|
Můj zážitek z dovolené Jak jsem málem o zuby přišla !!! I letos jsme se vypravili na pejsčí dovolenou do Sněžné. Do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se pojede, neboť naše autíčko už nám předem vysvětlilo, že s ním ať nepočítáme, neboť odněkud utíkal benzín a nějak špatně se mu dejchalo do kopce! Tak jsme se přihlásili jako vždy až po termínu, až jsme si zajistili odvoz a já se začala těšit!!!! Je fakt, že je to dovolená hlavně pro naše miláčky a my tam jedeme jako vlastně jejich bodygárdi a hlídáme si je, aby se jim něco nestalo! Ale stejně je to žůžo a má to tam takovou zvláštní atmosféru, že jen čekáte, kdy odněkud vyskočí trpaslík a splní vám přání!
Je tam prostě kouzelně! Já jsem ráda všude první, nevím proč, nějak to mám v sobě, a když někam jdu nebo jedu, musím brzo a rychle a bejt tam první a machrovat! Tak jsme vyjeli ve čtyři hodiny ráno a přijeli na místo před sedmou, před budovou už stálo červený auto a Anička vyjekla: ,,Hele, někdo nás předběhl!!!",,To je blbost, "uklidnila jsem ji, a poznamenala, že to bude zřejmě auto správce, nebo nějakého rekreanta, co tam je úplně z jiného důvodu a bez psa! Když jsme otevřeli bránu a vjeli dovnitř, otevřely se dveře toho cizího auta a v něm Švalíci a Jitule ze sebe vydala vítězoslavný indiánský pokřik: ,,My jsme tady byli první, huráááááá, předběhli jsme tě, jóóóó!" Pak dodala, že správce ještě spí a ubytuje nás prej, až se vzbudí, ale asi už nespal, protože po našem vítání a řvaní na pejsky správce promnul dekly na očích a za blbých poznámek, že ho štveme a že se potřebuje vyspat a že dělá dvanáct hodin denně, nás šel ubytovat! Byl to dost protivný správce, hlavně, že si stěžoval, že mají málo kšeftů, tak se má vyspat, když tam nikdo není, a když nějací hosté přijedou, má být rád a ne je sprdnout hned mezi dveřmama, působil na mě dojmem postavičky z Cimrmanna: ,,Celej život jsem chtěl být správce, ale nesnáším lidi, tak udělám všechno pro to, aby už vícekrát nepřijeli a já měl tady svůj klid!" Touhle filozofií se řídil celou dobu našeho pobytu a dával nám to vyžrat pokaždý, když jsme po něm něco chtěli!
správce Nebejt našeho miláčka Robouška, tak nevím, jak bychom tam živořili! Se správcem opravdu nebyla kloudná domluva, nedal nám lednice, neposkytl dřevo na ohýnek a navíc na noc zamykal ubytovnu, takže protože jsme měli jen jeden klíč od pokoje, my, co jsme zase u ohýnku trávili noc, jsme se ráno dobývali do budovy přes pokoje v přízemí, asi to byl nějakej strašpytel, bydlel totiž v levém křídle ubytovny, ze které si udělal byt a bál se zlodějů, tak nás na noc zamykal na milión západů, nebo prostě jen prudil!
Zlatej starej správce - Robo ho šel poprosit o pomoc a ejhle, hned se vozíkem dovezly dvě lednice a sud piva s chlazením, dřevo z lesa a prostě při těch vedrech bez lednic a piva bychom jen těžko přežili a naše buřty by se večer zelené rozutíkaly po lese!!!!!! Dokonce, když zajeli autem budovatelé agility se svými proprietami až na louku - místo konání, aby se s tím nemuseli od parkoviště tahat, dostali dost hustý sprdunk, jako že autem se tam nesmí, jo, za starého správce šlo všechno a s úsměvem a budova pro nás vínem a přírodou a romantikou toho místa opojené zůstávala otevřená a my mohli v klidu v noci či k ránu do svých postýlek pod peřinky za svými miláčky!
Jo, správce, neochotný a hodně rušivý a protivný element letošní dovolené a navíc byl ošklivej!!!!!!!! Jinak to bylo super, opět soutěžení, plno legrace, opíkání, a to mě málem připravilo o můj spodní chrup! Večer tam k ohýnku donesla Iva naložená a v alobalu zabalená vepřová kolínka, a když se opekla v horkém popelu, tak jsme se na ně vrhli a z jednoho tam ještě kus zůstal, tak jsem ho jako poslední odcházející od ohýnku zachránila před vlky, i když ti se živí červenými Karkulkami, tak i tak jsem ho radši vzala na pokoj a dopoledne, když všichni vypadli k rybníku a na vycházky a já zůstala na pokoji lehce společensky znavená, do rána jsem seděla u ohýnku a měla jsem na dospávání nárok, to kolínko vonělo, tak já že ho teda dojím a napřed jsem začala přežvykovat tu opečenou kůži z vršku, no, začalo se mi to lepit na zuby, obalilo mi to mou protézu a začalo se to chovat jako obrovská slaná žvýkačka, nakonec jsem zubní protézku musela vyndat celou zapatlanou kůží a položila ji na stolek vedle talíře a dojedla jsem zbytek masíčka, žužlajíc to zbytky mých vlastních zoubečků!!!!! Děcka, já tak trpím, že mám vyndávací zuby, nemůžu s nima pořádně jíst a mluvit a nic, prostě jsou moje degenerace optimistky a nesnáším je a štvou mě!!!!!
Když jsem dojedla, vstala jsem od stolu a otočila se, abych si utřela ruce a že půjdu umýt nádobí a ty moje zakůžovaný a zamatlaný zuby a při pohledu zpět na stůl mi zrak padl na místo, kde se měly nacházet, místo však zelo prázdnotou a zuby nikde, na posteli seděli tři moji pejsci a čučeli střídavě na stůl a na mě a tvářili se nevinně! O mě se v ten moment pokoušel infarkt, ihned jsem padla na čtyři a hledala svůj umělý chrup na zemi, jestli jsem ho omylem neshodila. Neshodila, po zubech ani vidu ani slechu, když jsem zvedla hlavu, abych se podívala na možné podezřelé, zjistila jsem, že se tváří pořád stejně nevinně, ale mně bylo jasné, že jeden z nich měl pocit, že jsem na stole nechala pochoutku pro něho a zblajzl to na jeden šup! Meginku jsem hned vynechala, protože to je dáma a jí kultivovaně a nehltá! Ovšem Aronek, to je hltna všech hlten, a když je krmen, někdy se nám pokouší sežrat i prsty v obavě, že třeba ucuknem a dobrůtku mu nedáme, byl nejpodezřelejší, což se později potvrdilo!!!!!
Tak jsem si sedla celá nešťastná a čekala, co bude, protéza má na obou koncích ocelové drátky a jsou docela ostré, jestli to projde střevama, možná je vezmou s sebou a pejska pěkně pocuchají. Začala jsem bečet a zavolala jsem Aničce, že asi jedeme někam na veterinu, když se ozval její mobil z baťůžku na křesle, zuřila jsem, tak ona se jde koupat do rybníka a mě tu nechá šílet a klidně si nechá mobil na pokoji! Vyšla jsem na chodbu podělit se s problémem s někým, kdo by mě uklidnil, všichni z toho měli prču a prej jsem hezká i bez zubů. Vrátila jsem se zpět a čučela na svoje miláčky a čekala na nejhorší, najednou Aronek seskočil z postele a začal pumpovat na zvracení a pumpoval, pumpoval a já nad ním stála celá nervózní a čekala na obsah jeho žaludku, po chvíli snažení se objevily v kouskách dobrůtek a piškotků a žaludečních slizíků moje zuby!!!!!!
Když jsem chtěla jásat, všimla jsem si, ža má Aronek plnou pusinku krve a nevěděla jsem, co to bude, ale asi mu jen nějakej drátek trochu poškrabal krk a za nějakou dobu to bylo dobrý, ale stejně jsem měla zkaženej celej den, protože jsem nevěděla, co ta krev je a odkud je a hrozně jsem se bála! Pažravec jeden, naštěstí konec dobrej, všechno dobrý, zuby mám zpět v puse, kdo se může chlubit, že má mezi zuby zuby, co vyzvracel jeho pes!!!!!!!
Ale vyděsil mě, pacholek jeden psí, jinak bylo všechno super jako vždycky, ale Jirka chyběl, on tam k tomu kouzlíčku patří, on a jeho humor a jeho organizační chaos a já musela obnovit zvyk kolování lahve něčeho ostřejšího kolem táboráku, bohové, staré dobré zvyky a nakonec jsme to ještě vylepšili kolováním brambůrek a křupek, když už se máme sejít na kožním, tak i s abstinentama, to je přece jasňačka!
Jo, a ještě úplně na závěr se tam Akimek porval s Emánkem a jeho panička, chtíc zachránit svého pejska a se snahou ho vytrhnout našemu vlkodlakovi z pusy, tam strčila prst! Náš Akim je už bez zubů, má jen olámané špičáky a Dádin prst vypadal, jako by ho omotali ostnatým drátem a trhli, fuj....... Je to fakt šelma, ten náš ostuda, příště zůstaneme doma a potrestáme se všichni, jo, a moje zuby mají od té doby své místo až nahoře na mikrovlnce, co stojí na lednici a pečlivě je hlídám!!!! Celá letošní dovolená byla taková ozubená, já skoro bez zubů, Aronek se zuby v zažívacím ústrojí, zbytek Akimových zubů v Dádině prstě a nejradši bych dala do zubů správci!
Byla jsem v neděli na narozkách jedné známé a její malej synovec, co tam čaroval plyšové králíky z klobouku, mi očaroval pusu, aby mi narostly nový zuby, tak jsem zvědavá na kouzlíčko pětiletýho kluka, on tomu věří, tak třeba.................................................!!!!!!!!!!
Jinak, Robo, fakt díky, byl jsi pro nás hlavní organizační článek celé dovolené, bez tebe by se to tam rozpadlo horkem a žízní a netáborákovalo se a nehrálo a nezpívalo, byl jsi báječnej a za všechny velikananánský DÍKY!!!! A vzpomínám na naše anglický snídaně s Jitulí a Robem, jestli Akimkovi vypadá zbytek zubů, tak příště jedem zase a já pokoušu toho mizantropickýho správce!!!!!!!
Pokud chcete vidět,jak jsme si to užili,podívejte se na fotky na a nebo
|
.jpg)
.jpg)
a.gif)
.gif)
