Dodatečná poslední listopadová úvaha

Já a můj soused II.
 
O tom, že mám souseda a porůznu ho štvu či mu lezu na nervy, už víte z mých minulých povídání.
Je to vlastně chudák, má matku a sestru a teď mě a mou dceru a okolo žádnej jinej chlap, kterýho bychom otravovaly a kterej je šikovnej a umí občas něco opravit, přivrtat a poskládat, na co my holky nestačíme! Takže buďto jeho máti, nebo my na něm furt něco chceme a on je tak trochu morous, no, co si budeme povídat, je to chlap, takže on to nemá jednoduchý s náma a my s ním!
Tuhle nám nešel sundat z mopu ten umývací konec a my ho potřebovaly vyměnit, já to zkoušela z plných mých šroubovacích sil, Anička se mořila, takže jsme opět jsme šly sousedíčkovi lichotit, že bez něj....., a tak znáte to, když po chlapovi něco chcete. Přišel, vzal šroubovák a bylo to, nechápaly jsme to a bylo nám řečeno, že jsme blondýny, neboť jsme ty šroubky prve nepovolovaly, ale utahovaly!
,,Nevím, jak to vy ženský bez nás mužských můžete přežít!" pronesl, vyměnil mop a vítězoslavně odešel!
Je fakt, že jsem nedávno utírala prach z našeho rádia a omylem jsem na displeji přepnula na frekvenci, co se na ní skoro nic nechytá a celá zjančená jsem hned volala Ferdovi, že se nám rozbilo rádio, jestli by ho nespravil, přijel, zmáčkl na tlačítko s nápisem MODE a bylo to a hrálo to, potom zakroutil hlavou a řekl, že bych měla změnit barvu vlasů, vypil kafe a odjel. Jo, my holky to fakt někdy nemáme lehký, ale změnit barvu kanálu mě opravdu nenapadlo, teda změnit barvu vlasů taky ne!!!!!!
Já, člověk, co si nejde daleko pro nějakej vtípek, se občas snažím svého souseda fakt naštvat a donutit ho k akci, dráždí mě jeho věčný klid a to, jak se ho musím o všechno doprošovat, to, jak je klasickej mužskej, o kterejch už bylo napsáno spousta filozofickejch rad pro ženy, co chtějí přežít manželství či nezávaznej vztah, to, jak je fakt typickej představitel svýho plemene a je absolutně nepředělatelnej, jak by to jeho budoucí jednou holka ocenila, že ho změníme, ale, ne, ne, ne, moje škola výchovy chlapců v Čechách a na Moravě je bez absolutního výsledku a můj soused, ač mlád, je nepoučitelný a nepoužitelný kluk pro život v páru a beznadějný samcopaličatosaurus!!!!
Občas chodí na ryby, teda tvrdí to a kupuje kukuřici a pak ji vaří a chodí házet rybičkám do zátoky, prý aby nakrmil ty svoje ryby a ty si zvykly, že tam mají svůj fast-food a potom mu skočily na jeho žížalku, ale poté tam jde s kámošema obtěžkanýma lahváčema a jen pár jejich žížalkama a nikdy žádnou rybu ještě nechytil, možná už chytil revma, ale v jeho věku to ještě nezjistil a občas donese opičku a je tak špinavej, že ho s jeho matinkou podezíráme, že loví v úplně jiných vodách a potom musí utíkat přes močály, aby si zachránil své mužství, na které míří zbraň paroháče, jo, jednu jeho oběť, už zamluvenou jiným klukem, už máme na potřesu místních drben a podezíráme ho z nešťastného zamilování!!!!!
Aby ho to tak neštvalo, že nikdy nic neuloví, tak jsem mu napřed chtěla koupit nějakou plastovou rybičku a propašovat mu ji do kapsy jeho rybářského oblečku a jeho obrovských škorní a jiných rybářských plnokapsičkových outfitů, aby ji potom našel a byl rád, že něco ulovil aspoň v kapse!!!!!
Když jsem viděla ceny  plastových rybiček, co mají potěšit rybáře bez úlovku, tak jsem to vzdala a vzpomněla si na své háčkovací umění, kdysi jsem svým malým dětem hračky háčkovala, ne, že by nebyly peníze, ale to srdce, co v těch hračkách bylo, se nedalo koupit a já nejenom háčkovala, ale i malovala a obtiskala na trička a prostě vyráběla a vyřezávala a lepila z papíru, ale to není teď to podstatné, prostě jsem oprášila vzpomínky a uháčkovala sousedovi rybičku závojnatku a k tomu napsala přáníčko:
,,Jsem tvoje panenkovská rybička pro štěstí, a když mi dáš pusinku, splním ti přání!!!!".
 
    
Neupřesnila jsem, kam ta pusinka má být směřovaná, a tak možná dodnes soused opusinkovává chudinku uháčkovanou rybí panenku a doufá, že se už konečně trefil a to nějaké přání se mu splní!!!!
Taky jsem mu s přibývajícím podzimem a zimou k tomu načasovanou uháčkovala údici, teda rybářskou termo-údici, aby mu nekašlal a nedostal ptačí chřipku a neudělal si na těch záletech ostudu!!!!!
A taky k tomu měl speciální návod a dokonce jsem z vlněnýho polštáře odstřihla cedulku na odborné udržování a přišila k údici!!!
 
 
 
Děcka, soused se zasmál a dárky sbalil jako samozřejmost, že i příští rok tráva poroste a já budu chtít posekat, a tak háčkovat úplatky pro sousedíčka je samozřejmost a ještě mi drze vyhrožoval, že ať šetřím na novou sekačku, že stejně se vždycky pose... na mojí zahrádce, prej na mojíííííííí, taková hnusná výmluva a nucení mě koupit novou, že se nestydí, nestyda, hanbáááááá!!!!!
Takže jsem vytáhla z mého mozku mnou vymyšlený kanadský žertík, co si spinkal nějakejch deset let v mý hlavičce a pokusila se na něj dostat souseda, který se chová někdy jako zkamenělý, fosilní pesimista!
Zavolala jsem kámošce Simoně, na které jsem tenhle žertík už před desíti lety sama vyzkoušela a tenkrát to mělo fakt úspěch a pěkně jsme se potom ožraly!!!!!
Jasně, kámoška nadšená, že se na to doběhne i někdo jinej, souhlasila s účastí a dokonce to dotáhla k super-režii!
Soused si dělal chodníček okolo svého kousku domečku a prohlásil, že by na to potřeboval tatrovku betonu!
Vzpomněla jsem si na to, jak kdysi Simona projevila přání o totéž, taky dělala chodníček a mě to tenkrát nakoplo k žertíku!
Zavolala jsem jí a dala k dispozici všechno potřebné, telefony, nacionále a pokyny!
Nezklamala!
Zavolala na mobil mého chudáka souseda a představila se jako provozní Betonárky Dyje u Znojma, a že řidič tatrovky domíchávače už vyjel a veze panu-jemu pět kubíků betonu, a jestli je někdo doma, že to bylo domluveno na poledne toho dne a jestli to bude mít kam vylít, jo, a ještě, že jde o speciálně namíchanou nemrznoucí směs, přesně podle objednávky!!!!!
Navíc předtím si Simona otevřela okna, domluvila známýho, že se svojím náklaďákem bude jezdit před jejím domem a tůrovat své velké autíčko, aby dodal zdání věrohodnosti betonárky, její matinka z okna volala při hovoru s chudákem sousedem: ,,Franto, najeď si k rampě, my tě naložíme." a ,,Jirko, jeď ke skladu pro zásilku." a podobně!
Soused se vyděsil k smrti a snažil se bránit tím, že si nic neobjednal, ale kámoška natvrdo, že ji to nezajímá, že je udělaná závazná objednávka a že řidič už vyjel a beton je na cestě a že ho teda řidič kamkoli někamkoli vyleje a faktura bude ve schránce a že potom se už budou jen bavit právníci a že ať nezdržuje, že mají jinou práci, chudák soused jen poprosil o číslo na řidiče a kámoška mu nadiktovala moje číslo na mobil, přičemž opět zaperlila, volajíc na svou matku: ,,Maruško, kde máme číslo na toho řidiče?!"
Jasně, byly jsme domluveny, že jak bude chtít nějaký číslo, nadiktuje mu moje, aby věděl, že to je fór a neumřel hrůzou, známe chlapy!!!!!!
Soused, i když poznal moje číslo, a tak nějak začal tušit, že je to vtip, tomu stejně nevěřil a dojel tuhle Kanadu k absulutně neskutečnýmu konci!!!!
Našel si číslo betonárky v Dyji (fakt existuje) a nechal si zavolat chudáka přímo ředitele a nechal si potvrdit, že mu žádnej beton nevezou a dokonce mu tvrdil, že mu fakt od nich volali, že slyšel auta a ruch fabriky a že teda žádnejch dvanáct tisíc, co by ho to stálo, platiti nemusí...............................................!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ten den se se mnou soused nebavil a s tvrďáckým výrazem mi oznámil, že mám u něj vysrá.. a že tohle není žádná sranda a že si legraci představuje jinak a že jsem úplně trapná!!!!!
Druhej den mi řekl jen nazdar!
Třetí den mi oznámil, že mi počůrá trpaslíka!
Čtvrtej den mi řekl při čištění vodovodní šachty, že se nemám flákat a makat!
Pátej den mi oznámil při návštěvě u nich doma, že jsem nejprotivnější sousedka a mám se odsunout pár metrů na sever do svýho bytečku, usmála jsem se na něj, aby pochopil, že to byla legrace, a on se zašklebil, ale dovolil mi dát si u nich kafe s přáním, abych se z něj, z toho kafe, tamto, víte co!!!!!!
Šestej den mi naznačil, že už nemám radši nic vymejšlet a šetřit na sekačku na trávu!!!!
Sedmej den nutil svýho pejska ukazujíc na mě, že prej: ,,Lumpík a sežer a trhej!", chudák Betynka na něj čučela a myslela si něco o bláznivém páníčkovi!!!!
Osmej den už byl zimní čas a večer brzo tma a zima, a tak nějak se teď míjíme, zrušili nám náš čas na vtípky a máme najednou po cestě domů z práce už tmu, jo, zimní čas a je po sousedských vztazích!
Devátej den ho náhodou potkala moje kamarádka, co jsem se s ní zasmála popisujíc jí sousedovo ocitnutí se před branami kolapsu, aniž by viděl světlo na konci tunelu, po mém vtípku se Simonou a zahalekala na něj:,,Hele, tak co, stačil ten beton, nebo chceš objednat další várku?".
Prý už ví, jak vypadá zabijácký pohled, co vraždí a odpovědi se nedočkala!!!!!!
Ale stejně mám pocit, že soused a jeho mužské ego absolutně neustálo tuhle Kanadu a mám opravdu nejvyšší čas začít šetřit na nějakou sekačku na trávu!
Chtěla jsem ho nějak vynaladit na chechtací vlnu, a když sousedka s dcerou odjely do města za pakůpkami, měla jsem dvě hodiny na nějakej vtípek, jelikož soused nechal své oblíbené pantofle na schodech svého kousku domečku, tak jsem si je na chvíli zabavila, ty sousedovy gumový, vietnamský pantofle, co zůstaly venku a vydrhla je chudinky šíleně ušmudlaný -Cifem- a ze zbytků vlny na ně udělala krásný, velký bambule a potom je opět položila na schody sousedova bytečku!
 
 
 
Jo, jenže soused byl dýl v práci a potom chtěl navštívit hospodu a nechtěl tam s bambulema, a tak je odstřihl a člověk, co se bojí ztrapnit v hospodě s bambulema na gumákách, je pro mě suchar a teď chlapečku jsem naštvaná já a klidně si tu sekačku koupím a trhni si, ale prej se tomu zasmál!!!!
Děcka, co já jsem se nadělala Kanad, vtípků, co jsem vymyslela a nikdo si nikdy bambule neodstřih a to jeden kamarád, co taky nebyl moc rád, že jsem si ho brávala na paškál, dostal věneček a na tom černou stuhu se zlatým nápisem "Vzpomínáme" a už nikdy jsem ho nenavštívila!!!!!
Jsem taky tvrďačka a dovedu se naštvat a tu sekačku si klidně koupím, ale nevím, kde se k tomu kupuje ten humanoid, co se jí drží a seká s ní!!!!!!
Ten soused je ale bez humorného smyslu, to ta kámoška, co jsem ji tehdy taky tak dostala, se se mnou poté, co mi vynadala, opila a smály jsme se tomu dost dlouho, na jaře bude chlapeček litovat, už nebude stará tlustá souseda, co mu bude lichotit a lichotit a lichotit a tvrdit mu, jak je úžasnej a prosííííím, posekej........, ne......, trhni si, zdviženým prostředníkem mu dám najevo svůj postoj a odporně si krknu po polknutí dobrého moku, čímž mu dám najevo i svůj názor na věc!!!!!!!!!!!!!!!!
Teda mezi náma mě fakt zklamal, stařec jeden mladej, je mi líto, že nesnědl víc vtipné kaše, budu mu muset nějakou uvařit k Vánocům pod stromeček!!!!
 
Hele, že byste chtěli, abych vedle vás bydlela, že jo??????????????

 

 

 První listopadová pro Vás dnes 15.11.

Moje školící vzpomínání !
Je to vzpomínka jen asi týden stará, ale moje tlustičkost vám ji teď předhodí k počteníčku. Vím, že se píše maličkost, ale to se v mém případě nedá použít, prostě mám doma zrcadlo a občas do něj nakouknu a vidím, ale zase já to neberu tragicky, my dvě, já a moje tlustičkost se máme rádi a žijeme v docela pohodový symbióze, většinou taky zrcadla lžou, že jo, co si budeme povídat, a tak se někdy snažím podívat se za něj jako Alenka v říši divů, bílého králíčka jsem tam sice ještě nenašla, ale občas jsem tam já jako za mlada, jenom jinak teď vypadám, a tak když se vrátím před zrcadlo, vypláznu na něj jazyk a vystrčím na něj svoji zadnici a posměšně si rejpnu, seš úzký, nestíháš, co?
 Jéééééé, teď jsem si vzpomněla na jeden citát z Alenky, že:,,Vypijete-li obsah lahvičky s nápisem jed, budete toho dříve, či později určitě litovat !!!!".
Já možná taky později budu litovat toho, co všechno jsem v životě snědla a vypila, protože zrcadla mi ukazujou, že mám čeho litovat, ale zatím mi to až do teď neva, a navíc jsem už třináct let svobodná vodnářka a fakt už se mi nechce dělat nějakýmu mužskýmu idiotku, co mu musí neustále lichotit, jakej je borec a šikula a vařit jeho oblíbený bašty a dodržovat jeho rituály bez ohledu na moje potřeby a zjišťovat, jestli doma náhodou něco není nějak jinak, než si páníček zavedl a vychovávat děti podle jeho filozofie a nesmát se a nebýt vtipnější než on před návštěvama a radši teda většinou mlčet a neriskovat hádky a snášet, jak lichotí všem ostatním ženám, aby vám potom doma řekl, že by se měly vlastní ženský po záruce vracet a fasovat nový a krásný a mladý a prostě jsem byla najednou ráda rozvedená a tlustá a chlapi mě berou jenom jako kamarádku a vrbu a mně to vyhovuje a jsem celkem v poho !!!!
 
Potom přišlo pozvání na školení a potom přišlo pozvání na oběd a potom přišlo pozvání na rande a možná i na něco víc a já, tím docela zaskočená a nepřipravená na něco takového, jsem zazmatkovala a vzdala to, kdo normální taky pozve stotřicet kilo živé padesátileté váhy na oběd a na rande, snad jen vyznavač třetihor a druhohor, kdy všechno bylo obrovské a zakusovalo se to na potkání!
Taky mám ty hnusný, umělý zuby, co mi při jídle padají z huby a stejně bych si nemohla dát ani bramborovou kaši, být pozvaná na oběd a bát se žvejknout, to je děsný, přiznat, že mám zuby z laboratoře a padají mi, tuhle jsem je málem spolkla, je ještě děsnější a už jen ta nervozita, že jsem po třinácti letech na nějakým rande navíc s umělýma zubama, mě natolik zaskočila, že se ze mě najednou stala zaskočená optimistka, co si nechává všechny vtipnosti a bonmoty až na pak, až pak je najednou po všem, típnete telefon a s hrůzou zjistíte, že jste vtipně mlčela a on vaše vtipné myšlenky už vůbec nikdy neuslyší a vy si je jen tak v tichu domácnosti potom zašeptáte a představíte si, jak by to znělo naplno a v tom pravém okamžiku!
Takže teď začnu od začátku!
Jakousi novelou z jara letošního roku se unevelouzivalo to, že v profesi, ve které jste, potřebujete školení a bez něho jste degradovaná na neznalce a z vaší práce dostanete padáka!
Dělám v téhle branži už patnáct let a mám to v malíku a to bez chvástání, děcka, fakt jsem dobrá!
Myslela jsem, že nás stařenky už vynechají a nechají nám to, že to máme osahaný a věkem zmáknutý, ale ne, novela je novela a zákon je zákon a ti ještě větší stařečci tam nahoře musí vyvinout nějakou činnost a dělat, že něco dělají a buzerovat!
Takže jsem zaplatila tři a půl tisíce za dva dny školení a to nám nedali ani průpisku, ani zápisníček, o obědu nemluvě, jen to kafíčko bylo zadarmo!
První, co jsem po oznámení datumu školení udělala, jsem si koupila energeťák, bylo mi jasný, že budu mít strach, že budu nejstarší a nejtlustší a nejblbější a že první noc před tím neusnu a budu druhej den jako praštěná!
Moje nejstarší dcera mě upozornila, že dneska jsou v těch učebnách docela úzké židle s vestavěným odklápěcím stolečkem a že nemám šanci se tam vejít a budu muset psát poznámky na zádech toho, co bude sedět přede mnou!
Moje mladší dcera mi zase nutila svůj nouťas s tím, že dneska si na školení všichni dělají poznámky hned do počítače, nebo si přednášky natáčí web kamerou, a že tam budu s jejím starým sešitem, kde jsem vytrhala popsaný listy, a průpiskou jako pračlověk.
,,Jestliže se nevejdu do židle, kam si ten počítač asi narvu a na cizích zádech mi držet nebude!" prohlásila jsem a přidala si do kabelky ještě jeden toaleťák, neboť moje nervy a moje střeva spolu neomylně spolupracují!
Přesně, nejvíc jsem se bála mých střevních potíží a ty mě nezklamaly, když jsem přijela do Brna a vběhla do budovy na místo školení, ihned jsem hledala WC jako záchranu největšího trapasu, jakej mohl nastat, vrátnej, když viděl moje vykulený oči, mi hned hodil klíče a houkl na mě: ,,Záchod je u schodiště!", otáčela jsem se už děsně bledá a v křeči, ale schodiště jsem nikde neviděla, přede mnou v hale stály tři přepážky pro styk s veřejností, za vrátným šly schody nahoru, které zjevně neměl na mysli a jiné schodiště nikde! ,,Nevidím schodiště." zaúpěla jsem a modlila se za pár vteřin navíc, když mi oznámil, že jsem slepá a schodiště je u první přepážky a vede dolů do sklepa a tam je to!!!!! Nenapadlo mě hledat schody dolů, ale stihla jsem to a na maličkým WC ze mě vyšly všechny stresy, co se o mně pokoušely a moje nevyspání a šílenej smrad! Když jsem hledala nějakej ventilátor či něco podobnýho, nikde nic, ani okénko!
Takže jsem vzala svou značkovou voňavku za sedm stovek a snažila se pomocí jí ten smrad zamaskovat. Opatrně jsem potom z oné místnůstky vyklouzla, jak to jen s mou postavou jde, zamkla ji, vrátila na vrátnici klíče a posadila se do křesla pro klienty naproti paní u první přepážky a čekala na další absolventy školení.....!!!!
Najednou jsem zaslechla paní, co měla přepážku nejblíž tomu WC, jak si stěžuje ostatním, jak je to děsný, ten smrad a ještě přeražený děsným levným parfémem a že asi omdlí a šla poprosit vrátnýho, aby otevřel hlavní dveře a vyvětral!
Když šla okolo mě, snažila jsem se jí omluvit za to, že mě přepadlo sraní a že jsem se nechtěla podělat a musela jít na jejich záchod a nepředpokládala jsem, že odér z parfému je pro ni horší než odér z mých vnitřostí!!!
Zarazila se, nečekajíc, že jsem její protesty slyšela a stroze mi oznámila, že nesnáší jakékoli pachy, i ty parfémový, a že jsem děsná a jak ona má teď pracovat a já se opět omluvila, že za to nemůžu, že nevoním po fialkách!
Vysvobodil mě školící inženýr, který pro nás přišel, aby nás odvedl do učebny. Opět úleva - byly tam krásný, velký kancelářský křesla a normální stoly, ukázal nám, kde si můžeme odložit svršky a udělat si to kafe zadarmo a já, že už mám stejně po střevních problémech, tak si to kafe teda dám a hned jsem si ho postavila jako první na stůl, taky jako první jsem máchla rukou a vylila ho panu školícímu skoro do klína, neboť všichni si mezitím posedali do zadních řad a na mě zbyla ta první, jo, pan školitel sice sykl, bylo to horký, lidi, bylo to těsně vedle, ale pomohl mi to utřít a dokonce došel pro hadr a utřel i parkety a dělal, jako že je to běžné, že my holky, už starší a tlustý vylíváme horký kávy na kalhoty školících instruktorů!
Školení jsem zmákla, těch patnáct let životní praxe mi dalo školu života a věděla jsem i věci, které náš školitel po mém nakousnutí teprve hledal po nocích na internetu, aby vůbec věděl, vo co gou!
Všichni jsme si zapisovali poznámky jako o závod, ale stejně jsme neměli šanci uspět na výbornou!
Závěrečný testy jsou totiž dneska jen pro psychology, je to takový právnický slovíčkaření a máte to za A, Bé, Cé, Dé a není to o tom, co jste se naučili, ale jsou tam vždy dvě odpovědi správně a jen jedna je správnější a to je ta úplně nejsprávnější a potom hovadiny, a tak sedíte a čumíte do toho, a když najdete ty dvě správný, tak přemýšlíte, v čem je to jako jiný, a proč je tam slovo navíc, a jestli je to slovo důležitý! Taky mě to dostalo a měla jsem tam jednu chybu a naštvalo mě to, já to chtěla za plnej! No,co už nadělám, chyby se prostě dělají všude a někdy jsou docela drsný, teď píšu o životě!
 Jo, někteří tam měli i devět chyb, a tak jsem byla ráda, že jsem tam nebyla za nejstarší, to teda jo, a nejtlustší, ale ne za nejblbější !!!!!
Tohle potřebuje babča jako já k životu a ne nějaký pozvání na rande od někoho, kdo je sice mladší, děcka, docela ušel i v ksichtě, ale nevíte, jaký on bude požadovat rituály a jaký chce vařit dobroty, a jestli budete moci ukázat tu Drozdici za zrcadlem před jeho přáteli, co je vtipná a tam někde uvnitř mladá a docela hubená a je prostě svá a vypadávají ji u jídla její umělý zuby a .........a asi zůstanu při tom, co jsem doposud já a nebudu pokoušet nějaký pitomý Amory, co si lítají, kde chcou, bez leteckýho průkazu a při tom si střílí, jak chcou a nedbají na bezpečnost srdečního provozu a dělají zmatky a z optimistů pesimisty a bezfantazinjní sklíčence!!!!!!
Nebojte, jsem zpět a jen mě těší, že se někdo pokusil zvednout mejch sto třicet kilo na sto třicet kilo a půl díky nějakýmu řízku, asi váha běžnýho oběda, a dát mi najevo, že ještě stojím za hřích!
Do telefonu jsem mu oznámila, že nemám čas a to, že jsem rozvedená, neznamená, že nemám přítele a že už mám vnouče a to je úplně nejlepší chlap mýho života a nejdůležitější a nejkrásnější a milášek největší, ale že mám zuby od laboranta jsem se nezmínila, ale i ty argumenty, co jsem zmínit stačila, stačily, abyse už neozval, trochu jsem to obrečela a zapila moravským muškátkem, ale stejně bych to asi dlouho nezvládla a pozvat sto třicet kilo na oběd???????????? Že je divnej ??????????????
 
Napadl mě citát z Červenýho trpaslíka:
,,Můžu vám připomenout  direktivu Vesmírného sboru 34123: Se zubní protézou se nevěnujte orálnímu sexu při stavu beztíže."
 
A napadl mě ještě jeden, naprosto úžasnej, taky z Červenýho trpaslíka:
,,A ať jsme komukoli přítel, či nepřítel, máme jen tři možnosti: jsme jeho buďto soupeři, jídlo, nebo partneři, buď nás to zabije, sežere, nebo přeřízne."
 
A posádka Červenýho trpaslíka měla osvědčený ,,Stabilizátor nálady:Lithium carbonicum!"