Poslední listopadová dnes 30.11.

 

Moje StarDance plesová a kytarová

 

Teď něco o době, kdy jsem byla štíhlá a krásná? No, to asi až tak ne, ale pár chlapců v památníčku mám !

A jak jsem přišla na to, že o tomhle budu psát? Tak, že se teď dívám na StarDance a je to nádhera. Krásní tanečníci a tanečnice, jejich krásné kostýmy a to krásné taneční vlnění těch krásných tanečníků  v těch krásných kostýmech a jako bonus všech bonusů a nejvtipnější a můj nejoblíbenější Váleček, teda Mareček Eben, jak perlí, jeho vtip a šarm, jeho filozofické rozjímání nad problémy tance, jeho přirovnání čehokoli k čemukoli, jeho rychlé reakce nad čímkoli, jeho elegantní občasné zakopnutí, ať fyzické, či jazykové a jeho okamžité vytancování z jakéhokoli problému, není téma, co by nezvládl, je to jazykový Da Vinci !!!! Obdivuju ho, a ať už u televize běžně dělám cokoli, od jídla přes žehlení, manikůru, zašívání, či luštění sudoku, u pořadů s Ebenem jen přihlouple čumím, žasnu nad jeho slovní a jakoukoli jinou zásobu, kterou vlastní, a vzdychám a závidím, tomu se to kecá, když mu pánbůh nadělil, bože, a co já, na všechno vtipné a k věci většinou přicházím až poté, kdy už není komu co sdělit, nebo téma už je úplně někde jinde, a tak moje duchaplnost zůstává nepovšimnuta !!!!

Jelikož jsem byla tlusté dítě jezdící do odtučňovacích táborů, milovala jsem Válečka už jako dítě, jak já jsem mu rozuměla, ach jo !

Ale zpět k mým 55 kilogramům a sedmnácti letům !!!! Pro upřesnění, lázně Bludov ze mě tenkrát udělali štíhlou holku a kluci a puberta  mi už nedovolili přibrat, a tak jsem asi od třinácti do třiceti vypadala normálně, a až pak se moje vrozené žravé buňky začaly hlásit o svou v dětství vypěstovanou závislost na jídle a já jsem se začala vracet do dětství, nejen figurou, ale i rozumem, jak říkává moje matka !

Neměla jsem ráda masové akce, a tak ani na naléhání mé tety a matky, zakončené pohlavkem a prohlášením, že jsem blbá a nemožná a jednou toho budu litovat, jsem odmítla chodit do tanečních, protože mi to přišlo zvrácené, zařadit se do zástupu tanecchtivých vrstevnic a na povel hopsat a organizovaně se kroutit v rytmu, jsem vodnářka a takovéhle přežitky jsou mi cizí !!!! Na protest proti tanečním jsem začala chodit do Juda, ale po půl roce tréninku, kdy nás instruktoři-vojáci učili jen padat s tím, že jejich ruce jsem cítila po celém těle ještě druhý den, užívali si to s náma čuňáci, jsem toho nechala a na padání jsem zapomněla, protože to vím, protože jelikož když padám, tak mě dva měsíce potom bolí celý člověk a co bych dala v té padací chvilce za ty záchranářské ruce vojáka !!!! Po pádu v září na moje žebírka mně tato bolí ještě dnes v listopadu, kde je můj půlroční padací výcvik ?

Tak tenkrát na plesích, nevím jak dnes, se tancovalo tři na tři. Polku, valčík a mazurku mě naučila matinka v kuchyni, neboť byla venkovská holka a tyhle tance a všechny jejich odrůdy od hopsavé až po šouravou měla v malíku, na tři moderní se už tehdy používal volný styl , nekontrolované vrtění zadku s použitím rozmachujících se obou ruk, ploužák se odploužil a jaképak copak taneční, máti nadělala. Jenže tenkrát byly taneční jakousi povinnou školní docházkou, chodil tam skoro každý, tenkrát dívka nemusela mít jen věno, ale i vaření a taneční, jo, nebyla jsem dobrá partie !

V mých šestnácti chodila na plesy máma se mnou, musela mě přece hlídat, užít si bez mateřského požehnání se nesmělo, máti kontrolovala moje tanečníky a běda, jak mě chtěli zavléci k bufetu na limču, všichni byli podezřelí a na všechno jsem podle ní měla času dost. ,,Hlavně se uč a nemysli na blbosti !" jsem slýchávala denně !

V sedmnácti mi už byla daná důvěra a byla jsem puštěna s kamarádkou na ples, ovšem za podmínky, že s námi šla její maminka a musela svatosvatě slíbit mojí mamince, že mě ohlídá a kluci jen k tanci a víno jen, vlastně to jsem měla taky zakázaný .....

Irenina maminka byla moderní žena, sama si chtíc užívat plesového reje, nám vtiskla peníze do ruky a zavelela:,,Holky, bavte se a ve dvě ráno sraz na parkovišti před autem !" V duchu jsem si představovala svoji matku, jak by vypleskala Ireninu matku a mně zakázala na deset let kino, bruslení o plesích nemluvě !

Se nedivte, byla jsem holka a ty můžou otěhotnět, za komunistů byla osvěta antikoncepce na nule a při zakoupení primeráku jakýmkoli chlapcem se to druhý den dozvědělo celý Znojmo a matky zkoumaly své dcery, pro kterouže to bylo na použití !

Ale zpět k plesu, hned jsme jako zkušené plesařky zabrousily k báru a daly si Juice a při popíjení, aby jsme nebyly nápadné, hodnotily volně se poflakující kluky, na kterého že máme zamrkat a u kterého dělat, že se nám rozepla bota a fakt nemáme čas !

Když k nám zamířil fakt hezkej kluk, vysokej a o dost starší (nám bylo sedmnáct a jemu dvacet jedna), bylo mi jasný, že jde pro Irenu, neboť její moderní máma jí pořídila na tehdejší dobu dost odvážné šaty a Irča už musela nosit prsenku, neboť už do ní měla co dát, já se svými jedničkami a šatama upnutýma ke krku, jó, moje mamina byla antikoncepce na dálku !

Když neznámý hezoun nečekaně oslovil mě, že jako jestli smí prosit, tak jsem se začala dusit tím Juicem, fakt mě to zaskočilo a tím pádem mi zaskočilo a na jeho krásné bílé košili se náhle objevovaly oranžové flíčky a kapky džusu, jelikož jsem rozkašlávala ten zaskočený džus, posléze jsem ho i smrkala a nadávala si do všech zvířat, co jsem znala, v duchu pochopitelně, a už jsem viděla tanečníka v trapu ode mě !

Když jsem se vychrchlala a mohla se nadechnout, začala jsem mu v dobrém úmyslu čistit košili, čímž jsem mu ještě více rozpatlala vyprskanej džus, hezkej kluk nevzdávající se myšlenky zatancovat si právě se mnou, se mě galantně zeptal, jestli už jsem v pořádku a můžem si zatančit ten krásný waltz, co zrovna začali hrát, ztuhla jsem a statečně jsem se do něho zavěsila, ale když jsme došli na parket, moje oči se vpily do jeho a já zkroušeně přiznala, že tance jako takové jsou pro mě španělská vesnice a pokud nebudeme na ten waltz tančit klasické ploužení amatérů, tak bude daleko větší trapas, než jen ten džus na jeho obleku !!!!

Martin, tak se jmenoval, na mě začal zírat pohledem vědce, který objevil perpetum a nevěřícně se mě zeptal :,,Ty jsi nechodila do tanečních? To taky jde, nechodit do tanečních?" Jen jsem pokrčila rameny a naznačila, jo, jde a stojí To před tebou, a to jsem se dozvěděla, že ten Martin je ve Znojmě na vojně a je nějakej juniorskej mistr Evropy v jakýchsi tancích, jakých si už nepamatuju a je v civilu proto, že byl ve skupině tanečníků, co ples předtancovávali !!!!
Hrdinně jsem mu navrhla, ať mě odvede zpět a veme si Irenu, že ta do tanečních chodila !

Byl to dobrodruh, co si takovýho exota jako já nechtěl nechat ujít, a tak mě napřed pozval na skleničku alkoholického nápoje, ,,Bílá paní "se to jmenovalo, a pil to tehdy každý, jak jsem při tom myslela na svou máti, a jak mi to chutnalo !

Pak jsme tančili, ten kluk se do mě tenkrát fakt zamiloval, byl ze mě hotovej, usmyslel si, že mě všechno naučí za jeden ples a já se bránila a řekla, že cvičenou opici ze mě neudělá a že ho sice obdivuju za to, jak to válí, ale já jsem pro originální amatérské svíjení v rytmu !

Když mě venku na parkovišti začal líbat a pronášel věty typu jako, že jsem tak něžný nemehlo a že něco takovýho ještě nepotkal, jako jsem já, a že ho fascinuju tím, jak se to vyloženě nechci učit, jo, učit jsem se chtěla, ale né tancovat, ještě aby chudá holka tancovala, jak nějakej mistr Evropy píská, že jo, jo a taky, jak se mu nelíbí holky, co se předvádí, jak jsou perfektní a takový kecy, mé sebevědomí tenkrát hodně utrpělo !!!!

Musela jsem mu slíbit, že budu jeho děvče a že za ním přijdu do kasáren a že ho za dva měsíce pustí, a pak spolu budeme chodit a znáte to oblbování sedmnáctek, on že nepoleví, dokud se aspoň ten waltz nenaučím a že to bude náš tanec a jasně, v sedmnácti na tohle holky slyší, on měl zřejmě nějaký pygmalionovský komplex a utkvělou představu, že mu budu dělat Lízu Důlitlovou, a tak jsem mu slíbila, co chtěl slíbit a fakt jsem za ním v neděli dopoledne zašla na vrátnici Žižkových kasáren, doma se vymluvíc na to, že si musím k Evě pro nějaké učení, jó, moje maminka, ta mi tříbila fantazii výmluv ! Ve dne a jen lehce namalovaná jsem se mu prý líbila ještě víc, pořád vzdychal a hladil mě, a když řekl, ať se nebojím, že tančit se naučí každý dřevo, šla jsem domů a přemýšlela, co by dělal, kdybych do těch tanečních chodila a ten waltz s ním skoulela na jedničku .....

Odpoledne se chudák urval z kasáren, aby si mě pohladil ještě u autobusu, kterým jsem odjížděla na intr, ale zapomněla jsem ho varovat před mou matinkou, která mě každou neděli doprovázela k autobusu, abych náhodou nejezdila stopem, a dokud jsem neseděla na sedadle a autobus se nerozjel, nehla se a dlouze mi mávala, tehdy mi dlouze mával i jeden vojáček, co stál opodál a bál se ke mně s tou paní hlásit, měl štěstí, máti by ho srovnala, tak jsem tu neděli mávala mamince i tančícímu vojákovi, který zrovna netančil, měl moc smutný výraz a drze mi posílal vzdušné polibky, jelikož autobus byl plný lidí, chudák maminka netušila, že jsou určeny mně, jen se po něm několikrát podívala, jako že to máme armádu, a to nás má chránit !!!!!

Zrovna tak netušila, že jsem z intru stopem jezdila celý čtyři roky, jo, na něčem chudá studentka šetřit musela !

No, a zrovna tu sobotu, co jsme byly s Irenou na plese, naše třetí kamarádka Eva, co s námi na ples nechtěla, byla zase bez nás na bruslení, kam jsme každou sobotu chodily a tam sbalila kluka, o kterém mi celou příští sobotu básnila, jak je slušnej a milej a krásnej a jak mu ujely brusle a žuchl prdelí na led a jen skromně pronesl:,,Do prkýnka!". Tak se ho ujala, neboť tam byl taky sám jako Eva a bruslit moc neuměl, tak ona, zkušená bruslařka, se ho ujala a vozili se za ručičku a  já jí zase vykládala o mém Martinovi, co mě chtěl učit tančit, a kterého jsem tu sobotu viděla  na vrátnici za bouřlivého líbání a vzdychání naposledy, ne nebojte se, neumřel, jen jsem tu sobotu večer šla s  Evou a Irenou na bruslení a ještě s námi šel ten novej Evin objev, po bruslení jsme skončili u Evy na verandě s kytarou a hrála Eva a hrál její novej kluk, Petr se jmenoval, a pak jsem hrála já, ten z vás, co mě slyšel hrát na kytaru a zpívat, tak tomu asi neuvěří, ale já toho Evinýho kluka ten večer Evě přebrala a sbalila ho na písničku Yvony Přenosilové- Zimní království- a byla to láska na první akord a už to jiskřilo, navíc to byla zakázaná písnička, a tak i moje odvaha slavila svý, jóóóó,  láska je mocná čarodějka, ale asi je někdy trošku nahluchlá !!!!

Pro Petra jsem byla tehdy  pěvecká a kytarová hvězda a on chtěl, ať mu hraju pořád a Martin ve mně viděl taneční, nemehlovou chudinku, co potřebuje učit se a učit se ........

Tak jsem si vybrala toho, co mě obdivoval a vojáčkovi nechala na vrátnici dopis na rozloučenou a bylo po tancování a dnes jen čučím na  profíky, vzpomínám na mého tanečníka a na mých 55 kilo...........!!!!!!!!

Mýho muzikanta mi potom hned to jaro vzali na vojnu, tak jsem měla zase vojáka, jo, osudu neutečete !!!!

A bylo po přátelství, Eva se se mnou několik let nebavila a já si potom toho Petra vzala za svýho prvního manžela ! 

Jsem byla potvora, co??????????????? (Ale krásná a hubená a sedmnáctiletá )

To všechno vodnes čas.............