Srpnová 09.08.

Moje operace, díl druhý, závěrečný a dlouhý !
 
Tak jsem se ráno vykoupala, zkontrolovala, jestli mám všechno potřebné a odjela na to vyspravení mé mládnoucí dělohy!

Jasně že jsem doma zapomněla pití, vzpomněla jsem si až v nemocnici a vracet se nám nechtělo, vyhlídka na hnusný nemocniční čaj a přechlorovanou vodu byla sice nevábná, ale smrt žízní mi nehrozila!

Na centrálním příjmu, sotva si mě zavolali dovnitř, zahoukali pípáci a sestra se mě jen v rychlosti zeptala, jestli mám noční košili, že neví, jestli by našla mou velikost, a ať fofrem mažu na 330 - oddělení a  že na mě nemají čas, že mají havárku, a ať nezdržuju a vyhodila mě ze dveří i s papírama, a ať si je ti nahoře dovyplní sami!

Přišla jsem na 330 a tam se mnou museli vyplnit, co měli udělat ti dole a zjevně byli ti nahoře naštvaní, že taky neví, co dřív a dole je jich plno a oni chudinky jsou v omezeném počtu a nemůžou se roztrhat, navrhla jsem, že si to proštuduju sama, že umím číst a pak to všechno dobrovolně podepíšu a nemusí se bát, že ještě nechci umřít. ,,Do košile a županu!" zavelela vrchní sestra a zasypala mě spoustou papírů, ,,Je vás tady na potraty dneska pět a máme spoustu ležáků!" a odešla rychle honem stíhat!

,,Nejdu na potrat!" zašeptala jsem, ale docela mi to polichotilo, jestli vypadám jako žena, co by měla ještě rodit, tak jo, brala jsem to jako lichotku.

Převlékla jsem se do své černé noční košilky - viz foto z prvního dílu- , župan jsem nechala v tašce, bylo děsný vedro a začala jsem studovat ty různý upozornění, že jako se vším souhlasím a jestli umřu, nebudu si stěžovat a oni za to nemůžou, a že jsem si vědoma, jaké následky při zákroku můžou nastat a tak podobné!

Potom přišla lékařka, když se na mě podívala, první, na co se mě zeptala, proč mám černou noční košili, ,,Ne, nemyslím to špatně, paní Drozdová, jen jste mě překvapila, za celou svou doktorskou praxi jsem nezažila nikoho s černou noční košilí, víte je to takové dogma, že nemocnice a bílá, jo, občas je tu nějaký světlý kárko nebo růžový proužek či fialové kytičky samozřejmě na bílém podkladu, ale černou jsem tedy ještě opravdu neviděla!" ,,No, vidíte, to musí přijít vodnářka, abyste si zkusili něco netradičního a nového, mám s sebou i červenou, ale černá je neutrální, a když se vám to nepovede, děti budou mít o starost míň a můžou mě v tom už nechat!". Usmála se tím úsměvem, který souhlasí z bláznama a řekla:,,Takže černá ovce, no nic, půjdeme k věci!".

Potom jsme spolu vyřadily nemoci, na které jsem už měla dávno umřít a které mi nějak omylem připsal doktor a probraly léky, které neberu a neznám, prohlásila chudinka celá naštvaná, že nechápe, proč si ty předoperační na oddělení nedělají sami, chtěla vidět moji lékárničku a zdravotní výbavičku, pochválila mě a dopsala, co nebylo uvedeno, na obhajobu svého obvodního doktora jsem uvedla, že mě několik desetiletí neviděl, jelikož na nic netrpím a naposledy jsem u něho byla jen proto, že mi na chirurgii dali neschopenku a potřebovala jsem ji prodloužit - moje naražená žebra - au, au, někde jsem o tom už psala a on mě vlastně vůbec nezná, jen mě má v evidenci a moje diabetoložka, co mě má proklepnutou do základů, má dovolenou, a tak jsem se musela obvoďákovi po letech ukázat!

 

,,A co prevence?", zeptala se milá, mladá, blonďatá doktorka, ,,Jo, preventivně si dávám dvě až čtyři deci červenýho denně, mám dvoudecovky skleničky!" jsem s úsměvem odpověděla a doktorka opravila údaj "alkohol jen společensky" na "denně", což původně uvedl ten obvoďák, co mě vůbec neznal!

Potom mně změřila tlak a cukr a byla mile překvapená, jak jsem dobrá a ještě na závěr se mě zeptala, jestli jsem nervózní, ,,No, jsem, ale ne z té operace, ale že tu udělám nějakou ostudu, já s ní mám smlouvu, že se mnou bude spolupracovat a nějak nám ta spolupráce docela jde!!!!!". Doktorka se zasmála a do rubriky nervózní zakřížkovala "trochu"!

Potom mě posadila do jídelny, že si mě tam ještě proklepne anesteziolog a potom mám jít na šestku!

Přišel asi třicetiletý, hubeňoučký klučík s blonďatým ježkem na hlavě a celý zmatený, držíc v ruce moji předoperační zprávu, celou přeškrtanou a další doplněnou, která byla přesným opakem té předešlé, se mě nejdříve zeptal:,,Jste paní Drozdová?", jasně, aspoň v něčem chtěl mít jasno a nebude se bavit s nějakou matkou nějaké pacientky!

Když jsem se hrdě představila, že jsem Drozdová v celé své kráse, přisunul si ke mně židli a dlouze studoval mou chorobografii a potom se mě zeptal, jestli vím, že mám při cukrovce držet dietu, vykulila jsem na něj oči a přitakala, že jasně, už deset let a že ji držím, ,,Na mou duši," dušovala jsem se a kulila na něj oči dál!

,,Ale to není o tom, že nesladíte, musíte jíst hrozně málo a jen tak hrstičku jídla na jednu porci." snažil se mě donutit přiznat, že jsem tlustá, protože moc žeru!

,,Já jím málo, i když to tak nevypadá." hájila jsem se.

,,Tak jezte jen půl hrstičky, ale takhle nemůžete vypadat, když máte cukrovku!" zaúpěl zničeně a dodal:,,Co s váma mám dělat, co když mi tam zůstanete, jo, EKG dobrý, ale co když není vaše a co potom já, jak mám odhadnout, co mi tam uděláte, prosím do příště, jestli mě teď za vás nezavřou, tak zhubněte!".

,,Nebude žádný příště." snažila jsem se ho uklidnit!

,,Jak nebude?! Tohle musíme oba přežít a kubík by vám měl stačit!" rozhodl a řekl, že nemá rád nevypočitatelné pacienty a odešel!

Tak jsem taky odešla, na tu šestku!

Tam už ležela nějaká Mongolka a já jen doufala, že umí alespoň trochu česky, já ukecanej tvor a jsem na pokoji s někým, kdo neumí pořádně česky, tohle mi přece nemůžou udělat! Udělali, neuměla ani kváknout a fakt, někteří dělají, že neumí, a umí, ale tahle neuměla doopravdy!

Ještě že nám už přišli dát injekci do - jak řekl doktor, miloučký a hodňoučký - zadečku, dlouho nikdo moji velkou zadnici nenazval zadečkem, byla jsem jak v ráji, hezký doktor a mám podle něj zadeček!

Když nás sanitární technik navozil do předsálí malého operačního sálu, bylo nás tam pět, když šla okolo sálová sestra, zastavila se u mě a zeptala se, jestli jdu taky na mini interupci. ,,Nejdu, bohužel," zesmutněla jsem, ,,kéž bych ještě mohla, já jsem jen ta abrase - to čištění dělohy!".

Na řadu jsem šla poslední, asi kdybych kolabovala, chtěli mít na mě čas a z předsálí  jsem slyšela, jak po probouzení z narkózy vietnamský děvčata nadávají a brblají v jejich rodném jazyku a znělo to fakt srandovně, "tind ťung fankť ťang" a podobně, vzpomněla jsem si na své minulé probouzení z narkózy a ostudu s tím spojenou a přísahala jsem si, že tentokrát budu mlčet a žádná ostuda nebude a prostě jsem si vsugerovávala, že budu mlčet, mlčet, mlčet!!!!!!

Když jsem se ocitla na operační koze, ten mlaďoučký doktor anesteziolog přikázal sálové sestře, ať mě teda uspí tím kubíkem, že by to mělo stačit, poznamenala jsem, že jsem se jim při podobné operaci před pěti lety uprostřed probudila, doktor se nade mě nahnul a poprosil mě, ať mlčím, že toho se právě bojí!!!!!

Žádnej Kubík mě vůbec neuspával, aspoň si to teda nepamatuju, když mi píchli nějakou injekci do žíly a poprosili, ať pustím pěst, tak jsem jen řekla, že nebyla sevřená, neboť jsem žádný povel na sevření neslyšela, doktor jen řekl:,,Aha, já jsem z vás, paní, celý nervózní!"

.

A potom jsem se už jen probouzela celá v euforii, kdy vám všechno přijde strašně legrační a máte pocit, že na sebe můžete všechno vykecat, a i když vám rozum velí ,,MLČ!", zachechtáte se a melete a melete a myslíte si, že jste někde na opilecké akci a můžete blbě kecat a každý se tomu bude smát a rozum pošlete někam a hlavně, když huba něco žvaní!
Nechápu to, ale prý něco blekotá každý, většina lidí to potom na pokoji ještě dospí a zaspí to a nepamatujou si to, většina vdaných žen prý strašně sprostě nadává na své mužské polovičky nebo se přiznává k úletům se sousedem, za což se pak stydí a prosí doktory o diskrétnost, někdo se chce dokonce prát, ale mluví prý skoro každý, jo, z těch čtyř vietnamek, co byly přede mnou, kecaly všechny, jen jim nebylo rozumět!

Mně bylo!

V jedné z nějakých minulých úvah se dočtete o ,,HEZKÉ PANÍ", takže další ostuda mých blbých poanesteziologických keců je následující:

Tak jsem se probouzela a nahodila úsměv od ucha k uchu a povídám:,,Honem, dělejte, já musím rychle domů, soused mi dělá houbovou roládu a já nechci, aby mi vystydla a ohřívaný už to není ono!"(v životě jsem nejedla houbovou roládu a ani nevím, jestli existuje)!

,,Jakýpak soused?" zeptala se mě hezká doktorka blondýnka, co mi dělala předoperační a operační zákrok a už si sundávala rukavice a odsukovávala gumovou zástěru, špinavou od mé krve.

,,No, můj soused, ta moje prdelka milovaná, jen ji nakopat, ten co mi seče trávu a chodí na houby!!!!!" upřesnila jsem a začala znovu usínat, to mi ale sanitární zřízenec neboli technik nedovolil a pleskal mě a třásl se mnou a žadonil:,,Neusínat, paní, prosím, já se s váma tahat nebudu, jen si pěkně přelezte sama, já si neztrhnu kýlu!". Takže tím, že mě už nenechal usnout, tak jsem se musela úplně vzbudit a přelézt si na vozík, kterým mě dovezl posléze na pokoj, a tak jsem si všechno, co jsem nakecala, pamatovala, vystřízlivíte rychle a rychle si uvědomíte, jak jste blbě žvanila a jen doufáte, že si toho nikdo nevšiml a nikdo si to nepamatuje, normálně možná ne, ale pokud se probouzejí po mini interupci Vietnamky a něco vyřvávají v ting-ťonkštině a nikdo jim nerozumí a jste jediná češka, co mele v češtině, všichni si vás pamatují a pozdějc vám to dokážou!!!!!

Na pokoji už jsem neusnula a přemýšlela o sletu a jiných rodinných starostech, vietnamská či mongolská dívka spala jak zabitá a dokonce i trochu chrápala, vypadala tak na šestnáct a já přemýšlela, proč musela zaplatit za takovýhle zákrok, sestra při měření tlaku prohodila, že je jich čím dál víc a že když to neumí, nemají to dělat!

Divné bylo i to, že si odmítala před operací sundat podprsenku a sestra se s ní musela skoro poprat, aby ji z ní stáhla, ,,Jak ji budeme oživovat, když budou problémy s podprdou?" obhajovala se přede mnou a bylo vidět, jak ji malá Asiatka prudí!

Ta taky hned potom, když se na pokoji znovu vzbudila, ještě celá mátožná a s motolicí se hrabala ve skříňce tak dlouho, dokud nenašla podprsenku a honem si ji znovu oblékla, potom usnula a spala skoro celé tři hodiny!

Když posléze přišel můj miláček hodňoučký doktor, co nazval mou prdel zadečkem a pořád se na mě usmíval, snažil se jí vysvětlit, že může jít domů a za půl hodiny bude mít propouštěcí zprávu, a jestli mu rozumí, horlivě přikyvovala a i já myslela, že ví, o čem je českoruční řeč!

Nevěděla, po odchodu doktora si znovu lehla, přikryla se peřinkou a usnula!

Nechala jsem ji ještě asi čtvrthoďku vychrnět a potom jsem ji vzbudila a snažila jsem se jí vysvětlit po mém, že má vypadnout!

Usmívala se a snažila se vypadat, že je jí všechno jasný!

,,Máte jít domů, haló domů, oblíkat a pryč, cu hauze, houm!" zapojila jsem dva jazyky a ona se jen mile usmívala a seděla dál v nemocniční košili a dřímala v sedě!

Zatřepala jsem s ní a znovu ,,Hele, vem si mobil a volej, ať přijedou!" a naznačovala jsem volání a pantomimou kroucení volantu a zvuk motoru, hluchá nebyla a řvala jsem domů, pryč a vrrrrrrr a uííííííí a jedééééém a odsůůůůůd ven a mávala jsem rukama ke dveřím!!!!
Vzala svůj mobil a nabídla mi ho s gestem, že si můžu zavolat, jestli chci jet domů a opět se usmála tím hezkým nevinným úsměvem, který mi jasně řekl - fakt nevím, co po mně chcete!!!!! Najednou mě napadl nápad, otevřela jsem její skříňku a začala na ni házet její civilní oblečení, rifle a tričko a kabelku a potom jsem ji chytila za nemocniční košili, naznačila vyslíkání jí a oblíkání jejích věcí, už skoro na tělo, potom opět pantomima volání a kroucení volantem a pryč odsud!!!!

Konečně pochopila, začala souhlasně kývat hlavou, že ví a opravdu někomu zavolala a začala se oblíkat, jo, jsem dobrá, ani nepotřebuju mluvit a pokecám si, jsem si pomyslila, když dívka odcházela, to už se po ní sháněla i sestra, se na mě opět krásně usmála a řekla:,,Naťtěťankou!". Jo, nashledanou, ale copak tě poznám, když tě potkám, vždyť vypadáte všechny stejně a zamávala jsem jí a praštila jsem se sebou spokojená do postele, a až po chvíli mi došlo, že jsem na pokoji sama a pocit z vítězství byl uspěchaný a já, ukecanec první třídy budu večer a celou noc sama a sama na pokoji pro pět!!!!!

V televizi bylo prd a v deset jsem musela dodržet noční klid a vypnout i to prd, co tam ani nedávali!

Přežila jsem to, ráno mi pokojový telefon oznámil, že bude vizita a máme si změřit teplotu!

Změřila jsem si i cukr mou cukroměrkou, aby ze mě můj krásný doktůrek měl radost, rychle jsem se učesala a navoněla parfémem z Avonu, abych náhodou nebyla smrdět starou bábou, protože vysprchovat jsem se už nestačila, netušila jsem, že je vizita tak brzo, dřív bývala až tak v deset, jo, dřív, to bejvaly časy!!

Přišel, usmál se a oznámil, že se můžu převlíct a že půjdu domů a že jsem vzorný pacient a že pacientku v černém tam ještě neměl a že tou černou jsem nezapomenutelná a obdivuje mou odvahu si vzít do nemocnice černou košili, oznámil, že se o mně už mluví i na jiných odděleních a ta černá se zapsala do historie a že jsem skvělá průkopnice spojení nemocnice s márnicí!!!
Že se stanu takovou hvězdou, jsem nečekala, že tam, kam vlezu, si mě pamatujou, jsem si zvykla, ale takovýhle úspěch, jo, my vodnářky umíme udělat rozruch, takže všichni, co si kupujete do špitálu bílou, jste sto let za opicema, teď frčí černá!!!!!!

Vysvětlil mi, co smím a nesmím a pořád se tak hezky usmíval, potom mu skočila do řeči ta hezká, blonďatá doktorka a doplnila následující: (ona je ta, co mě operovala a pamatovala si moje kecy, bóže, proč ti doktoři občas neohluchnou!)

,,Jo, paní Drozdová, naše černá pacientko, vzkažte svému sousedovi, té vaší prdelce milované, že teď se nesmí čtyři týdny pohlavně stýkat, nějak to prostě musí vydržet a opravdu ne, ať vám jen chodí na ty houby!!!!"

Podívala jsem se jí do očí a souhlasně kývla, jako že mu to vyřídím, ale nevím jak, jasně, ona neví, že soused, moje prdelka k nakopnutí, je jenom takovej jako synovskej vztah a maximálně můžu hlídat, jestli si najde tu pravou a kecat mu do ní i za cenu narušení sousedských vztahů, když ale ony se ty ženský po té narkóze přiznávají k těm sousedskejm úletům........., jo, sousedi jsou tak blízko a vždy po ruce!

Anička se hrozně smála a myslí si, že když ho na našem nádvoříčku zastavím a řeknu mu, že mu moje doktorka vzkazuje, že se čtyři týdny nesmí s nikým pohlavně stýkat, že z toho asi bude mimoň, ale bude legrace, nevím, jestli mu to doporučení ústně odevzdám, on je přece jenom trochu suchar a znáte chlapy!

A přestane možná chodit na ryby, na které chodí neustále a nikdy žádnou nedonese a my si myslíme, že právě má nějakou holku a nechce nám ji ukázat, pokud mu vyřídím, že má čtyři týdny se nepohlavně stýkat a že mu to vzkazuje nějaká doktorka, bude zmatený, a aby nezačal najednou nosit domů ty ryby, no nevím!!!!!!!

Když mi miloučký doktor a hezká doktorka přeříkali všechno, co chtěli a já se jen usmívala a už chtěli odejít z pokoje, doktůrek se zastavil a zeptal se mě:,,Je vám všechno jasné a nechcete se mě na nic zeptat?".

Pokrčila jsem rameny a zase se usmála a řekla:,,Jste moc milý, ale nechci, je mi všechno jasné!".

Udělal dva kroky, už téměř mezi dveřma se zastavil a zase se nevěřícně zeptal:,,Vážně se mě nechcete na nic zeptat?".

Já, stále sedící na posteli a kochající se pohledem na hezoučkého odcházejícího doktora, jsem upřesnila:,,Mám čtyři týdny dodržovat sexuální abstinenci, nemám se koupat ve vaně, nemám používat tampóny. Pokud to bude bolet či krvácet, na kontrolu tady, hlídat si cukr a tlak a dobrou náladu, jinak za dva týdny na kontrolu u své ženské, uniklo mi něco?".

Doktor se malinko zakoktal a řekl:,,Né, nic vám neuniklo, je to přesné, jste pozorná, ale přesto, vážně se mě nechcete na nic zeptat?".

Vyvalila jsem zase oči, jak to umím a zeptala jsem se:,,Nevíte, jak bude 22. srpna? Mám akci a potřebovala bych, aby bylo hezky!!!!".

Doktor se rozesmál a povídá:,,Takhle jsem to nemyslel, ale žádná pacientka mě jen tak nenechá odejít, chtějí vědět, jestli je možno onemocnět tím či oným, jestli je to vážné, když je bolí šlachy, jestli můžou mít to či ono, neboť na internetu se dočetly, že to určitě mají, maminka má flíček, a jestli je to vážný a dědičný a podobně.", prý ještě nezažil pacientku, co jen sedí, přikyvuje a vůbec, ale vůbec jí nic na sobě není divné a na nic se nezeptá při propouštění! ,,Paní Drozdová, vy se vážně nechcete na nic zeptat????!!!!",

,,Nechci, vážně ne, nemoci, o kterých nevím, o nich nic nechci vědět a o těch, co mám, vím, co potřebuju a stačí mi to a už běžte, potřebuju se spakovat a jít domů za pejskama!", ,,A za sousedem, co?" neodpustil si rejpanec.

Už byl na chodbě a znovu se vrátil mezi dveře a držíc kliku znovu a teď se smíchem:,,Opravdu se mě nechcete na nic zeptat, divná, černá pacientko?",

,,Nééééééé a ven!" zavelela jsem a ukázala ukazováčkem k východu!

Vizita odešla s tím, že se teda mám balit a po snídani jít domů, jelikož žádnou zprávu mi pro jistotu, abych ji moc nestudovala, nedají a pošlou ji mojí ženské doktorce sami!!!!

Tak jsem konečně šupajdila do sprchy, přece si nepovezu domů ten hnusnej nemocniční odér!!!!!

Když jsem se vracela v župánku ze sprchy, černou , po celém dni a noci upocenou košili si nesla v ruce, čekal už na pokoji sanitární technik, tentýž, co mě po zákroku budil, až mě vzbudil a donutil mě pamatovat si moje kecy, si chystal desinfekci a nové povlečení k úklidu mé opuštěné postele.

,,Jé, vy jste ještě neodešla, tak já počkám!" pronesl, opřel se o čelo protější postele, založil si ruce, nohy dal křížem a bedlivě mě sledoval!

Je mi padesát a jemu tak maximálně třicet! Co teď? Já, neustále zapáskovaná v červeným froté župánku přemýšlela, jak na to a potom jsem si řekla, říká si o to, možná se mu už v životě nepostaví, ale udělat šou před o dvacet let mladším klukem si nenechám ujít!

Postavila jsem se s úsměvem do skoro pozoru a z televize obšlehnutým gestem jsem si ledabyle sundala pásek ze župánku a lehce ho pohodila na postel, potom jsem se snažila nechat si župánek jen tak sklouznout po ramenech k zemi. Pak jsem vzala do ruky tělové mléko z Avonu a začala si natírat tělo, vždycky po koupání si natírám tělo a neviděla jsem důvod, proč odejít z nemocnice nenamazaná, chtěla jsem vonět po svém a sanitární technik se nemínil hnout a já nemínila ustoupit ze svých zvyků!

Tak jsem si natírala paže, potom moje pevně dolů visící prsa, moje neprůstřelné břicho, a tak pokračujíc dolů!

Když jsem se začala oblékat a nakonec si dala tričko, oznámil mi sanitář, že jsem dobrá, že tak, jak si oblíkám podprsenku, to ještě neviděl, a že kdybych řekla, že mi ji zapne, ale že nemá rád tlustý ženský!!!!

To moje sebevědomí stáhlo na nulu, bohové, proč jsem ho nevykopla hned, jak jsem ho uviděla!

Když jsem naštvaně a docela poníženě házela do tašky zbytky věcí z nočního stolku, usmířeně pronesl:,,Tak se nezlobte, víte, co to je denně se tahat s tlustejma babama v narkóze z operací, mám úplně hotovou páteř, ale vybírat si nemůžu, teď v době krize! Já vás tlustý beru jako poškozování mýho zdraví z povolání, jinak nic proti vám a natírala jste se tím mlíkem docela hezky, to jsem tady ještě nezažil a i s vaší figurou se na vás docela dobře dívalo.

 Řeknu vám, kdy jsem začal nesnášet tlustý ženský. Ještě loni jsem vozil exity z ára a jipky k nám ve špitále na konečnou do márnice, bylo to v zimě, všude sníh a furt sněžilo, prohrnovače jezdily neustále okolo špitálu, aby měli sanitky čisto, a už nahrnuly okolo silnice metrový sněhový barikády!

Ve tři ráno exla ženská, snad sto šedesát kilo, naložili mi ji na vozejk a ádiós amígos směr lednice!

Sjel sem sedm pater výtahem a zjistil, že na centrálu nikdo není, normálně jsme museli vozit mrtvoly sklepem a potom do márnice je to pěkně do kopečka, nechtělo se mi tlačit tlustou bábu do kopce, a tak jsem si řekl, že jestli na centrálním příjmu nikdo nebude, šviknu to tudy a potom to mám do márnice naopak z kopečka a s bábou tam zajedu a nemusím tlačit a ušetřím čas a námahu!!!

Tak jsem to švihl přes prázdný centrální příjem a dostal se na tu prohrnutou silnici, co vedla z kopce, nastavil jsem svoje gumové zdravotnické boty bokem na sjezd a pevně chytil vozík s bantamovýma kolečkama(nevím, co jsou bantamová kolečka, jen cituji) a snažil jsem se takhle sklouznout kopec, který končil ve vratech márnice!

Po pár metrech rychlého skluzu po zamrzlé silnici se mi náhle gumové pantofle zarazily o nějakou nerovnost ve vozovce a já rychlým trhnutím, chtíc zabrzdit vozík a dodat si stabilitu, jsem sice zastavil vozík, ale setrvačností a nějakou nereakcí na reakci, které asi mrtvé tělo už není schopno, se stalo, že sice já a vozík jsme se náhle zastavili, ale mrtvola tlusté paní tím rychleji opustila vozík a zahučela velkou rychlostí do sněhové stěny u kraje silnice, a to takovou rychlostí, že jí byly vidět jen palce u nohou, letěla jak vystřelená šipka!

Zůstal jsem jako opařený, já, uprostřed promrzlé silnice a moje mrtvola někde ve sněhové závěji a těch sto šedesát kilo žuchlo až dolů!

Nezbylo mi, než počkat, až zase pojedou prohrnovači, půjčit si od nich lopatu a milou, tlustou, už tuhnoucí paní ze závěje vyházet, když mi ji na áru dávali, byla ještě teplá, když jsem ji vykutal z těch závějí, byla už pěkně zmrzlá a snad ještě těžší, musel jsem znovu počkat, až pojedou silničáři okolo, vrátit lopatu a poprosit je, aby mi pomohli bábu naložit a aby drželi o všem hubu!

Proto nemám rád tlustý ženský, mám na ně blbý vzpomínky." dodal a zeptal se mě, jestli už může začít převlíkat mou postel!

,,Jasně, uklízejte, jsem se vším hotová a fakt zkusím zhubnout, vaše historka mě dojala, ani Paulo Vilagio by se za ni nemusel ve svých italských komediích stydět !!!".

To ho potěšilo a dal k lepšímu další historku, že měl kámoše, co svážel někde asi v Brně mrtvolky z několika nemocnic do jakési centrální márnice a měl naloženo asi devět mrtvol, na blíže neurčeném mostě se střetl s kamionem a po proběhlé kolizi a za silného brzdění stejný efekt, jak při brzdění vozíku s jednou tlustou paní, stalo se, že zadní dveře toho vozidla neudržely nápor devíti rakví nárazem najetých na zadní dveře tyto dveře vyrazily a vystřelily na silnici!!!

Po střetu těchto dvou vozidel byli ranění dva řidiči a devět mrtvol i s rakvema se povalovalo za autem a nějaký aktivista, co to hned zatelefonoval dopravnímu dispečinku, zapříčinil to, že do deseti minut se na místo činu sjeli policajti, to je v pořádku, záchranka, náš sanitář se odmítl podrobit ošetření, že mu nic není, jen kamioňák měl potřebu využít záchranáře, a černí havrani od asi pěti soukromých firem, co si přijeli pro mrtvolky, ti jediní byli zklamaní, mrtvolky už patřily márnici a už měly za funus zaplaceno! Tak alespoň pomohli naložit chudáky mrtvé zpět do jejich rozbitých rakviček a do auta a znechuceně odjeli hledat další, ještě nezadané, touto dobou ještě živé dárce orgánů - většinou motorkáře!
,,Jo, paní, bejt v tomhle byznyse není žádná legrace, jsem rád, že už vozím jen živý lidi na operace a většinou živý zpět na pokoj, pokud je málo nemocnejch, převlíkám postele, není za to moc, ale jsem rád, že mám aspoň něco, doba je zlá!!!!!

 

Když jsem se vrátila domů, měla jsem posečenej trávníček a soused mě vítal slovy:,,Tys to přežila? Já se těšil, že bude konečně klid!".

Včera jsem sebrala odvahu a kývla na něj prstem, když šel okolo, že jako aby přišel blíž a ještě blíž, bál se, čekal ode mě nějakou zradu, a že na metr to stačí a nebude riskovat, že mu omylem vypíchnu oko, ,,Neboj," ujistila jsem ho, ,,ale je to důvěrné, tak ať to neslyší bábinky od vedle!".
Přistoupil teda až ke mně a zvědavě zvedl obočí ,,Tak, co chceš?".
,,Hele, moje doktorka, ta, co mě operovala a propouštěla, ti vzkazuje, že se nemáš měsíc pohlavně stýkat a máš to vydržet a chodit mi pro houby do lesa!".
Podíval se na mě jako na cvoka a nechápavě se zeptal:,,Co že nesmím a s kým to nesmím, nebo co a  jaký houby a jaký pohlavní styky?", ,,Vůbec s nikým, fakt to říkala, fakt nekecám, přísahám, prostě měsíc nesmíš, a ty houby mi máš nosit!".
,,Cos to kde zase mlela, co děláš ostudu, žádný houby, a cos jim o mně nakecala, naposledy jsem ti sekal trávník!".
Tak jsem mu to musela celý vysvětlit od začátku, potom se začal smát, čímž mě teda dost překvapil a nakonec mi zakázal všechny operace a narkózy, a jestli teda ještě někdy prý fakt budu muset, tak bude u toho jak otec u porodu a po narkóze mi bude držet pusu a hlídat mě!!!!
Tý jo, to kdyby šlo, to by bylo malérů v rodinách, prosím, doktoři, tohle nikdy nedopusťte, my holky toho někdy nakecáme a ani to tak nemyslíme!!!!!!

Ach jo, až jednou umřu, tak doufám, že v létě, nechci, aby mě někdo lopatou dobýval ze závěje a proklínal mě, že hnusný, nenáviděný, tlustý báby...................

 

 

 Srpnová pro Vás 05.08.

Moje operace, díl první !!!!
 
Tak jsem si dovolila jít na preventivní kontrolu na gynekologii opět po roce, doufala jsem, že až půjdu odtud, řeknu sestřičkám: ,,Tak opět za rok." a odejdu v pohodě jako vždy!

Doktorka byla spokojená, jak pěkně zase dopadly výsledky rozborů z loňska, vždycky si mám volat do dvou týdnů po kontrole, jak to dopadlo, já nikdy nevolám, protože si myslím, že na blbý zprávy je času dost a člověk nemusí vědět všechno, já zase nejsem až tak zvědavá!

Letos opět se doktorka s podivem k mému věku a spoustě dětem podivovala mým krásným vaječníkům bez cist a vzorovému nějakému čípku, sice nevím, kdy mi ho zavedli, ale hlavně že je v pořádku, že jo, ale zeptala se mě, jasně, jdu tam jednou za rok, nemůže si všechno pamatovat, kdy že to mám dostat?

,,V tomhle životě už asi ne, paní doktorko, naposledy jsem to měla přesně před deseti lety" a vzpomněla jsem si na mimozemšťany.

,,To je zajímavé, máte dělohu jako těsně před menstruací, máte uvnitř všechno jak třicetiletá, opravdu zvláštní, vzhledem k tomu, co jsou fakta a vzhledem k Vaší postavě.", nevím, proč se nikomu nelíbí má silná postava, ,,Musíte na vyčistění a musíme zjistit, proč to tak je, neboť loni v létě byla děloha absolutně čistá a bez nárůstu překrvené sliznice" a študovala staré ultrazvuky a pořád divně pokyvovala hlavou!

Jasně, šlo mi mozkem, po deseti letech asi plutonium vyprchalo a vracím se do dětství, to slyším každou chvíli, že jsem jako malý děcko, nebo že infantilním!!!!

,,Já nechci zpátky menstruační cyklus!" zaprotestovala jsem, ,,Vážně mi to nechybělo a žádnej problém jsem s tím neměla, že jsem to neměla, chtěla bych, aby mi narostly třetí zuby, prosím!!!!".

Doktorka se usmála a podotkla, že pokud nevytáhnu nějakýho džina z lahve, třetí zuby nebudou, ale vyndávací klapačky si můžu nechat udělat!!!!

Nechci vyndávací, chci svoje, mimozemšťanové, nechci skleničkový zuby, prosim, prosim!!!!! A nějaký vlasy by mi taky mohly přirůst!!!!

Jestli se mám vrátit do dětství, chci vlastní zuby a vlasy, chci toho tolik?

Tak mi potom doktorka vypsala papíry na operaci a poprosila mě, ať je moc nezmuchlám, že to ve špitále nemají rádi, když je to moc požvejkaný!

,,Dobrá," kývla jsem a jednou jsem je přeložila a zasunula do pevnější přihrádky v úplně nové kožené kabelce!

Sestřičce v evidenci jsem neřekla:,,Za rok naschle.", ale ,,Brzo se uvidíme." a naštvaně jsem odfuněla k východu!

Dva schody na ulici, nevím, co se stalo, ale asi jsem zakopla, jelikož jsem měla ukopnutý nehet a nakopnutý palec na levé noze, jen vím, že jsem letěla jak žok z druhého schodu lopinkou přímo na chodník, rozplácla jsem se zrovna na tu novou kabelku a nechtějte vědět, jak pomačkaně vypadalo to doporučení, co jsem neměla zmuchlat, novou kabelku jsem si odřela o chodník a svý tělo jakbysmet!

V autech sedící pánové, čekající na své polovičky, až vylezou od doktorky, já nevím, proč chlapi nechodí se ženou na gyndu a čekají v autech, se řechtali, až se auta třásla a čekali, jak se budu zvedat!

Napřed jsem si myslela, že je po mně, ale potom jsem, vidíc ty vyřechtance v autech a v oknech domu naproti, je chtěla naštvat, tak jsem honem poskládala svou kostru do učebnicové anatomie a, co nejrychleji to šlo, se postavila, oprášila se a zjistila, že mám roztrhlou košili a děsně špinavé světlé kalhoty a všechno mě bolí a odbelhala se na zastávku, to je tak, když člověk rychle "vypadne" od doktorky, která vás poslala na operaci!!!!
Na zastávce jsem si dala igelitku na děsně špinavou lavičku a sedla si na ni. Když potom došla nějaká frajerka a sedla si v bílých kalhotech na ten humus vedle mě, čekala jsem na její pozadí po zvednutí se, nezklamala, do autobusu nasedala s flekatou prdelí a bincem neznámého původu!

Hřálo mě to, nejsem jediná s umolousanýma kalhotama, jo, byl to fajn pocit a neřekla jsem jí, že má špinavej zadek, i když přes ty špinavý, původně bílý kalhoty nebylo vidět, jestli ho má špinavej!!!

Druhej den jsem se dobelhala k obvoďákovi na předoperační vyšetření, ,,Svlíknout do kalhůtek!" zavelel a začal studovat moje choroby z dětství, byla jsem ráda a honem sundala podprdu, byla sice nová, ale ráno mě tam škrabal ten lísteček s návodem na praní, a když jsem ho ustřihla, udělala se mi, nevím proč, v tom místě dírka a u doktora už to byla pěkná lochna, nějak to pustilo očka, ,,Vypadáš jak šlompačka," pomyslela jsem si, rychle složila tu prsenku a nechala jsem se od našeho doktůrka vyšetřit, ten byl zděšen z mých modřin, modrého zápěstí, fialového kolena a oteklého kotníku a zeptal se mě, jestli nechci jít na rentgen a na chirurgii, ,,Nechci, padám každou chvíli, to bude dobrý, nebojte, jsem zvyklá!", ,, A proč padáte, paní Drozdová?" zeptal se mě, ,,Protože jsem nemehlo."odpověděla jsem a sykla bolestí, neboť mi zrovna proklepával moje naražená žebra.

,,Vemte si do nemocnice všechno svoje, nic tam nedostanete." upozornil mě a nutil mě držet si místo po odebrání krve silným tlakem, ,,Už mi mrtví ruka." protestovala jsem, ,,Držet a neodmlouvat," zvýšil hlas, ,,nebo mě budou ve špitálu pomlouvat, že neumím brát krev, žádnou další modřinu na Vašem tělě nechci vidět.". Modřina nebyla a moje žíla, jediná, co není zarostlá špekem, bude sestrám v nemocnici k dispozici!!! Po dokončení všech vyšetření se mě  doktor zeptal, jestli náhodou ještě něco nepotřebuju, ,,Jo, potřebuju plivnout do oka!" požádala jsem a odhrnula si spodní víčko levýho oka, aby doktor viděl, že se mi tam klube ječný zrno, ,,To si  musíte jít na oční, paní." suše poznamenal, jen trošku se usmál, podal mi ruku a nahlas řekl: ,,Nashledanou, v pondělí budou výsledky!".

Doma jsem si začala chystat věci, normálně spím v tričku, takže jsem si donesla dvě staré, ale ještě zachovalé noční košile! Jedna byla jahůdkově červená a ta druhá trošku nafialovělá, saténová, ale taková nějaká moc průhledná, sexy, jak podotkla moje dcera, mejch sto třicet kilo nemůže bejt sexy, ani kdybych se zbláznila, spíš budu vypadat jako šílená tlustoprdka ve fialových kraječkách a tuhle košilku jsem zavrhla, dokonce mě napadlo ji úplně zrušit, ale třeba někdy na nějaký maškarní se ještě bude hodit a udělila jsem jí milost!

Potom jsem si oblíkla tu bavlněnou, jasně červenou a šla se na sebe podívat, proboha, proč jsem si ji kdysi kupovala? Taková hrůza, pomyslela jsem si a v zrcadle viděla obrovskou červenou jahodu, když jsem si na to dala ještě růžovoučký froté župánek, co mi na akci Špitál půjčila moje mamka, a Anička se smíchem prohlásila, že mi k tomu koupí červený pantoflíčky, rozbulela jsem se, rychle jsem to ze sebe sundala a prohlásila jsem, že nikam nejdu a operace se konat nebude, že nemám co na sebe do nemocniční postele!

Chyběla mi taška na ty všechny věci, jedinou, kterou jsem sehnala, byla zase červená, sportovní....., proč mě pronásleduje ta červená? Ale co naděláte, jiná nebyla, a tak jsem začala červenou likvidovat a prostě červenou už ne a objevila jsem černou, starou noční košili!!!!

Když jsem si nabarvila vlasy odstínem mahagon a ty mi opravdu zčervenaly, došlo mi, že červená je mi souzená a přestala jsem se jí bránit!!!!

Ona taky po deseti letech ze mě ta červená opět poteče, tak je to asi k doladění atmosféry!!!!!

Dokonce, jak se mi na levým oku vyrazilo to ječný zrno, bylo i to oko celý pěkně červený! Tak to teda ne, na ksichtě červená nebude a nutila jsem souseda, aby mi na něj nečekaně plivl a já se lekla a ta potvora zmizela, když mi odmítl pomoci ten můj doktor, musím se doprošovat jinde, ale jelikož si soused zrovna dodělal dřevěný přístřešek nad vchodovými dveřmi, který jsem mu pomluvila a prohlásila, že tím opancéřováním a oplechováním na vršku to celý podělal a má to hnusný, řekl mi, že si na to oko mám plivnout sama, a ať neotravuju, a že mi roste tráva a že je zvědavej, kdo mi ji poseká!!!!
Plivnout na to moje oko se mi nepodařilo a tráva opravdu pěkně narostla, hnusný deště, ale tu stříšku soused fakt nezvládl, na krásný dřevěný trámky natloukl nějaký plechy od klempíře, úplně zničil romantiku původního záměru, jenže vysvětlete chlapovi, že upřímnost je vlastnost nás žen a pořád se chválit chlapi taky nemůžou!!!!! Třeba ho dojme ta moje operace a poseká.........!!!!!!!

Dnes mi dcera přinesla výsledky toho předoperačního vyšetření, když jsem si je laicky studovala, měla jsem pocit, že je to vyšetření úplně nějaké cizí a neznámé Anny Drozdové, dokonce tam byly uvedeny léky, které vůbec neberu a ani nevím, na co jsou, a nějaká šíleně vzácná nemoc, která se musí léčit a já ani nevím, že ji mám, ale pokud by byla neléčená, měla jsem už dávno umřít, našla jsem si to podle toho názvu na té zprávě na internetu a šílený příznaky té nemoci vůbec nemám, jo, doktoři, hlavně že do oka mi plivnout nechtěl a nesmysly napsal, tak jsem teda zvědavá, s jakou se vrátím a co mi podle té zprávy budou řezat, jo, v narkóze na to nevidíte, třeba se nevrátím a mimozemšťani už na mě čekají, třeba ze mě vytáhnou nějakýho malýho ufounka. Jo, a moje dcera Anička mi koupila k tomu županu růžový pantofle do té nemocnice, no, nezabili byste ji?

A taky zítra, jak nastupuju, tak se bude psát datum 28.07. a to je přesně půl roku po mejch narozeninách, není v tom něco zvláštního, tajemného, osudového???????? Takže zítra budu mít padesát a půl přesně, lidi, to jsou věci a budou mě pižlat!!!!!!

Doktoři, bojte se, nastupuju na scénu a já jsem schopná všeho!!!!!

Taky jsem si na tom internetu úplnou náhodou našla, jak diabetici můžou pít červené víno a jak jim prospívá a jak mají ti, co chlastají, nižší úmrtnost než ti, co abstinují, no, tak aspoň něco mě potěšilo, a tak si jdu ještě nalít červeného a hned dvojmo, ať jsem zdravá. Tak na zdraví!!!!!!!

Doufám, že v tom nejlevnějším českým hotelu ,,Nemocnice", kde se platí šedesát korun na den i s plnou penzí a dietou, já prej budu mít kombinovanou dietu na diabetes, hypertenzi a obezitu, asi to teda mám bez penze a budu hladem, tak že tam nebudu moc dlouho a brzo vám napíšu druhej díl !!!!