Lednová úvaha pro Vás dnes 31.01.

 

Nějak to uteklo a stejně se mi zdá, že ty narozeniny slavím čím dál častějc!

Ráno na můj velkej den se dostavila šílená bolest zad, nechápala jsem to, vždycky mě bolelo jen občas něco a jen tak lehce, poslední dobou moje koleno, co jsem na něj v létě spadla a od tý doby mi v něm přeskakuje, na migrény netrpím, pajšl je taky dobrej, dobrá nálada se pravidelně dostavuje, stolice taky, tak co to ve mě teď najednou stávkuje, ač nerada, musela jsem si optimisticky připustit, že chátrám a dopoledne spolknout pilulečku od bolesti, ,,Že by to tělíčko bylo rozbitý?" pomyslela jsem si a zavelela pokyn pejskům k čůrání a otevřela dveře ven, při nákroku na schodiště jsem nakopla chudáka sněhuláčka, co mi tam někdo postavil k narozeninám, na hlavě měl kelímek od zakysané smetany, to asi vzhledem k mému už zakyslému věku, a lísteček s přáním štěstí. Slítl chudák po schodech a pod nimi se úplně rozpadl a tam na něj ještě zvedli naši pejsánci nohu a ukázali mu, co je pro ně štěstí!!! Jo, ať žijí narozky, první a, zdá se, jedinej dárek skončil rozkoplej a zneuctěnej v závěji a to mohl do jara, případně i v létě na mražáku vydržet ještě dlouho!!!!

Když zabral prášek a já se mohla začít hejbat, uvařila jsem si narozeninový čaj, jelikož jsem na Ibalgin hned nechtěla požívat alkohol, a relaxovala na gauči při pohledu na naše třítýdenní štěňátka, vůbec nevypadají jako pejsci, spíš jak vykrmená morčata a naše Lízinka jako malá panda, motají se na těch ještě neposlušných nožkách a snaží se už vrčet a štěkat a hrát si a padají a válí sudy a neznám hezčí film! Teda sport - zvaný gaučing - já miluju, myslím, že jsem v něm profík!

A najednou jsem si vzpomněla na jednu docela legrační historku z mého prvního manželství, jo, stárnu, vzpomínky se vracejí!

Uvařte si taky čajík a tu je!

 

Moje první dvě děti byly ve věku dva a čtyři roky a bydleli jsme až v Bohumíně a do Znojma za babičkama jsme se dopravovali vláčkem, hrůzně dlouhý cesty ve špinavých kupé s ještě špinavějšími toaletami, a tak jsme vozili i nočník a mokrý hadry, vlhčený ubrousky tehdy nebyly, a plno tašek a pevný nervy!

Tenkrát v létě jeden můj ostravskej známej, čundrujíc po jižní Moravě a zavítajíc i do Znojma, uviděl v jednom obchůdku s plyšákama, kteří se šili v blízké vesničce a jinde po republice nebyli, neb to byla malá dílnička s malou produkcí, opici, teda nebyla to jen tak nějaká opice, měla dva metry, v ruce obrovskej banán, který se dal strčit do obrovské plyšové ústní dutiny obří hlavy té opice, prostě opičí obluda! Ten můj známej - Honza - se do ní zamiloval na první pohled, slintal u výlohy a přemýšlel, jak ji dostat domů do postele, to u chlapů není nic divnýho, občas se jim to stává, že se zamilují do opice, ale tady byl ten problém, že čundr ještě neskončil a tahat se po lesích s obrovskou opicí, naše lesy na King Kongy nejsou vybavený, to vyřešil tak, že po dovolený, nemohouc na svou lásku zapomenout, přišel žebrat k nám domů: ,,Prosím, prosím, ty jsi ze Znojma, dovez mi ji, já bez ní nemůžu žít, jsem do ní úplnej blázen, Aničko, zlatíčko nejhodnější." a podobně se mi lísal do podvědomí, abych řekla to vytoužené ano, byl totiž ještě svobodnej a nezadanej!

,,Budeš muset umřít." oznámila jsem mu a představila si, jak se ve vlaku tahám kromě dvou malejch dětiček a spoustou tašek ještě s nějakou velikananánskou potvorou!

Udělal na mě psí oči a sepjal pazoury a znovu žebral o svoji milovanou opičku!

,,Tak hele, jestli to půjde poslat poštou, něco s tím provedu, ale prachy dopředu!", cena té plyšové bestie se rovnala polovině tehdejší výplaty! ,,Jo, a reklamace za poškození při přepravě nepřijímám." upozornila jsem!

Při další návštěvě rodného domova jsem vlezla do krámku s pohádkovými a jinými potvůrkami a doufala, že to nějak půjde, tenkrát se nedalo posílat jen tak všechno, byla jiná doba, pošta velký balíky nebrala a všechno záleželo na ochotě!

Čuměla jsem na opici a přemýšlela jsem, proč jsem tak blbá a vždycky všechno všem odkejvám!

,,Promiňte, ale nejste náhodou dcera paní Pláňkové? Jste jí tak úžasně podobná!" ozvalo se mi najednou za zády, bingo, prodavačka zná mou matku, mám skoro vyhráno, jsme si s mámou vážně hrozně podobné, ani nevíte jak mě to v mládí šíííííleně štvalo bejt klon vlastní matky, ale teď se mi to hodilo!

Když jsem potvrdila, že jsem její dcera a že bych potřebovala dopravit opici do Ostravy, zamyslela se paní prodavačka a řekla, že to zařídí, poštou to nepůjde, ale jeden její kamarád s Avíí jezdí do Polska a za kilíčko bude určitě ochotnej to vzít naokolo!

Zaplatila jsem chlupatku s banánem a dopravu, ale s podmínkou, že ho ten řidič doveze ke mně domů a dá si kafíčko!

Co by jeden pro kamaráda neudělal, když jsem doma pochválila mé matince její ochotnou kamarádku, ta hned, že k tomu zabalí taky balíček od ní a pošle nám něco na přilepšenou, poručila jsem si bábovku a víno a doufala jsem, že řidič nebude chlípný vlk a nebude mě chtít sežrat ke kafíčku, tenkrát jsem byla štramanda a od chlapů docela opleskávaná!

Nikdo mu ale neřekl, že tam narazí kromě mě ještě na dvě uřvaný dětičky, a tak si nedal ani kafe, hodil mi do obýváku obrovskou krabici s opicí, ve které mohla být klidně celá sedačka, do kuchyně balík od babičky a zmizel! Malý děti jsou pro některý chlapy docela dobrý tlumiče vášní.

Alenka s Petříkem měli šílenou radost z té veliké krabice a musela jsem jim z ní udělat hned domeček, dokonce v něm i papali a spinkali a byly nadšení.

Jenže, kam s opicí, aby nepřekážela? Chvíli jsem jí tahala po bytě a pak mě napadlo, zastlat ji do postele zvané letiště na manžílkovu půlku, normálně jsem ji tam položila hlavou na polštář a celou zakryla peřinkou, aby se na ni neprášilo, když už byla tak drahá!

Ten den večer stejně manžel neměl přijít domů, protože dlouho pracoval, potom měl večerní školu a nějaké brigádní aktivity pár kilometrů od domova, a že přespí u kamaráda.

Tu noc jsem poprvé spala s obrovskou opicí, občas jsem jukla pod peřinku a obdivovala velký banán v její pazouře, taky věčně vypadávala ta pracka s tím banánem z postele na koberec a já ji musela schovávat zpět pod deku a různě ji tam sukovat nebo jí ten banán cpát do pusy!

Když jsem potom dočetla knížku a začala usínat ve světle nočního nebe a pouličních lamp, nikdy jsem nezatahovala žaluzie, uslyšela jsem klíče v zámku a ejhle, manžílek se nečekaně vrací, asi kamarád se taky nečekaně vrátil domů.......!

Ještě si v kuchyni něco pojedl a potom opatrně a po špičkách, aby nevzbudil děti, zamířil do ložnice!

Rozespalá, vlastně skoro spící, jsem si na opici vedle mě vůbec nevzpomněla a posléze mě probudil děsný výkřik a pád do tmy!

Vyskočila jsem z postele, rozsvítila a vidím pokrývka z opice ležela na zemi, banán s tlapou taky a můj manžílek jakbysmet, vykocenej, nohama v ložnici a zbytek těla ležel v obýváku a prodejchával svůj první infarkt, aspoň to potom tvrdil!

Když jsem ho propleskala a nalila mu panáka Bechera, omluvila jsem se mu, že jsem mu o dodávce plyšového monstra zapomněla říct, věděla jsem, že ten den má být doručeno!

Když se vzpamatoval, začal ze sebe soukat podrobnosti, prý jak vstoupil do ložnice a uviděl nějakým tělem naboulenou peřinu, měl pocit, že mu praskne hlava od právě pučících parohů, jasně, ta mrcha (to myslel mě), neměl jsem být doma, tak si to užívá, ale s kým? A mozkem mu proletěli všichni jeho kamarádi a známí a on jen nevěděl, kterýho lumpa pod tou přikrývkou najde a těšil se, jak nás vyděsí a nenapadlo ho nic jiného, než potichu si stoupnout k posteli a rychlým trhnutím servat z domnělého milence peřinu a dokonce měl už napřaženou pěst, která ale už nedopadla, po stržení peřiny totiž uviděl ve svitu toho měsíce a těch pouličních lamp něco příšerného a obrovského, co v tom okamžiku nedokázal identifikovat a navíc to něco, majíc právě uvolněnou ruku s banánem, tuto vymrštilo a mírným obloukem sesunulo k zemi, v tu chvíli se sesunul s výkřikem hrůzy k zemi i můj první manžel a na krátkou chvíli prej i pozbyl vědomí, to, že vzbudil děti, jsem mu odpustila, byla jsem ráda, že to přežil, děti mu nabídly nocleh v papundeklovém domečku a oznámily mu, že patří té opičce, co s ní maminka spinkala, tatínek si radši nalil dalšího Bechera a od té doby si peřinku v posteli napřed prošmátral a potom opatrně nakukoval, zdali tam zase něco nečíhá, nejvíc ho prej dostala ta vymrštěná tlapa s banánem, myslel, že ho to chtělo zabít a navíc prej větší plyšovou potvoru nikdy neviděl a ani se mu tehdy v noci nezdála plyšová, ale tak opravdová, jo, fantazie a šok, to je věc!

Když si druhej den přijel Honza s bráchou a jeho autem pro svou opičí lásku, myslela jsem, že ho zabiju: ,,Vy máte v rodině auto? Proboha, proč sis pro ni nezajel sám do Znojma, nebo se to mohlo dát na vlak a dojet si jen na nádraží, málem jsem byla vdova a dětičky bez tatínka, vy chlapi jste fakt nemožní!!!" zuřila jsem!

,,Hele, Aničko, brácha, jak má naleštíno a nablejskáno, tak nejezdí, měl jsem štěstí, že je auto zaprášený, víš, on sidolem leští i výfuk, tak se nezlob, kdyby bylo nejhůř, vzal bych si tě!" A usmál se na mě tím odzbrojovacím úsměvem, co maže provinění a musíte ho opětovat.

,,Chlapa s opicí bych si nikdy nevzala a hele, doufám, že jsi si ji nekoupil kvůli té chlupaté obrovské ústní dutině, nejsi úchyl, že ne?" ujišťovala jsem se, protože ta myšlenka mě napadla v noci, když jsem si s jejím banánem hrála já!!!!!! Tenkrát před těmi 27 lety byly nafukovací panny jen v Tuzexu a pěkně hnusný a vypadaly jako soudružky údernice v kolchoze a ty slepený spoje, aby celé držely pohromadě, šííílený, to byla ta plyšová opice fakt luxusní!!!!!!

,,Neboj," mrkl na mě ,,budu ji jen pusinkovat a slibuju, že jí budu věrnej, vždyť je tak roztomilá." a začal na ni šišlat a dělat cukrblíky a šimrat ji v plyši.

,,V autě si ji připásej, ať se jí něco nestane, když je tvůj brácha takovej sváteční jezdec, děti, pojďte zamávat opičce, strejda si ji už odváží." zavolala jsem děti a ty honem mávaly a jen se modlily, aby strejda nechtěl i tu škatuli, co k opici patřila! ,,Nebojte" uklidňovala jsem je ,,strejda o škatuli nic neví a nic mu o ní neřekneme, mávejte, ať už vypadnou!" Honza si opici hodil přes rameno jak rytíř, co unáší svou nevěstu a šupajdil do auta, nepřipásal ji, tenkrát se to nemuselo, ale posadil si ji na klín, vystrčil otevřeným okýnkem její ruku s banánem a mávali!

Když potom moje děti všude vykecávaly, že maminka spala s opičákem, všichni dumali nad tím, kdo mým dětem připomíná opičáka, že by nějakej strejda, jo, a už jsem byla podezřelá!

Moje matka mi dokonce za tuhle zprávu, tajně pošeptanou Alenkou babičce do ucha (neboť jsem jí zakázala to všude říkat), jednu střihla, až mi sopel vylítl, že jestli si chci tahat chlapy domů, neměla jsem se vdávat a mít děti, a ať už se to neopakuje, a pokom že vlastně jsem, že po ní to rozhodně nemám a chudák můj muž a chudáci děti!!!!!! Jo, moje maminka mě vychovává celý život a nikdy nepochopila, po kom teda jsem, a kde udělala ve výchově chybu. Hele, stačí, že máme stejnou fasádu, ale uvnitř chci bejt originál, ale stejně svou matku dodnes poslouchám a snažím se ji moc nerozčilovat!!!!!!!!

Dneska občas taky spím s opicemi různých velikostí, ale už nemají banán ani nejsou plyšové, i když obludná je některá taky a občas mi mrcha pěkně podrazí nohy nebo nasadí do mozku okno!!!!!

Jo, opice za mýho mládí, to byly aspoň opice, dneska už to fakt není ono!!!!!!

Mám narozky, už je večer, tak si jdu vyrobit nějakou hezkou opičku na spaní: ,,Sakra, kde mám to víno, kam mi ho ten Němec zase schoval.....?"