Poslední lednová pro Vás dnes 30.01.

Moje první velká ochutnávka !
 
Hele, piju už dlouho, myslím víno a v přiměřeném množství, jako zdravotně, myslím jen tak, protože my tady na jižní Moravě to tak děláme a jsme zdraví a bez cholesterolu a z vody se vám můžou v žaludku udělat pulci a pak žáby a ty se špatně zvrací, a tak my odkojení vínem to tak neberem a vodou si umýváme tak akorát ruce a jinak si jí moc nevšímáme !!!!

Dosud jsem pila tak nějak nedisciplinovaně a chaoticky, poznám víno, co mi chutná a co mi nechutná a hlavně, co je zadarmo a co se musí platit, červené a bílé a teplé a studené, hele, teď kecám, něco už o víně vím a úplnej amatér už nejsu, ale k odborníkovi mám daleko a nikdy v jejich přítomnosti nemluvím, jen vstřebávám informace a učím se !!!!

Tak jsem teď v sobotu 24.1. byla pozvaná na ochutnávku vín, kteroužto byl slavnostně otevřen nový, vlastně starý, ale zrekonstruovaný vinný sklípek páně Vojtka a jeho dcery na okraji Znojma,vinařství Gutta Fortunae, www.guttafortunae.cz ,  kde si pozval odborníky degustátory vinaře na slovo vzaté a ,,Mě" !!!!!

Sedělo nás tam asi třicet, byl nám předložen seznam degustovaných vín a propisky na hodnocení jednotlivých vzorků, asi osmdesáti, ne asi , fakt osmdesáti, zalapala jsem po dechu a pohledem zkontrolovala švédský stůl plný jídla, jestli je tam toho dost, abych to víno proložila jídlem a nespadla pod stůl už v půlce ochutnávání !!!!

Všichni co tam přišli dřív už předem probírali roky dobré, cukrové, dešťové, suché, plné kyselin a já nevím jaké a já si zatím malovala na natištěný vzorník vín ptáčka !

Začalo se a ze začátku to bylo móóóc dobré, kolem mě to vřelo informacemi a ke vzorkům na papíru se psala čísla a jen nepatrné poznámky, tak jsem si řekla, že jim to trochu víc popíšu a žádný čísla a pěkně k věci, teda k vínům !

Buďto mi to chutnalo, nebo né a pěkně jsem jim to tam rozepsala, nějaký čísla, jen ať si Mojmír, on se pan Vojtek jmenuje Mojmír, my jsme si potykali už na Vojtíškových křtinách, večer počte, pro mě klidně ten papír mohl být větší, abych se mohla dle libosti rozepsat !

Do první žrací přestávky jsem byla v pohodě, dokonce jsem zaregistrovala, jak nějaký pán, dívající se na stůl plný jídla, prohlásil, že mu nejde k sobě buchta a okurek, byly sice u sebe talíř s buchtama a talíř s okurkama, ale já si myslím, že normální chlap by právě naopak řekl, že taková pěkná buchta s pořádným okurkem je super žrádlo a nakonec mi teda pán přišel divnej !

Pilo se dál, oni všichni v pohodě a jen si srsli, převalovali to chvíli v puse a zbytek vína nalívali do jakýchsi nádob na stole připomínajících bažanty v nemocnici, mně to přišlo nezdvořilé a chtěla jsem, aby ze mě měl Mojmír radost, tak jsem vzorky poctivě dopíjela a můj bažant byl pěkně dlouho prázdný, což jsem brala jako přednost, ale každý se na mě díval jako na alkoholika sebevraha, co musí zákonitě doběhnout od Maratonu do Athén a umřít, já Fejlipidés vinný!

Asi do půlky jsem se ještě držela a objektivně dle mě hodnotila, potom jsem se dostala do fáze, kdy mi přišlo, že všechno chutná stejně a já už moc nevnímala, co vůbec piju a jakou to má chuť, natož abych na to měla názor, měla jsem pocit, že kdyby mi nalili kyselinu jablečnou, vypiju to a napíšu: příliš suché víno, a kdyby mi nalili kyselinu sírovou, taktéž ji požiji a zhodnotím jako příliš přesírované víno !!!!

Navíc tam příšerně moc topili, buďto chtěli, abychom to na konci zvrátili zpět, protože to horko nás doráželo, nebo aspoň mě, ánebo chtěli, abychom se začali svlékat, uvažovala jsem o tom, protože jsem na sobě měla novou podprdu, a tak bych si připadala jako v létě na pláži po návštěvě plážového báru !!!! Ale asi by radši chtěli, aby se tam svlékala nějaká hubenější a mladší degustátorka, tak jsem zůstala nahoře s.... !

Odborníci věděli, proč to vylívají a jen u všech vzorků smáčejí jazyky, takže jsem to u Muškátů a Pálav, mimochodem to byly dobrůtky, vzdala i já  a začala jsem pomalu taky plnit svýho bažanta, ale pořád jsem se snažila, aby byl co nejmíň naplněný, uf, to byla fuška, už jsem přestávala i vidět a lidé se mi začali rozmazávat do stran, potom jsem už ani nevnímala, co si říkají, i když jsem se chtěla smát s nimi, vtipům, co tam padaly do éteru, a slyšela jsem jen hlasy, posléze mi ztěžkly nohy, ale držela jsem krok s profíky a pila statečně dál, asi u sedmdesátého vzorku jsem chtěla odejít k poraženým, ale řekla jsem si, že toho bohdá nebude, aby Drozdice z boje utíkala a zůstala jsem, přestala jsem řešit filozofické otázky o přežití a o blít, či neblít, utírala si mrtvolný pot z čela a hlavně myslela na to vydržať a nevzdat to těsně před cílem, nedokázala jsem řešit, zda víno má kyselinky, co po něm zvostávají na jazyku, jestli to má charakteristickou vůni a jestli je to víno plné, či prázdné, bohaté, či chudé, zda tam má ovoce, nebo cihlu, jestli je to voňavka a podobné, potřebovala jsem hlavně vydržet a dokázat jim, že my amatéři to zvládnem taky, kdoví kolik na mě byl vyhlášenej sázkovej kurz, kdy odpadnu, a sázky na mě určitě hýbaly večerem, ale vydržela jsem až do posledního vzorku, a když jsme dopili, já slepá, hluchá, s těžkýma  nohama, přepitá, jak jsem v životě nebyla, jsem se drze zeptala:,,A co budeme pít teď?".  Asi v deset nás tam byla už jen polovina a kecalo se, takticky jsem si nalívala dobrou vodu a brkajíc si uvolňovala místo v žaludku, abych mohla doplnit nějaký nejlépe mastný jídlo, co by stáhlo to víno a související alkohol a pomohlo mi to trochu vytřízlivět !

Zvládla jsem to, i když mě mrzí absence mého sluchu při povídání humorných historek a tím pádem o ochuzení jich v této úvaze !!!!

Dostala jsem to asi jako dárek k narozeninám, ale teď nevím, jestli by kytka nebyla lepší, takhle si rozhodit vínové buňky, ale po této akci, což bylo pro mě něco jako školení, kdy kantor neví, kdy přestat, a furt do vás leje vědomosti a víc do hlavy a víc a vy ty informace musíte do sebe nasávat a chce se vám odejít, ale nemůžete, neboť byste dostali kouli ze života a nikdo už by vám nedal šanci na opravu !!!!

Všichni pili a diskutovali a hodnotili a bavili se, já pila a modlila se, aby každý doušek, co jsem ho poslala za tím předchozím, zůstal v mém žaludku a nechtěl se jít podívat, kolik že toho ještě zbývá na ochutnávání !!!!

Jako vždycky jsem měla největší binec a nejvíc upatlaný kousek ubrusu okolo mé skleničky, ale zase jsem měla nejmíň slitků a nejvíc popsaný vzorkovník vín svými poznámkami !

Všem jsem to vokázala a čučeli, frajeři vinařští !!!

Jen ještě jedna perlička, seděla jsem vedle správce našeho kulturáku, kde pořádáme Drozdí slety, on je taky ,,Pan vinař" a móc hezky jsme si povídali, já jsem nám dvoum udělala malý obložený talíř, abychom nemuseli pořád vstávat k tomu švédskému stolu a mohli pořád něco zobat, on mi dával rady, jak na záhady koštu, když se mě zeptal, jestli jsem ta a ta paní, vykulila jsem oči a bezelstně povídám:,,Né, já jsem ta s těma psama, však víte, v létě, ti naháči.", pro změnu zase on vykulil oči a zbytek večera svou pozornost soustředil na souseda na druhé straně svého těla a dokonce si i uždiboval jeho sýr na jeho talířku a už se se mnou nebavil a nejevil zájem o jídlo mnou přichystané, drbla jsem do něj a povídám:,, Vy se se mnou nebavíte?!" Zase vykulil oko a odpověděl: ,,Paní já si s váma nemůžu povídat, já vás totiž vůbec neznám, já jsem se spletl !" Tak, děcka, nevím, jestli mi kulturák ještě někdy půjčí, no, uvidíme!
Ale teda musím touto cestou poděkovat za vinařskou školu, co mi byla udělena, za můj přeplácaný žaludek, za rekord v pití, co se mi dneska podařil, a za poznání, že nikdy toho nevíte dost a i v padesáti, furt je co poznávat a zjišťovat, že tudy už fakt ne a poprvé a naposledy, ale odešla jsem po svých a myslím i docela rovně, ale kdyby po mně chtěli se ohnout, tak asi upadnu a rozbiju jim hlavou podlahu !!!!

Až doma jsem si při sundávání riflí nakopla dva prsty u pravé nohy o zeď a teče mi z nich krev a mám je pěkně naražený, bolí to jako sviňa a patří mi to, nemám se taky kurňa cpát všude, jsem už starší dáma a mám pít jen druhou, nebo jakou vinařskou ligu, a necpat se mezi elitu !!!!!

Tak, Drozdice, a breč !!! Jo, a nic jsem tam nerozbila, fakt stárnu !!!!

A ke cti a chvále Vojtkovic vína budiž napsáno, že druhý den mě kromě těch nakopnutých prstů vůbec nic nebolelo, hlava čistá a v břiše mi jen ukrutananánsky kručelo hladem !!!! Hned bych si dala decánko!!!!!!!!!!!

Tak pár foteček, kde se dokazuje, že nekecám !!!!

 

 

 Další úvaha pro Vás dnes 22.01.

Já, já, já, jenom já, jenom já !!!!
 
Co zní hůř, padesát, nebo půl století ? Půlstoletí zní hrozně, že jo,fuj !!!! No, ale padesát je taky strašný, obzvlášť,když se cítíte na patnáct !!!!

Takže to napíšu takhle: 28.01.2009 slavím třicáté výročí dvacátých narozenin, to vypadá, myslím, docela dobře, jo, a jinak si nestěžuju, jsem bába a na ten titul jsem hrdá a ostatní moje děti jsou tím pádem šoupnuty na vedlejší kolej, neboť jsou už dost velcí a na bebínka jim už nefoukám, ať si na tu práci seženou někoho vhodnějšího a vnoučátko je vnoučátko a je malililinkatý a takový bezmocný a miminka potřebují babičku !!!!

A jakýže bylo těch dvacet let a následných třicet výročí? Ušlo to, nestěžuju si, mohlo bejt hůř, my optimisti to bereme docela v pohodě, navíc v roce 1959, kdy jsem se narodila já, se narodila i panenka Barbie, jo, jasně už vás slyším, ty kecy, jak ona je čím dál krásnější a hubenější a prsatější a slavnější, ale zase jáááááá, abyste věděli, tak teda dobře, mám tak o sto kilo víc, než ona, o co víc vrásek, o to míň vlasů a zubů a moje prsa dodržují Newtonovy zákony a se slávou, nóóóó, vlastně teď mám ty stránky, takže jsem taky slavnější než kdysi a určitě jsem víc ukecaná než ona !!!! Kam se na mě hrabe Barbie se svou plastovou, slepenou pusou, možná moji minulí manžílkové by to tak měli radši a nemusela jsem je mít dva, ale já mluvím i ze spaní a mě jen tak někdo hubu nezavře !!!!
Takže ve zkratce, narodila jsem se tlustá a tlustá nejspíš i umřu, chudáci pohřebáci ! Ve dvou letech jsem poprvé utekla z domu, za babičkou, malá, dvouletá, hnědovlasá, kudrnatá holčička ve skládané, modré sukýnce s bílou halenkou, tak se ozývalo ze Znojemských ampliónů hlášení, když naši zjistili, že jsem zmizela a pádili na policajty, hledali mě tenkrát všichni,  policajti jezdili na skůtrech a jeden z nich mě posléze našel sedět před květinářstvím v košťálech a odpadcích, jak vybírám ještě zbytky vyhozených kytiček, abych něco přinesla babičce ! Doufám, že můj vnouček mi taky bude nosit kytky, ach....!!!!
Když jsem asi po půl roce brala roha po druhé, otec mě zmerčil, sundal pásek a bylo po zdrhání. Lepší jeden modrej zadek živýho dítěte, než jedno modrý dítě v márnici, byla jeho obhajoba, když všechny babičky a tetičky mu nadaly do krkavčího otce !
Můj otec byl správnej chlap, s mou maminkou se nikdy nehádal, fakt nepamatuju jedinou hádku, předal jí vládnoucí roli v rodině a hádal se jenom s komunistama, za což mu zase nadávala moje matka, protože měla strach, že ho zavřou a ona chudinka zůstane sama s dětma !!!!
Párkrát jsem sice v životě ještě jeho pásek měla na svých hýždích, ale vždy to bylo proto, abych pochopila, že tudy fakt ne a lozit v pěti letech po skalách a padat do údolí pod nima a chodit v sedmi letech domů v jedenáct v noci a vymlouvat se na to, že jsem byla přivázaná k mučednickýmu kůlu, hrávali jsme si s děckama často na indiány a já jsem se nechala skoro vždycky chytit a Vinetů a Olda šetrnej byli náš vzor a já jsem byla ten čestnej indián, co trpí za práva rudochů, vlastně můj otec rudý nenáviděl a možná jsem dostávala za to, že jsem byla rudoška, čoveče, jak člověk začne vzpomínat, jak se vyvalijou najednou souvislosti ....!!!!

Prostě moje matka řídila celou rodinu a všechna povolení musela být schválena jejím matriarchátem a otec neměl rozhodovací právo, a jak mi něco nedovolila máti, měla jsem smůlu, klidně zflinkala i kluka, se kterým mě přistihla v šestnácti se líbat před domem, pak ho popadla za límec a dovlekla ho domů a nadala ještě jeho matce, co to má za spratka, to, že jsem ho sváděla já, nebrala za polehčující okolnost, kluci jsou prevíti a zmetci a dcery se od nich musí držet dál !!!! Ale fakt se nehádali a klidnější rodinu jako naše jsem nikde nezažila !
 Moje máti musela vždycky všechno vědět a nikam mě dobrovolně bezdůvodně  nepustila, tak jsem se naučila lhát a hlavně nezapomenout  na to, co jsem si už jednou vymyslela, Colombo byl proti mé matce amatér, pamatovala si všechno a pořád se mě snažila chytit na hruškách, abych mohla dostat zase zaracha a ona mohla chvilku klidně spát !!!!
Vlastní máma mě donutila lhát, ale zase na svou obranu musím napsat, že tolik bych nikdy nelhala, kdyby se mě moje matka pořád na něco nevyptávala !!!!
Ne neděste se, naši se fakt snažili, nehádali se, vychovávali  nás, dopřáli nám studie, maminčiny chlebíčky v sobotu k snídani mi dodnes chybí a dokonce, když už moje akné přesahovala míru únosnosti, dopřála mi i požitek, už tenkrát, kosmetičky a za nemalý peníz ! Za přispění rodinné švadleny jsme se pomocí šlapací šicí mašiny snažily o modely z Burdy, a i když mi nebyly dopřány výstřihy a sexy modely, i tak jsem byla celkem in !!!! Jó, moje matinka si mě uměla pohlídat, ale já jsem se zase uměla ze všeho bravurně vykecat, abych nemusela poslouchat její:,,Roberte, výchova tvé dcery se mi vymyká z rukou, potrestej ji !" Jo, na výprasky byl taťka dobrej naší lvici, mamča je ve znamení lva a otec, když už jsem byla starší a jemu už fakt bylo blbý dávat mi na zadek, mi  v předsíni šeptal:"Dělej, že tě to bolí." a pleskal se do stehen, chudák, a já řvala jak pominutá, mamka spokojená, otec červený stehna a všechno bylo, jak mělo být !!!!

To mi připomíná, jak jsem jednou mojí nejstarší dceři slibovala výprask, když jí byly asi čtyři a móóóóc zlobila, řemenem, jako jsem dostávala já a ona, tak prej klidně a já vzala pásek přehla si ji přes kolena, rozmáchla se a flákla jsem se do stehna, to bylo jelito, ty jó, to bolelo, Alenka se posměšně usmála, že jako se dokázala její nevinnost a já jsem ta macecha a to bylo poprvé a naposledy, co jsem chtěla uplatnit výchovu svého otce v praxi, a pak už moje děti jen divočely a vlčely, jó, já, když jsem chtěla zlobit, dlouze jsem o tom přemýšlela, stejně jsem to pak udělala, ale musela jsem najít taktiku, hromadu výmluv, pamatovat si je, a když to nevyšlo, riskovat výchovnej výprask na přežití malý holky, protože já fakt párkrát riskovala se životem, i když tenkrát nebylo tolik úchylů a nebezpečí, ale byla jsem prostě nenapravitelný poděs !
Zažila jsem dvě manželství a čtyři děti , třináckrát jsem se stěhovala a jako vodnářka jsem milovala změny a volnost a umění jakkoli šílený, třeba mě zrovna nadchla Kaplického chobotnice a strašně jsem jí fandila !!!!
Ale hlavně jsem průserářka a dělám ostudu, kam příjdu, hele, já nechci, ale to tak nějak přijde samo a od malinka si to užívám !
Rozlité nápoje, spadnuté mastné jídlo na drahé potahy, těch rozbitých skleniček a talířů, politých koberců a všechno tak nějak omylem, kamarád přišel o mobil, protože moje rozhozená pravice mu na něj vylila kolu ze skácené skleničky, propálené prkýnko od WC, jelikož zapálená zápalka neomylně padla na něj a ne do záchodu, kam měla směřovat, většina mých známých mi už nesvěřuje nic, co by mně či jim mohlo způsobit nějakou škodu a sundávají před mou návštěvou ubrusy, odendávají drahé koberečky, nezapalují vonné svíčky, kafe dostávám v obyčejných hrnkách, neboť těch kostelových mají pořád šest a prostě, když má přijít Drozdice, je v rodinách požární a jiná pohotovost !

Jednou mě kdysi před Vánocemi požádala kamarádka, ať s ní jedu v noci do Tesca, že začali mít nonstop otevřeno a ona potřebuje pomoci nakoupit dárky a móc dobře mě znala, takže všechno, co jsem spáchala, padá jen a pouze na její hlavu !
Hned po nástupu do auta, mimochodem půjčeného její matkou, jsem jí vykopla ze dveří reprák od rádia, po hodině zpětného namontování, mi bylo doporučeno na nic nesahat, nikam necpat nohy a sedět a radši ani nedýchat.
Vyjeli jsme, kamoška si s požitkem zapálila, že jako normálně se to nesmí, ale jak ji nehlídá mamka, no celá já, a jak dokouřila, poprosila mě, ať vyhodím ještě kouřícího vajgla z mýho okýnka, neboť nechce ohrozit auta jedoucí za ni a já měla po pravici strouhu, že ! Vyhodila jsem vajgla a hned zavřela okýnko, zima, prosinec, když v tom nás zalarmoval dusivý kouř hořícího deštníku, který též patřil kamarádčině mamince a ležel na zadním okénku, po rychlém zastavení auta a vyhození hořícího deštníku do polí mi bylo vynadáno, jak že to vyhazuju vajgly a jak jsem úplně nemožná, závěr byl, že musíme mamince koupit novej deštník, jeli jsme dál a kamoška si z nervozity opět zapálila, když jsem byla poučena, jak mám následný vajgl vyhodit a nezpůsobit další havárii, postupovala jsem přesně podle návodu a posléze nám začala hořet zadní sedačka v autě, kamoška mě málem vysadila před Brnem, když jsme přijely před Tesco a dočetly se, že zrovna v tento den mají sanitární den a je zavřeno, mlčky jsme dojely domů, já byla vykopnuta před domem a už nikdy se mnou ta kamarádka nikam nejela a takhle podobně probíhal celej můj život, kdo mě poznal, nikdy na mě nezapomněl, jo, a kam se hrabe nějaká Bárbína, děcka, můj život je jeden průšvih za druhým, ale zase na druhou stranu, já jsem na sebe pyšná, jsem velká do šířky a nezapomenutelná do hloubky, celej můj život miluju zpěv, kdysi jsem milovala sex a teď miluju víno, naplnila jsem filozofii života a teď budu milovat své další a další výročí svých dvacátých narozenin a všechno vtipné, co to s sebou přinese, ale hned to pro jistotu musím zapsat, neboť má paměť se mnou nemusí až tak pořád spolupracovat !!!!

Tak a jinak taky v tom 1959 svazáci likvidovali v rámci komunistické výchovy trpaslíky, viz. dubnová úvaha: Trpaslíci a já,  jsem je tam obhájila, nééééé kýč, trpaslík a trpaslík je trpaslík a červenej zvášť, trpajzlík !!!!

 A chcete nějaký moudro životní, tak něco od Wericha, fakt filozof, herec, borec, jednou jsem ho potkala jako dítě, seděla jsem s ním na lavičce v parku v Hluboké na zámku, kde jsme byli na školním výletě, já se jako normálně učitelce ztratila, do štábu natáčení ČT se nikdo nedostal, ale já jsem se tam nějak ocitla, já vždycky byla kam se nesmělo, chvíli jsem nevěděla, kde jsou všichni, pak jsem si sedla v tom parku vedle nějakýho dědka na lavičku, bylo mi snad sedm, pokecali jsme, byl príma, a pak mě odsud vyhodili nějací chlapi, že jako tam nemám co dělat, když mi po letech došlo, vedle kterýho velikána jsem jedla svačinu, bylo mi do breča, ale řekla jsem mu na odchodu, když mě odváděli k učitelce:,, Tak ahoj, strýcu." U nás v rodině se všem chlapům, co nebyli taťkové, říkalo strýcu..... !!!!!
Ještě menší jsem v létě o prázdninách sedávala na klíně Ireně Kačírkové, co se na Bítově na chatě učila role, ona se se mnou učila a moje maminka jí pekla domácí buchty, jo, hvězdy a já !
Jinak jsem v životě vždycky věřila, že všichni lidi jsou jako já, báječní a poctiví, hajzl mě musel napřed přesvědčit, že je takový, a to drsně, jinak jsem mu pořád věřila a stejně si dál soudím podle sebe a jenom láska a optimismus změní svět, jinak to tu nemá šanci !!!!

 
No, a tak teda pár životních mouder strýce Wericha , jak taky jinak:
 
 Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc nedá.
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha,tak je to špatné.Protože každej blbec-starej byl taky jednou mladej.
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.
Kde blb, tam nebezpečno.
Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Osud je vůl, to jsem si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.
 
 (Jitule :Aničko všechno nejlepší k Tvému jubileu !)

 

 První letošní úvaha pro Vás dnes 07.01.

 
Klidný Vánoce a čaj pro miminka !!!!

 

Tak teda zase píšu, chtěla jsem psát zážitky ze Silvestra a Vánoc, ale nějak nebylo o čem, já jsem je ze solidarity slavila se svou těhotnou dcerou, co je na rozsypání a na jedné židli seděla ona a moje vnouče v ní a na druhé měla nohy bez vnoučete a skuhrala, jak ji to břicho už štve a jak si už nemůže obout boty a spát, jóóó, mně bude něco povídat, já jsem těhotná už asi deset let a vím, jak je těžké správně si navléct ponožky....., tak moje dcera, budoucí matka mého vnoučete, seděla, brblala, slintala si svoje pětiprocentní šampáňo a jedla chlebíčky a já jsem ji uklidňovala tím, že to musí bejt a bude u porodu hůř, a ať si to mimčo nechá ještě zabalený, že pak už se vůbec nevyspí, ona mi nadávala, že kdyby mě tak pálila žáha jako teď ji u konce těhotenství, tak bych taky šílela, že je ještě dva v jednom a já jsem nemožná a ona to má horší, neboť teď je všechno horší a za nás to bylo jiný a já tomu vůbec nerozumím, protože ona si všechno našla na internetu a ví to nejlíp a my jsme to dělali všechno špatně, to jako, když jsem jí chtěla poradit a sklízela jsem za to opovrženíhodné pohledy budoucí matky prvorodičky, co to ví přesně, protože ona na to má kamarádky, co už rodily, a internet !!!! Nechápu, jak to mohly moje čtyři děti přežít, teda myslím moji neznalost, jak na co, neboť za nás existovala jediná knížka ,,Péče o dítě" a tím to bylo všechno jasný a dneska teda bych asi taky nevěděla, protože někdo radí tak a jinej přesně naopak a moje dcera je zmatená, věří všemu, jen neví komu a čemu má věřit víc a  přitom svojí zkušené matce nevěří ani trochu !!!!

No, a i když u nás byly letos mraky návštěv, tak každý, koho jsem se zeptala na humorné historky ze Silvestra a Vánoc, tak všichni obrátili oči v sloup, pak na mě pohlédli s výrazem přejezenýho a přepitýho a přejásanýho zoufalce a pronesli něco jako co šílíš, celý svátky nám bylo blbě, furt dojídáme zbytky a neštvi mě a tady jsme ti taky něco donesli, tak žer a neptej se jak idiot, pak mě nutili chutnat jejich cukroví a chlebíčky a musela jsme jim to pochválit, neboť to měli ode mě jako dárek k Vánocům a potom jsem funěla s nima a rozebírali jsme, z čeho nám bylo nejvíc blbě a koho chytil žlučník, koho bolel žaludek a kdo se z toho a čeho pos..... !!!!

Když přišla Šárka s malým Vojtíškem, chytala jsem se posledního stébla, že uslyším aspoň jednu humornou příhodu z letošních svátků a patřičně ji tady rozmáznu a začala jsem nachystanou větou:,,Tak jak o Vánocích a Silvestru, jak bylo, tak něco veselýho hoď do placu, ať mám o čem psát !". Šárka postavila na stůl láhev vína, posadila se, chvíli se na mě dívala pohledem zmučeného zvířete, pak vystřelila ruce směrem k mému obličeji držíc v nich svého syna, který mě ihned začal ručičkama rýpat do huby a natahovat mi škraně, chtíc si kousek urvat, a zaječela:,,Vidíš ho, jak, jak užila sis to, co to blábolíš, sakra neštvi mě, vidíš co držím, lezou mu zuby a chce chodit a všechno chce jíst a nic nenechá na svém místě a prej veselý Vánoce, jsi fakt blbá, já chci spát, chci spát a to máme teprve tři zuby a deset měsíců !!!!!!".

Tak jo, letos se nic opravdu vtipnýho nikomu neudálo, doufám, že během roku se to zlepší, jinak fakt nevím, o čem budu psát, ale život je prča, tak se to určitě zlepší, a aby jste neřekli, že se nezasmějete, tak dám jednu starou historku k lepšímu právě s mou dcerou, co čeká to moje vnouče a byla tehdy maličká, asi tři měsíce jí byly a já, nezodpovědná matka, co neměla internet a nikoho, kdo by mi řekl, to musíš tak a to zase takhle.....!!!!!

Bydleli jsme s prvním manžílkem v Ostravě, daleko od rodičů a přátel a já úplně sama, neboť v práci se nějakej kámoš vždycky najde, ale doma na mateřské, v cizím, neprozkoumaném prostředí někde v Ostravě Zábřehu na podnájmu, okolo samí staří a cizí lidi.....!

Stalo se tehdy nějak, že se tomu mému dárci semene pro tu moji dcerušku, co měla ty tři měsíce, nějak zapařil ten orgán, co jím zasazoval to semínko do mého vajíčka za účelem stvoření tohoto dítěte! Doktorka naznala, že to není tragické, ale pokud si ho nebude ráchat v heřmánku, tak by se to mohlo zhoršit a muselo by se to potom mazat nějakým svinstvem a třeba i posléze položit na prkénko a fik....!!!!!

Alenčin tatínek, znáte chlapy, ze strachu, aby se to nezhoršilo, vyžadoval každodenní uvaření čajíčku a pro ten účel vyřazený plechový hrníček sloužil jako nádoba pro tu heřmánkovou lázeň, ve které si po pracovní době léčil ten kousek chlapa, co je tak důležitý !!!! Abych nemusela pořád vařit novej, tak se večer u televize jen ohřál už ten použitý a penisek si hodinku spočinul v teplém odvárku a léčil se !!!! A ráno se jasněže uvařil čerstvej, nejsem blbá !!!!


Přijeli příbuzní, byli dva , mladí a nezkušení, bezdětní, ale ochotní pohlídat Alenku, abychom si mohli skočit do kina, já jsem zavyla blahem, honem podala nezbytné instrukce, jakože čaj je na kredenci v konvici a mlíčko v lednici, ohřát na teplotu těla, a když tak přebalit, netřepat, nemíchat, neděsit se případného řevu paviána a hlavně mou dceru nechat žít do našeho návratu !!!!

Popadla jsem manžílka a už jsem ho soukala do tramvaje, jedno na co, hlavně chvíli vypadnout a vidět a slyšet něco jinýho než věčně oblinknuté a pokakané miminko a plínky a ...... !!!!

Po kině jsme zašli na dvojku do báru a potom se zase vrátili domů, příbuzní hned sdělovali celí nadšení, jak všechno zvládli, jak Alenka chvíli plakala, pak dostala čajíček, všechen ho vypila a spinká jako andílek a oni se mohli nerušeně šmajchlovat a užívat si erotických hrátek !!!!

Byla jsem ráda, že všechno tak hezky dopadlo, jen jsem se divila, že uřvaný dítě, jako moje na větry trpící dcera, byla hodná, ale nakonec, proč ne, děti se vždycky snaží přesvědčit vaše okolí, že lžete a nic z toho, co říkáte, není pravda, tak jsem to vzala jako fakt, že u cizích bude hodná a já, až se z ní zblázním, nikdo mi to nebude věřit, že je to z ní !

Když jsme zasedli s návštěvou v kuchyni na závěrečnou řeč co kino a tak, tatínek Alenky si chtěl ohřát svůj heřmáneček, že si ho zase chvilku bude léčit, když zjistil, že plecháček je prázdnej, zeptal se mě zvýšeným hlasem, proč jsem mu to vylila, že teď bude hodinu čekat, než se to vyluhuje a zchladne, a jak se potom má ten jeho nemocnej chudinka vyléčit, a že si teda na ten sex pěkně počkám, když to budu takhle zdržovat, to léčení !

Ztuhl mi úsměv, přestalo tlouct srdce hrůzou z podezření, co mě zrovna napadlo, otočila jsem se na příbuzné a zeptala, jaký že to čajíček Alenka vypila, co po něm tak božsky spinká a zároveň jsem pohledem zkontrolovala dětský čaj v konvici na kredenci, ve které neubyl, jak se zdálo, ani mililitříček !!!!

Příbuzná s úsměvem Merry Popins mi oznámila, že právě ten z toho plecháčku dala do kojenecké lahve Alence, ale nemusím se bát, ohřála ho na teplotu těla !

V tu chvíli mě braly mdloby a viděla jsem milióny bacilů, co mi moje dceruška, nevinné to dítě, požila !!!!

 Za celý den v práci neumytý mužský pohlavní orgán, navíc zarudlý s brynzou za předkožkou, vymáchaný v tom heřmánku !!!!

Nevěřila jsem, že to chudinka přežije, příbuzné jsem vyhodila s řevem, že ten na kredenci měli ohřát na tělesnou teplotu, né ten na sporáku v otlučeným čtvrtlitráčku a šla jsem hlídat dítě, jestli dejchá a šílela jsem strachy !!!!

Přežila to a bude dělat jiný blbosti se svým synáčkem, protože ode mě ví, že čaj na pití má být výrazně označen jako pitný a čaj na jiný účel má být někde úplně jinde a na něm nálepka: Vypiješ-li toto, budeš toho dříve, či později litovat !!!!!!

Hlavně si to musím pamatovat já, až budu šmudlíka malýho hlídat, ale nebojte, vím, že takhle už nééééééééééé !!!!!!!

Jo a paní doktorka říkala, že to bude kluk jako buk, ten můj vnuk !!!!!