První prosincová úvaha dnes 14

Další prosincová úvaha dnes 22.12.

Moje studie : Jak se spí s opicí !

Předem se omlouvám, že letos obcházím Vánoce po špičkách a nepíšu o nich, ale čekám první vnouče a jsem z toho nějaká nervéz, a tak nechci Ježíška moc dráždit blbinkama, ať mi nedonese místo vnoučka infark, nebo kost v krku !!!!

Tak to bude o opici, ta se k Vánocům hodí taky ! Občas mi chodí mejlové prezentace nazvané opilecká jóga, anebo tak nějak podobně, většinou mě to dost pobaví, jak lze opilý usnout, a tak nutím poslední dobou své návštěvy, aby zavzpomínaly a pěkně na sebe vykecaly své zkušenosti s touto disciplínou, většinou si nikdo nepamatuje, jak a kde usnul, jen si pamatují, jak se museli, chlapi, pak pracně udobřovat a dostávat se zpět do manželských postelí a s tím spojených radovánek !!!! Pár známých mě docela překvapilo svou opileckospací fantazií a musela jsem jim slíbit, že to určitě nenapíšu do úvah, neboť to nikdo neví a je to už dávno, tak sice porušuju slib, ale nebudu je kluky ožralý jmenovat !!!!

A tak pozor, důrazně zdůrazňuju, že osoby a obsazení jsou moji známí, kteří kdyby je někdo úplnou náhodou náhodně poznal, tak to vůbec nejsou oni a jména jsou vymyšlená, vlastně je nebudu pojmenovávat a pokud se s nimi ztotožníte, tak podobnost je čistě náhodná !!!! Jo, a je to taky někde úplně jinde, než byste si mysleli, že jste poznali, že to je, a úúúúúúúúplně jindy !!!!

Tak jedna chata na Silvestra a v dolní krbové obyvákové části spářka, zahříváná alkoholem, která přesvědčila většinu, že je dost teplo a není nutno dále topit, takže přestali přikládat do toho krbu, do kteréhož postupně k ránu začali zvracet ! Ale ještě předtím jeden nastydlý slavič i přes množství požitého alkoholu klepal kosu a oblékl si svůj ovčí kožich a počal stoupat po točitém schodišti vzhůru k ložnicím, asi uprostřed schodiště se křečovitě chytil zábradlí, klekl si a usnul, kluci dole u krbu chvíli uzavírali sázky, kdy že se skutálí dolů a čekali, když ale místo kutálení začal pomalu dolů sklouzávat, nepustivší se zábradlí a z dlaní se mu začalo kouřit a hrozilo, že ono vzplane a lehne popelem, zželelo se jim tedy kamaráda a rozepnuli mu jeho drahý, pravý ovčí kožich a zapnuli mu ho na druhé straně zábradlí, čímž mu do kožichu zakurtovali jednu šprušli od zábradlí, potom mu odlepili křečovitě sevřené prsty od madla a takhle ho připnutého v půlce schodiště nechali v mírném záklonu spát až do rána !!!!

Dodnes je mrzí, že je tehdy na nový rok ráno nikdo nevyfotil, jeden slavič v kožichu, vytuhlej, zapnutej uprostřed zábradlí volal:,,Pomoc!", jelikož se nemohl pohnout a bylo mu hodně blbě, jen občas mávnul lehce rukou a opět zavolal, klečíc na zdřevěnělých nohách, neustále v záklonu :,,Pomoc, pomoc!". Pomoci se nedovolal a musel si pozvracet ten drahý kožich, neboť jeho spoluvítači Nového roku spali, nebo se budili s permoníky v hlavě, dva spali a tulili se k sobě v krbu, ještě že už před půlnocí přestali přikládat, byla jim zima, tak byli zavrtaní v popelu a obsahu žaludků těch, co spali před krbem, jeden pod převrácenou sedačkou, další přikrytý křeslem, jiní dva se zavrtali pod koberec, jo, zima k ránu je zima k ránu a navíc v dřevěné chatě, to, že po nich potom po ránu vrávorající opilci chodili a zakopávali o ně s nadávkou, který kretén tady zvedl tu podlahu a následné pády, už byly jen reakcí na nečekané hrboly v jistotě zvané rovná podlaha a daly se čekat !!!!
Ten, kdo po ránu viděl a zašvidral na stůl u sedačky, uviděl dalšího z oslavenců přikrytého tácem chlebíčků naruby, neboť i jemu byla zima a takovej tác plnej chlebíčků fakt zahřeje, když se tomuhle posléze podařilo posadit se, opadávaly z něho vajíčka a okurky, občas celý chlebíček, tak kamarád ležící pod tím stolem se jen divil, kolik toho snědl a vyzvracel, potom zadívavší se na jeden upadnutý chlebíček, konstatoval, že ten se dá sníst ještě jednou a škytajíc ho pomaloučku rožvejk a posunul do útrob!

Chlapi jsou fakt nepoučitelní, bylo jim tak blbě, že už bylo jedno, jestli je někdo zlomený v zádech, nebo někomu pošlapali hlavu, nebo málem uhořel v krbu, prej nejhorší byli ti ranní Stachanovci trhající kutací rekordy v hlavách a ostatní bolesti byly jen doplňující a bezvýznamný !!!! A příště pařili v této sestavě zase a fakt ti samí !!! Nepoučitelní, ale já je chápu !!!!

Jindá zase jinej můj známej se pokoušel po oslavě narozenin trefit domů, naštěstí ho až k domu dovezl taxikář, který mu nedovolil snězené jídlo a požitý alkohol odložit na sedadlo spolujezdce, a když mu jeho klíči otevřel hlavní vchod a nakopal ho dovnitř, dal mu klíče zpět do kapsy, z peněženky si vzal svoje taxné a opustil ho !!!!

Jak se dostal do výtahu a jak se mu podařilo zmáčknout správné patro, prý netuší, ani jak se z toho výtahu doplazil do chodby, už neví, pamatuje si jen, že dveře jeho bytu ( nebyl to jeho byt ) nebyly zamčené a v předsíni byla zima, tak si lehl na lino, konečně si odložil to jídlo a pití, co měl doposud v žaludku, vedle sebe, a protože mu byla stále zima, přikryl se jízním kolem, co viselo na skobách na zdi té předsíně, prý si jen pamatoval myšlenku, proč mají kolo v předsíni, když tam nikdy nebylo, a kdo na tom kole k nim asi přijel !!!!

Ráno ho vzbudily nárazy do nohou, to jak se soused pokoušel dostat po noční domů a nešly mu otevřít dveře, když ho i s kolem dveřmi odsunul až tak, že se mohl protáhnout dovnitř, uklouzl na zvratcích na linu a s nekontrolovaným nadáváním se dostal smykem do kuchyně, kde probouzející se jeho manželka, ještě spící a zívající, se šla podívat, co se děje ! Po prozření a vzbuzení se, manžela hned seřvala, že mu jednou provždy zakázala vodit ožralé kamarády domů a že to je jeho konec a proč si ho brala, ožralu poblitýho, a že maminka ji varovala a tentokrát se z toho nevykecá a chudák soused mýho známýho jen seděl v kuchyni v cizích zvratcích, nechápal a rukama si vykrejval rány jeho manželky, mířící mu na hlavu, jasně, byt byl zalit vůní alkoholických blitků a zoufalá obhajoba toho chudáka souseda, že fakt byl v práci a je střízliv, padala na neúrodnou půdu !!!!
Ten večer se dva sousedi ožrali spolu, ten, co omylem vlezl do cizího bytu, byl vlastní manželkou to ráno obviněn z cizoložství a ať si ho prý ožralce sousedka nechá, když tam chodí spát a nikdo nevěřil ani jednomu z nich, tak se šli spolu opít do malé hospůdky, a pak šli za úplně jinejma holkama !!!! Jo, když my ženský na nějaký blbý výmluvy, co navíc vypadají jako úplně dementní výmluvy, nedáme a i kdyby náhodou ti naši kluci měli pravdu, stejně si myslíme, že kecají a tak debilní výmluvy, bože, kdy se chlapi naučí lhát inteligentně, aby jsme jim na to skočily !!!!! To, že je někdy pravda krutá, neberem, protože chlapům se nedá věřit !!!

To mi připomnělo starý vtip, jak Pepíček ráno po Mikuláši před výtahem před odchodem do školy začne hystericky křičet :,,Maminko, maminko, honem, pojď sem, ve výtahu leží chcíplej čert !"

Jinej známej mi zase tvrdil, jak opilý po cestě domů po čtyřech málem taky umrzl v zimě, tak se přikryl vlnitým plechem, co ho zrovna míjel u nějakýho baráku, kterej ho prý zachránil před umrznutím, a že to byl teplej vlnitej plech, že to byl vlastně teplej vlněnej plech vlnitej z vlny !!!!

Mám taky známou, co se odmítla na další nějaký chatě, kde se tohle odehrávalo, taky v podroušeném stavu, vyčůrat na záchodě, protože ten vypadal použitě, až příliš použitě, jako kdyby tam chodili čůrat a zvracet slepci, my holky jsme na to háklivé, tak ji musel její miláček dovést, spíš vynést, před chatu do křoví, jenže čurejte v čupu, když jste namazané, jasně, spadnete do toho, co jste tam vyloučily, jenže, když to jde za tím čůracím křovím s kopce, nejenže si do toho sednete, ale ještě se skutálíte dolů do dalšího křoví a tam vás už nikdo nehledá a jste nucena tam zůstat do vystřízlivění, neboť i když se pokoušíte ten kopec vylézt, zemská přitažlivost je svině a nepustí vás daleko a stejně zase kutulůlůůůů ještě níž a vaše blekotání :,,Já jsem tady, vytáhněte mě !", nikdo neslyší a když to někdo zaslechne a pokusí se vás vytáhnout, zahučí za váma a jste v tom dva, ale prý jim aspoň bylo teplejc, jen opět ráno nevěděli, jak vysvětlit svým polovičkám, že se tam zahřívali spolu, jo, a ten původní miláček, který donesl svou milou ven vyčurat, po chvilce čekání zapomněl, co tam chtěl, nabyl pocitu, že se tam šel vyčurat sám, vykonal potřebu do téhož křoví, naštěstí ta známá už byla odkulená níž, a odešel pít dál s kamarády, jak snadno ztratí muž svou milou v křoví a jak pak zuří ráno ta ztracená milá, pánové, nechtějte to vědět a to ještě byla obviněna ze šmajchlování s tím, co tam zahučel za ní, dodnes má můj známý na hlavě pod ubývajícími vlasy jizvu, za pár let už bude vidět, ta jizva pochopitelně ! Ale vztah to přežil, tak konec dobrý, všechno dobré !

Když my holky jenom chceme po vás, pánové, aby jste nepili, nosili nás na rukách, když my pijem, teda vy taky pyjem, to je jasný, chceme, aby jste blinkali ve vlastních předsíních za našeho zuření, co to máme za ožralce, ale nesmíte nás nikde zapomínat a jinak jsme velice nenáročné, na odpuštění vašich prohřešků nám stačí kytka, dost drahej parfém, nějaký zlato, lístek do kina, divadla, večeře se šampaňským, žmoulání našich špíčků vašima rukama za nadšeného vzdychání, jak jsou vzrušující, a odpustíme vám všechno, stačí se to jenom naučit a hlavně si to i v opilosti pamatovat- VY TRUBCI-!!!!!!!

No, a ještě poslední opilecká poloha, taky známej a znáte to, po oslavě a po doplazení se domů, zkoušení odemknout si vlastní dveře rodinného domku, se tyto rázně otevřely a vůdce smečky dostal mezi futrama válečkem na nudle, ne, přeháním, jen kopanec do hrudi s následným hysterickým řevem:,,Táhni, ožralo, ode dveří a vari od našeho prahu !". Tak chudáček opilej, ocas mezi nohama, zase mu byla zima, je divné, že těm ožralcům je vždycky zima , tak hledajíc útočiště a teplo, zalezl jejich rotvajlerce Barbí do boudy, schoulíc se tam a nechajíc se až do rána olizovat a zahřívat jejím tělěm a chránit před vzteklou manželkou, a kamarád od té doby prohlašuje, že nejlepší přítel opilce je pes a pamatoval si, že to z něho šlo horními otvory, ale ráno po opuštění boudy, byl čistý, sice trochu vlhký od psích slin a dost ho bolelo na prsou od boty jeho ženy, co ji měla obutou, když ho pomocí té boty v noci důrazně požádala o vystřízlivění jinde, ale hlavně byl čistý a puštěný zpět do domu, bylo mu odpuštěno a Barbí od té doby má zvláštní postavení v rodině, chrání mého známého a vrčí na jeho ženu, pokud na něj křičí, chodí s ním na pivo a zahřívá ho, pokud někde upadne, jó, na pejsky je spoleh !!!!!

Nejlepší přítel člověka opilého je jeho pes a to je fakt, přes kterej nejede vlak, a proto milujeme své psy a oni milují a chrání nás, i když spíme s opicí, oni prostě nežárlí a milují nás absolutně nezištně a jsou tím skvělí !!!!

Hele, jestli máte nějakou vlastní jogínskoopileckou polohu, napište, ráda udělám další úvahu na tohle téma, děcka, co už máme na tomhle světě a s touhle vládou a s celou evropskokomunistickou unííí a jejich heslem, ty, ty, ty,...ty to budeš platiti, a kdo nejde snámi......., než radost, že jsme to ve zdraví přežili a probudili se někde a nějak........

Zestárla jsem, zažila jsem, nepochopila jsem, zaplaťpánbůh za víno !!!!!!!!

Jo, a proč málokterej opilec umrzne ? Protože ho zahřívá ta opice, pokud teda opilec nemá psa a pokud nemá psa ani opici, ani vlněnej plech, tak má fakt pech a je mu prostě zima, proto opilci bez opice a bez psa nemaj zuby, protože si je vydrkotaj zimou !!!!!

Teď jsem dostala k lepšímu ještě jednu !

Partička v hospodě a jeden, že už má dost a jde domů, nic nedal na kamarády a že je ještě čas, on věděl, že už má nejvyšší čas a vypotácel se před hospodu, kde následně zavrávotal a udělal most přes áčkovou ceduli s nabídkou dne a jiných konkrétních údajů o cenách alkoholu. Protože neměl sílu se zvednout, tak si tam v záklonu usnul a po zavíračce ho tam objevili kamarádi, kteří už museli opustit hospodu, tak si ho hodili přes rameno a s poznámkou:,,Tak vidíš, vole, a stejně jdeš s nama domů !" ho teda domů odvlekli, protože usněte si v záklonu, to se potom nějak nemůžete narovnat, a jelikož byla zima a měl na sobě černou zimní bundu, přečetla si ráno na její zádové straně jeho žena od křídy obtisklou nabídku dne i s cenama !!!!!

Tak to je všechno a ty letošní svátky si užijte, kdoví jak bude narok !!!!

Nejsem člověk s řidičákem, takže vyhlášku a pravidla silničního provozu skoro neznám, ale ráda v autě sedávám vedle řidiče, za prvé tam má moje objemná postava víc místa a za druhé se můžu hezky rozhlížet a upozorňovat řidiče na krásy vůkol, na hezké opravené domky, pasoucí se srnky a známé, kterým zuřivě mávám, i když vím, že si mě asi nevšimnou !!!! Řidiči mě proto nemají rádi, nemají jaksi čas čumět okolo a moje rozmávané ruce jim brání ve výhledu a ohrožují dopravu, jsem prý nebezpečnější než mobil u ucha a pes na klíně řidiče, za jízdy pochopitelně, taky moje levé koleno je věčně přimáčklé na řídící páce, a tak mi řidiči ošahávají kolena, zuříc, že jim tam to moje koleno překáží a potom do něj dostávám herdy, jako abych se trochu smrskla a neroztahovala se tak !

Všichni řidiči po mně chtějí, abych hlásila z prava dobrý, radši zakloním hlavu a podívejte se sami, chytráci, naposledy jsem hlásila z prava dobrý před dvaceti lety a málem to dopadlo katastroficky !

Tak schválně, bylo to v době, kdy jsme z druhým manželem opravovali domek. Drozd sehnal starou sanitku, tzv. Stejšna, foneticky psáno, v autech se nevyznám, a tím jsme vozili cihly, cement, luxfery a jiný matroš, jak jsme říkali !

Jednou jsme taky s takto plně naloženým autíčkem, co naloženým, narvaným, stavebním matriálem jeli k našemu domečku a Drozd mě upozorňoval, že je to na mně, že musím hlásit a hlavně nesmíme zastavit, neboť benzínu je akorát na dojetí domů a ono to taky nějak tehdy nestartovalo, takže naštěstí jsme jeli pomalu a jistě, když se ozvalo exmanžílkovo: ,,Zprava dobrý?", hodně naštvaným hlasem, neboť jsem zase zapomněla a čučela na známou a její nemožnej ohoz, co měla na sobě a vypadala v něm dost blbě, hned jsem se soustředěně otočila do křižovatky vpravo, kde měli řidiči přednost a patřičně nahlas hlásím :,, Zprava dobrý !!!!" A když Drozd přidal plyn a vjel do křižovatky, dodala jsem:,, Jenom jede motorka !". Nevěděla jsem, že se to vztahuje i na motorky, přijdou mi takový hubený a jen na dvou kolech, ty se přece musejí vejít všude, no naštěstí to zabrzdili oba včas, Drozd i motorkář, i když ten mlel něco o idiotech, co neznají pravidla a jsou slepí a nějaká sprostá slova, znáte to, byl to trochu nevrlý motorkář ! Drozd po překontrolování situace a zjištění, že jsme všichni v pořádku, se na mě v autě otočil a já zaregistrovala vražedný výraz v jeho obličeji a nadouvání jeho hrudního košíku, hrozícího výbuchem a na moje pokrčení ramen a provinilé, omluvné, tiše pronesené:,,Tak pardón," jen vymrštil ruku s náznakem okamžitého vystoupení z auta, mého vystoupení, jelikož bylo jasný a taky se to hned potvrdilo, že dále nejedeme a nestartujeme a dostala jsem příkaz, že ať si to nejmíň tunový, naložený auto pěkně dotlačím na barák a hlavně rychle, neboť stojíme v křižovatce !!!!

Připomněla jsem exmanžílkovi, že jsem těhotná a tlačit mi doktorka zakázala, Drozd se chytil, chudák, za hlavu, pomyslel si něco o mé inteligenci a dovolil mi si opět nasednout, sám vylezl z auta, chvíli pobíhal okolo, přičemž vypouštěl páru, potom jsem slyšela něco jako heuréka, z kufru auta vylovil litr domácí slivovice, kterou jsme si vezli do čajíčka na chladné podzimní večery a s těžkým srdcem ji nalil celou do nádrže, pomyslela jsem si, že je asi v těžkém šoku po málem, mnou způsobené havárii, ale bála jsem se špetnout, když mě Drozďák vrátivší se do auta, poprosil :,,Aspoň se teď pomodli, ať to chytne, nebo ty pytle cementu budeme vozit na trakači!". Naštěstí to na tu slivovici chytlo a dojeli jsme domů, akorát i po vytažení klíčku ze zapalování auto pořád startovalo a nechtělo se uklidnit, bylo prostě ožralé a dokud se i poslední slivovicový výparek nespálil, auto si pobrukovalo a natřásalo se před barákem!

Časem mi bylo odpuštěno a dovoleno jezdit zase na mnou oblíbeném místě vedle řidiče, Drozd byl rád, že se nikomu nic nestalo a měl pár let humornou historku, kterou dával k lepšímu, před pár lety jsem na jednom večírku tuhle historku slyšela, ale stala se prý někomu úplně jinýmu, mrzelo mě, že si ji tak drze někdo přivlastnil, ale ať ji uslyšíte od kohokoli, nevěřte mu, tohle je můj zážitek a mých dvacet osm let, co mi tenkrát bylo !!!! Někdy to se mnou Drozd taky neměl lehký !

Tuhle přišla Anička z návštěvy od něj a smála se , chtěla jsem se taky zasmát, tak Anička hodila do placu, jak i tatínek už stárne a starosti a skleróza, a jak jednou taky hlavu plnou toho, co dřív a hlavně všechno stihnout, vjel na znojemský kruhový objezd a zaboha si nemohl vzpomenout, kam že to chtěl jet, tak musel chvíli jezdit kolem dokola a úporně přemýšlet kudy kam a proč, až si vzpomněl a vydechnuvšísí si odbočil na místo určení !!!! To já jen aby jste se nesmáli jen mě !!!!

Jó, teď jsem si vybavila ještě jednu spolujezdeckou s Drozdem, když jsme spravovali ten barák, peníze moc nebyly a Drozd si je musel vydělávat chudák prací, dopoledne v práci, odpoledne na stavbě a v noci si bral brigády na poště, jezdil noční kurzy pošťáckým autem do Brna, no a protože silnice na Brno je rovina, kde to láká řidiče ke zdřímnutí, čímžto většinou jízda končí v příkopě, tak si mě bral Drozd s sebou, že jako abych ho bavila a on neusnul, tam do Brna to ještě šlo, vyprávěla jsem, co v práci a o knihách, co jsem četla, tenkrát se politici pomlouvat moc nedali, teda dali, ale za komunistů to nebylo to vzrůšo a tak !!!!

Ale v Brně, než se přeložilo auto, jsem to v něm zapíchla a už mě nevzbudil, celou cestu zpět se o to sice snažil a hučel do mě neúnavně až do Znojma:,, Nespi a bav mě, sakra nechrápej a povídej něco!". Já vždycky něco zamumlala, zaklapla otevřenou spodní sanici, co mi spadla, znáte to, hlava na okýnku, pod ní polštářek, huba ničím nepodepřená a spala jsem dál, takže Drozd nikdy neusnul, neboť jsem ho vytáčela tím, že spím, i když jsem tam byla za úplně jiným účelem, ale je fakt, že svou úlohu jsem splnila, neboť jsem ho bavila tím, že mě musel budit a nevzbudil !!!!

Jó, já jako spolujezdec jsem spolehlivá, jen jednou, když do mě před cestou zpět v Brně nalil litr kafe, a já fakt chvíli nespala a povídala jsem mu obsah jakési právě přečtené knihy, začal Drozďák klimbat a já ho budila těsně před příkopem na levé straně silnice, tehdy pochopil, že pohádky se vykládají na dobrou noc a já ho vlastně uspávám, nechal mě teda spávat a budil se sám tím, že mě neúspěšně budil a zaklapával mi sanici, když už z ní vytékala slina do mého výstřihu, abych neměla mokrý prsa a nenastydla jsem mu, měl mě tenkrát asi fakt rád !!!!

Však si přečtěte znova úvahu o Sněžný, tam se dočtete, jak jsem radila Lukášovi, když jsme tam jeli, seděla jsem na svém oblíbeném místě a zajeli jsme si nějakých pouhých padesát kiláků, měli ze mě taky radost !!!!

Jinak mezi náma jsem jezdila ve svých studenstkých letech stopem a v jednom parným červnu, když jsem si stopla docela milýho čtyřicátníka a sedla vedle něj, tak ten se tak často díval, jestli zprava dobrý, až mi došlo, že se na mě lepí upocený triko na holém těle a dokud neuschne, tak zprava dobrý nebude, až jsme skončili v jakémsi stromě u cesty, pán potom plakal nad rozbitým autíčkem a já si šla radši honem stopnout jiný autíčko a seděla jsem potom vzadu, a pak už jsem poctivě nosila prsenku v rámci bezpečnosti dopravního provozu !!!!

Anička mě taky nutí furt hlásit, když najíždí na parkování, jestli má dost místa vpravo ! No, už jsme ťukli dvě auta, to první, úplně novýho renoltíka, co měl zaplacený teprve druhý lízink, tak tomu jsme dost brutálně promáčkli dveře a poškrábali zbytek boku! Brečící Anička ihned zavolala taťkovi, taky komu jinýmu, co má dělat, Drozd okamžitě přijel, sprdl Aničku, proč parkuje vedle nových aut, že zásadně má parkovat vedle starých šunek, a našel nám majitele, což byl pan Binder, co bydlí v paneláku s naší babičkou a jehož dceři moje starší dcera před pětadvaceti lety nechtěně rozbila hlavu dlažební kostkou, dodnes má holka jizvu na čele, ten když přišel blíž a poznal mě a uviděl své nové autíčko po našem parkovacím zásahu, podíval se na mě pohledem zoufalce a vyčítavě mi řekl:,, Kdy už nám konečně dá vaše rodina pokoj?!". Pojišťovna mu to zaplatila a Aniččino taky pěkně pochroumaný autíčko s pomačkaným blatníkem a rozbitým světlem opravil její tatínek! To druhé naťuknuté auto bylo naštěstí už ta stará šunka, neboť se Anička řídila otcovou životní parkovací radou a pán jen vylezl ven podíval se na mou dceru, které už se zase třepala brada do breku, pak se podíval na své auto, nad novým škrábancem na své staré otlučené kraksně mávl rukou, řekl Aničce ať nebulí, nasedl a odjel, tatínkova rada se osvědčila a dcera mi ani nevynadala, že jsem zavčas nezařvala:,,Máš málo místa, brzdi!", jen mi naznačila, že jestli nebudu příště spolupracovat, budu chodit pěšky !

Jsem dobrý spolujezdec, jen po mně řidiči nesmějí nic chtít, musí mě nechat jen tak si sedět, pozorovat krásy projížděného okolí, mávat oběma rukama na známé, kolenem překážet u šaltrpáky a při delší cestě mě nechat spinkat !!!!