Dodatečná pohádka pro Vás

O BUBÁKOVCE A 2101. DRUHU BLECH!

 

V hlubokých opuštěných sklepích žijí noční naháččí strašidla Bubákovky Bubákové. Musí, protože sluníčko jim nedělá dobře. Takže ve dne smrdí ve sklepích na starých kanapích a gaučích a chovají tam blechy, které potom v noci hází chlupatým naháčkům do kožíšků.

I když mají omezenou strašecí dobu, stihnou toho za noc někdy i dost. Jedovatá slina v misce s granulkama = průjem. Jedovatej prsk na kůžičce naháčků = vřídky, vředy, beďáry. To pak někteří páníčkové ráno jásají: ,,Hele, novej beďár!" a už ho chudáčkovi malýmu dlachní, když pak béďa křupne a vyteče z něj hnisák, mají z toho Vánoce, ale pejsci kňučí, protože je to trochu bolí a to si pak Bubákovky mnou pazoury!

,,To je pěkná nespravedlnost, moci strašit jen v noci!" zuřila jednou jedna Bubákovka ve svém brlohu, když si zrovna šťárala špinavým drápem v ještě špinavějších zubech zbytky nějaké hnusoty a přemýšlela, co vymyslet, aby své jedovaté kousky ještě vylepšila!!!!

Zakoukala se na svou bleší chovnou stanici v insektáriu a napadl ji bubákobelský plán.

,,Donutím vílu, aby mé blechy očarovala, aby se udržely i na těch nahatých čoklounech a taky je mohly kousat, štípat a pít jim krev. Budou samej strup a bolák a bude je to šííííleně svědit!", při té představě se Bubákovka tetelila blahem a prděla a smrděla víc než obvykle, ,,a taky bych mohla prodávat své vylepšené blechy ostatním Bubákovkám, zbohatnu, nechám si postavit podzemní bunkr, aby do něj nešlo slunce a nebyl tam slyšet zpěv, a odtud budu řídit naháččí životy a i ty víly Pufajzlice se Šušlínama. Budu tam šlechtit svoje super mutantní blechy a i ta předsedovka, co ty naháče vede v tom jejich klubu, se mi bude plazit před bunkrem a prosit o slitování a jáááá povedu tu jejich šaškárnu a budu hlavní Bubákovka a stanu se vládcem světa naháčů a i jejich páníčků!!!!"

Zdá se, že to byla méně hloupá Bubákovka, i když nikdo neví, co v těch ošklivých kebulích mají. Jelikož se už setmělo, Bubákovka vystřelila ze své skrýše a rovnou do pelíšku psí holky Čendičky, miloučké hodné naháččí holky, co zrovna čekala psí miminka, a unesla ji do svého odporného smrdutého brlohu. Zavřela ji do klece a poručila: ,,Zavolej si vílu, jinak tě dám sežrat blechám!" Zoufalá Čendička začala výt o pomoc a v mžiku tam byla víla Puffínka připravená budoucí maminu zachránit, ale v bubákovském Bubárovství je pánem Bubákovka a jediné, co tady víly mohou, je mlátit Bubákovky hůlkou po hlavě, prostě pokud se jim to podaří, zmlátit je a nakopat jim zadek, kouzlíčka proti Bubákovkám tady nefungujou!

Jo, kdyby tak někdo zazpíval, to by se Bubákovka kroutila, ale na Bubákovky platí jen dětský zpěv a každé dítě by u Bubákovky tak akorát hrůzou plakalo.

,,Cha cha cha!", smála se smrdutka bubáková, ,,a teď uděláš, co budu chtít, vílo, nebo si počkám na štěňata a budu jima krmit svý blechy a nakonec dám blechám sežrat i Čendici!" Víla viděla, že je zle a bude muset Bubákovce vyhovět.

,,Dobrá, co chceš?" řekla naštvaně víla, ,,jestli zkřivíš Čendičce jedinej chlup, přičaruju si sem celej Kuhnův dětský sbor a to by bylo, aby jedno dítě nezazpívalo!"

,,Tak poslouchej," rozprděla se spokojeně Bubákovka, ,,mám tyhle požadavky - mé krásné blešínky budou všechny i s jejich potomky vybaveny zvláštními přísavkami na nožičkách, aby se udržely i na mastnejch nahatejch čoklech, budou tak rychlé, že se nebudou dát chytit a budou imunní proti všem bleším jedům, frontlinům a jiným odblešovadlům. Na světě existuje 2100 druhů blech a já chci svůj soukromý 2101. druh! Jasný?"

Víla nechtěla, aby se Čendička dlouho stresovala, tak mávla kouzelnou hůlčičkou, zmutovala blechy dle požadavků Bubákovky, popadla psí maminu a před odletem výhružně na Bubákovku štěkla: ,,Jen počkej, nemysli si, že jsi vyhrála, ještě se vrátím a se mnou přijde zákon!"

Když vracela Čendičku do pelíšku, vylezl Šušlínek, šťastný, že vidí svou milovanou psí kamarádku, se omlouval víle: ,,Fakt jsem nestihl tomu zabránit, Bubákovka byla rychlejší, než mé myšlenkové pochody a byl to frnk a byli pryč!"

,,O to teď nejde," řekla víla a sedla si celá nešťastná k těm dvěma, ,,máme pouze pár hodin na to dostat se k Bubákovce a zlikvidovat ty její vylepšené potvůrky, než se začnou množit a Bubákovka se dostane k moci!"

,,Co ji tam pustit magneťák?" napadlo Šušlínka, ,,ale Šušlínku, víš dobře, že playback nefunguje, to musí být live, škoda, že dospělí na Bubákovky nevěří, to by jí tam mohl nějaký nebojsa Nekonečný zazpívat a bylo by po problému, hele, Čendičko, co dělá tvůj páníček, když se opije, spí, nebo zpívá?", bleskl víle hlavou nápad.

Čendička smutně otočila hlavu a oznámila, že její páníček má tolik práce, že večer usne dřív, než se stačí opít, ale že nezpívá ani střízlivý!

,,Svatej naháči, co teď? Minuty utíkají, blechy si užívají, na potomstvo zakládají a my nevíme, co s tím, Šušlínku, chtělo by to plán Bé!"  vzdychla víla a pomyslela si, že nemají ani plán A!!!!!

Najednou se víla Puffínka pleskla do čela, až to plesklo a vzpomněla si, že kdysi pan Čapek upozornil na foxteriéří psí víly a tím pádem by tu byla možnost nechat si poradit od starších kolegyň!!!!!

,,Hele, Čendičko a Šušlínku, hlavně buďte v klidu, hlavně bacha na štěňátka, kdyby se už narodila, a ostatní nechte na mě, od toho jsem víla, abych všechno vyčárynkomárinkovala ke šťastnému konci!"

A víla Puffínka odletěla hledat pomoc do psovílovský historie a doufala, že všechno dobře dopadne! Jak letěla, uviděla rybníček, za rybníčkem les, před rybníčkem vrbu a na vrbě vodníčka. Byl vymalovaný jako od pana Lady, seděl na větvičce, okolo ukazováčku si omotával pentličku, měl nožku přes nožku, na těch nožkách červené botičky a zjevně se nudil. Puffínka si přisedla o větvičku výš a slušně pozdravila: ,,Ahoj hastrmánku, neviděl jsi tady někde foxteriérský víly? Potřebovala bych poradit!"

Vodníček byl prvně z víly Puffínky puff, ale hned se vzpamatoval a řekl: ,,Jé, psí víla, ty jsem tady od dob pana Čapka neviděl, tenkrát támhle za tou vilou vily víly věnce a vyly na měsíc! Ale už na ně páníčkové foxteriérů zapomněli. Občas vidím jen pejsky, jak se tu venčí okolo mého rybníčku, ale nahatý jsem tu ještě neviděl, čím můžu pomoci já, psí vílečko?"

Utrápená víla Puffínka mu vypověděla svý trable, a že hledá zpívající dítě, které nezfamfrní při pohledu na Bubákovku a její obydlí a dokáže jí zazpívat a zachrání svět naháčů.

,,Hele, vílo," řekl hastrmánek, ,,já se dovedu proměnit v hezkého chasníka, v koně, ale to mi nesmíš dát ohlávku, to bych se nemohl proměnit zpátky v hastrmana, dítě pro mě není problém, ale v každém případě mi bude kapat ze šosu, nevadí? A zpívat? To bych možná zvládl, jedna Rusalka tady celé léto zpívala - Měsíčku na nebi hlubokém....."

,,To je moc pomalé, to nevím, jestli by na Bubákovku stačilo," zareagovala Puffínka, ,,něco ve dvoučtvrtečním taktu neumíš?"

,,Umím," odvětil hastrman, ,,občas sem zapadnou trampi hladoví a sešlí a začnou sobě notovat - Na okoř je cesta....."

,,To by šlo, to by mohlo Bubákovku dostat, tak se proměň v človíčka tak do deseti let, aby to stoprofungovalo a pokud ti nevadí smrad, který by jen tak nějaké dítě nepřežilo, tak jdeme na to!"

,,Jasan, jdu do toho," nadchl se hastrmánek, ,,tady už se celá léta nic nedělo, budu strašně rád užitečnej!"

Víla puffínka mávla proutkem, mezitím se hastrmánek proměnil v ježatého klučinu a přistáli v Bubakovčině odporném a páchnoucím sklepě. Bubákovka zrovna krmila své zmutované blechy svou vlastní krví, když se za ní ozval hlas nepřítelkyně číslo jedna, víly Puffínky: ,,Otoč se k nám čelem, ať nemáme špatné svědomí z toho, že jsme tě odzpívali zezadu!"

Bubákovka se rychle otočila a začala prdět a smrdět jako týden nefungující klimatizace v drůbežárně plné chciploňků v parném létě, ale nechápala, proč tomu malému smradovi nesmrdí a tomu k tomu teče voda z trička.

A vodníček se nadechl, podíval se na vílu Puffínku, ta mu kouzelnou hůlčičkou udala takt a šerým sklepením se rozezvučela písnička: ,,Na Okoř je cesta...." Bubákovka z toho chytila svůj smrtelný pot a začala se kroutit a kroutit až opět standartním postupem likvidace Bubákovek se rozprskla na milión smradíků a zamořila sklepení, až se i víla Puffínka rozkašlala a všechny zmutované blechy zdechly.

Hastrmánek jenom pšikl a řekl: ,,Byla to síla, ale pár dnů leklá ryba v létě na břehu je taky pěkně vražednej smrad!"

Odčárynkomárinkovali se zpět k rybníčku na vrbu, víla Puffínka objala hastrmánka a poděkovala mu za záchranu naháčků, celé jejich existence i naháččího klubu!

Hastrmánek mávl ručičkou s blánami, opětoval objetí a dojetí, a že kdykoliv příště je ochotnej s vílou spáchat cokoli!!!!!

,,Hele, vílo Puffínko, dušičky pejsků jsem nikdy nesbíral, a když bude nějakej hodně zlej páníček, stačí říct, já už ho odnaučím plavat a nacpu si ho do hrnečku!"

Víla utřela slzy dojetí a vzala hastrmánka na návštěvu k Čendičce do pokojíčku. ,,Tenhle zelenej kluk nás zachránil," představila vodníčka víla.

Šušlínek vyskočil, dal zelenáčkovi pusu, Čendička z toho, jak to zase jako každá správná pohádka dobře dopadlo, začala rodit, protože věděla, že už jsou v bezpečí a vodníčkovi tekla voda nejen ze šosu, ale i z očí a uší a kapalo to z něj dojetím a štěstím na všechny strany, ale museli s Puffínkou zmizet, protože panička Čendičky zaslechla, že se asi rodí a přiběhla pomoci a jen se divila, proč je koberec okolo nasáklý vodou, ,,Že by tolik plodové, to snad ne?" pomyslela si, ale dál to neřešila a byla šťastná, že mají krásný mimina a vlastně tak byli šťastní ten den všichni, jo, kdyby tak věděla, jaké nebezpečí ten den všem hrozilo!!!!!!

Tak, a hajdy na kutě, vyčurat a neodmlouvat a do hajan!!!!!!