata, každý jako kráva a se Šárkou smýkali jako s malou holčičkou a chvílemi jsme měli pocit, že odběhnou někam neznámo kam a ani je, ani Šárku už nikdy nikdo neuvidí, když už opravdu hrozilo nebezpečí odtahu majitelky do hlubokých lesů, smiloval se Lukáš, pejsky dal do auta a nechal utahanou Šárku vypít si kafíčko a sníst si větrníčka!

Když kolem půl deváté začali jezdit naši páníčkové s našimi miláčky, už jsem nesledovala, kdo co jí či pije a jen jsem se vítala a vítala a měla radost, Věra s Boženkou zatím postavily to agility, a když skončily, začalo pršet a já jen zoufale hleděla k nebi a hledala aspoň nějaký protrhloučký mráček, kde by sluneční paprsek dal naději na -neboj, za hodinku to přejde-!

Nepřešlo, nebe bylo špinavé jako bota a chcalo a chcalo!

Tak jsme se všichni přesunuli do kulturáku, čímž jsme se dostali do pospolité společnosti, kde každý slyšel každého a mohl si každý povídat s každým, což loni nešlo, neboť louka okolo kulturáku je velká a nahloučkovalo se to daleko od sebe a byly utvořeny skupiny lidí, co se spolu znaly a skupiny, co se teprve poznávaly!

Letos jsme se namáčkli pěkně skoro tělo na tělo, protože i když nepřijeli všichni a já na ně čekala a čekala pořád, taky jsem čekala na lepší počasí, tak si mezitím v kulturáku lidi povídali a pili burčák a víno a jedli, letos se toho snědlo opravdu hodně, loni, jak bylo to vedro, tak všichni jen pili a jíst nikdo moc nechtěl, tak letos to bylo přesně naopak.

Nakonec se nás tam namáčklo 90 lidí a 50 pejsků, když si vezmeme fakt, že je tam jen devadesát tři židlí, tak to bylo skoro akorát!!!

Pejsci byli dost ukáznění a i přes déšť chodili čůrat ven, občas nějakej pejsek sice označkoval nohu od židle svýho páníčka, ale většinou se chovali fakt slušně, ani žádnou velkou pranici jsem nepostřehla, fakt paráda!

Když jsem po obědě usoudila, že už asi nikdo další nepřijede a slunce nevyleze, zavelela jsem k zahájení akce Drozdí slet a vzala si k ruce Verču, dceru Jany, která umí pěkně nahlas pískat, aby mi ztišovala ty ukecaný a bylo slyšet mě!

Tak jsem to odpískala, teda Verča to odpískala a místo výstavy bylo předvedení všech našich miláčků, zdůraznili jsme klady a krásné povedení jednotlivých exemplářů a potom i ostatní si předvedli svoje odchovy a krasavce a na dvou stolech pokrytých kobercem jsme se všichni pokochali číňánkama i peruánkama a i jednou čivavou a bišonkem a dokonce kříženečkama.

On totiž jednou takhle k večeru utekl jeden náš Drozdík z vrhu ,,A" , podhrabal se do jedné zahrádky a užil si to při svitu měsíčku s jednou malinkou a krásnou jezevčicí, hned se na to nepřišlo, a když už tý jezevčíčí mamině narostlo břicho a bylo na všechno pozdě, se jen pořád nevědělo, kdo že to byl za pacholka, co nehleděl na to, že se vloupává na soukromý pozemek a klidně si tam erotí!!! No, jenže když se takové jezevčici narodí dva úplně nahatí, malincí kluci, pachatel se okamžitě prozradil a bylo to všem jasné, takže dva nahatí jezevčičíčíňánkové si to taky užili a my jsme je obdivovali a taky dostali dáreček, neboť u nás je miláček každý, byť jen napůl čínský miminko!!!!!

Potom jsme předvedli krásné oblečky a úžasnou naháččí módu a opět jsme obuli pejskům botičky a zasmáli se jejich sukovacímu pochodu!!!

Taky jsme zjistili, co někdo nějakýho svýho miláčka naučil a někteří dost machrovali a měli proč, jen jsme čučeli!!!!

Pršelo čím dál víc a ven se jít fakt nedalo a kulturák byl fakt plnej, slíbila jsem mejlem pejskům archivní kosti, ono totiž v těsném sousedství kulturáku byly odkryty hroby starých Slovanů z říše Velkomoravské z devátého století a já chtěla udělat malou prohlídku starých kostí pro naše pejsky, dokonce jsme měli slíbenej odbornej výklad a jeden archeolog byl v akci, ale mokl tam chudák sám a my nikam nešli, neboť jsme nechtěli, aby pejsci zmokli a nastydli!!!!

Takže jsme namáčkli lidi ke kraji sálu a prostředkem jsme prohnali psí dostihy, museli jsme soutěžit jen po pěti, ale výsledek byl jako venku v přírodě a i to, že jsem to ztížila maskou na obličej páníčků, některé pejsky nezmátlo a bezpečně doběhli do náruče toho svého!!!!!

Víc se nestihlo, za prvé se dlouho čekalo na lidi a hezký počasí, za druhé v kulturáku se už nedalo nic moc provádět a za třetí i tak si myslím, že byla legrace a spousta lidí si popovídala, předaly se informace, zkušenosti, i ty granule se hodnotili, kdo čím, a jak jsou spokojeni, i ten náš Techni-Cal byl pochválen těmi, co ho kupují a doporučen dál a pak se večeřelo a odjíždělo a já ani nevím, jestli byla atmosféra tak nezapomenutelná, že vás donutí příště zase přijet a dopovídat si to a dosoutěžit si to!!!!

Jěště takový bonus, Kruella, tedy Kubíček, co přijela s Robem jako první pejsek sletu, se bavila nejlíp, nevím o nikom, komu by chvíli nespala na klíně, jen jsem po sletu slyšela:,,Mně vždycky skočila na klín, já ji dala-dal dobrůtku a potom ji drbala až do usnutí!". To mi řeklo asi deset lidí, takže, Kubíčku, ty jsi to vychytala, vlísat se na klín, slupnout dobrůtky, schrupnout si v teplém a měkkém klíně, potom si zalumpačit a obšťastnit svou přítomností dalšího návštěvníka, neomylně vyhledávala ty lidičky, co pejska s sebou neměli, neb jim doma hárala, či to byly jen přátelé, co o pejskovi teprve uvažují a ti si ji užívali!

Večer se to vylidnilo a vypejskovalo a zůstalo nás tam pár, Robo popadl kytaru a do půlnoci jsme békali jak o život, dopíjeli jsme víno a burčák a bylo veselo, někdo spal u nás doma, někdo v kulturáku, někdo v naší zahradní boudičce, někdo u Šárky, a tak v neděli ráno jsme ještě posnídali, já tam přišla poslední, vlezu do kulturáku a hulákám:,,Dobrý ráno, honem kafe!" a tam všichni už po snídani a kafíčku a zbytek zákusků padl za oběť a já ještě ani neviděla na oči!!

Ach jo, já, co jsem všude první, si přijdu poslední, kamarádka se sádrou se fakt snažila, celou sobotu sádra - nesádra pomáhala o dušu a i v neděli ráno tam byla už od půl osmý a uklízela a obsluhovala, mezi náma, měla tu sádru už teda pěkně hnusně špinavou, ale jelikož nám pomohla i uklízet kulturák, který, lehce obechcán, jsme museli celý vysavovat, všechny židle umýt -93 židlí-, stoly a dveře, tak díky tomu Savu, protože makala s náma, si tu sádru zase vybělila a nevypadala už jako od šmudloňů, před tím by ji teda nějakej háklivka ruku nepodal!!!!!

Tím teda chci ocenit její snahu a že je fakt kamoška a za odměnu jsme jí nechali dovytřít zbytek kulturáku od kuchyně ke dveřím, aby byla poslední, kdo měl hadr v ruce, nebylo to za odměnu, ale my už jsme nemohli, ale pro ni to byla jakože pocta, my předtím vytřeli kulturák po Savu ještě Mistrem Proprem a měli toho plný brejle, tímto chci poděkovat taky Zoufalým manželům, kteří jediní s kamoškou zasádrovanou, ti, co uvařili těch třicet litrů guláše, přijeli pomoci uklízet a dezinfikovat a pomohli nám!!!!!

Poslední odjela nějaká Verča s naším Darfíčkem! On byl totiž prodanej jako poslední štěně, takže museli odjet poslední, aby to bylo jako k historii chovu a určitě prej přijedou příště!!!!!

Ještě jedna poznámka, můj vnouček miluje pejsky a při pohledu na ně se strašně chechtá, Vojtíšek taky miluje pejsky a šíleně rád jim rozhazuje piškoty a taky se při tom nezřízeně chechtá, když jsem v kulturáku při focení jen Drozdů chtěla udělat scénu, ala Lví král a ukázat Peťulkovi jeho budoucí ,,poddané" a zvedla jsem ho do výše, místo smíchu začal hrozně žalostně plakat, myslela jsem, že to celé zachrání Vojtíšek a začne rozhazovat piškoty a smát se, a tak jsem ho chytila, dala mu do ruček sáček s piškoty a on začal taky brečet, jóóóó, ty děti, když vám na tom záleží, udělají pravý opak toho, co od nich očekáváte a uštědří vám ponaučení: nikdy po nás nechtěj, abychom se chovali podle tvých představ!!!!

 Mám čtyři děti, měla bych to znát, ale já jsem tak doufala, že se budou dětičky smát, až se budou všichni okolo za břicho popadat!!!!

Takhle jsem vypadala jako mučitelka dětí a možná se báli i pejsci, ach jo!!!!

Skončilo to, je uklizeno, co bylo půjčeno, je vráceno, i když se počasí snažilo to zkazit, nakonec i ten zmatek v malém prostoru měl své kouzlo a agility si nikdo nepřeskočil a uklidilo se nepoužité, škoda, ale dárečky od sponzorů jsme si rozdali i tak, doufám, že si každý něco odnesl a že jsem na nikoho nezapomněla a že všichni dostali diplom a Drozdíka Samuela a fakt, děcka, kupujte si ten Techni-Cal nebo konzervičky Rinti prosím!!!!!!!!!

Vždycky, když odjedete a já osiřím, tak je mi smutno, že to tak rychle uteklo a je mi do breča, při tom množství si nestačím všechny do sytosti vychutnat, a tak, jestli pojedete okolo, stavte se na kafe a pokecáme si!!!!!!

             Třicet litrů guláše

                          Čtyřlitrovku utopených utopenců

                                 Tři kila bramborového salátu od Evičky

       Sedm kilo bramborového salátu od nás, snědlo prasátko od úplně jinejch přessousedů

          10 kilo salámů

       30 vajíček

       80 rohlíků

                 7 bochníků chleba

                   Chlebíčky z osmi vek

         50 větrníků

              4 velké rolády

       přesně 95 mlíček do kafíček a k nim spoustu kafíček i bez mlíček!

               zeleninu, ovoce

                  10 litrů bílého

                     50 litrů burčáku

                      30 litrů bublavky

                              50 litrů ovocné bublavky