Moje Hradištská spolubydlící Šárka za mnou přišla s prosbou, jestli bych jí nezkusila hlídat Vojtíška, jejího syna, že mají moc práce a nestíhají, jsou to vinaři a občas nějaký vínečko dostanu, a tak co by jedna Drozdice neudělala pro trochu toho dobrýho moku a taky samozřejmě pro kamarádku a pro její maličký dítě!!!!

Byly to sice jenom výmluvy, protože pravda byla taková, že se stěhovali do novýho a krásnýho domečku a nechtěli mi to říct, protože to mělo být překvapení, nejenom pro mě, ale i pro všechny!!!! A to víte, že stěhování je pro malé děti nebezpečné!!!!

Když to její matka náhodou prokecla, že se stěhují do novýho, netušíc, že nemám o ničem ani páru, nepárala jsem se s tím a napsala si to hned do diskuze, viz. moje diskuze, Šárku málem omylo, prej cos to hned někam musela psát a já na to:,,Neříkalas, že je to až tak tajný, hele, já se neptala a fakt myslela, že facháte ve vinohradě, ale když jsem se to náhodou dozvěděla, tak jsem to teda vykecala, no a co!!!!".

Ale stejně jsem čučela, jak to potom měli moc hezký a navíc si koupili novýho psa, teď nevím jakýho, ale lovilo to černý otroky v Americe, až vyroste, ten pes, bude mít osmdesát kilo a budu se bát u nich zazvonit, že to vyvalí branku a uloví si mě to a ohlodá k večeři, sbohem, vínečko!!!!

Zpět k tomu hlídání.

Vojtíšek má rok a tři měsíce, je malej a velice čipernej, já mám padesát a jsem tlustá a neohrabaná!

Začátky byly krušný, Vojtíšek byl sice ochotnej spolupracovat, ale nějak si nevšim, že si nemůžu jen tak čupnout nebo si sednout a hrát si a běhat, takže já, celej den ohnutá a celej den mluvící a chodící s batolátkem ruku v ruce nahoru a dolu a za pejskama a za tetama všeho druhu a tam či onam, prostě si vás to dítě vezme za ruku a vede si vás, kam ono chce, pokud nechcete, tak se zamračí a začne natahovat:,,Jasně, miláčku, udělám co chceš, jen neplakej!". Ale víte, že to není pláč, je to takové citové vydírání tety, co to už dávno zapomněla, jak na děti a už neví co a jak a navíc cizí dítě, jen aby nespadlo a něco se mu nestalo a nemělo bebí!!!!!

Po pár dnech jsem necítila záda, huba mě bolela od neustálého mluvení a nesnášela jsem Elma, je to taková červená, chlupatá americká příšerka, co oblbuje děti americkou demagogíí a furt si zpívá:,,Elmo má zlatou rybku a taky pastelku." a tvrdí dětem, že pizza a burákový máslo jsou ty nejzdravější jídla pro malý děti a háže po zvířátkách deštníkem! Tahle melodie, kterou Vojtíšek miluje, se mi neúprosně zaryla do hlavy a zůstává tam i v noci, když se probudím a když si třeba chci zarelaxovat ve vaně, je se mnou a prostě je mi věrná!

Asi po týdnu jsem po odchodu malého Vojtíška přepínala do polohy Off a nehejbala ani uchem! Zírala jsem do prázdna a nemluvila a prostě jsem jen přemýšlela, jak zítra a co víc udělat, aby byl spokojenej a šťastnej a pochopil, že něco smí a něco ne i bez mého ječení na něj!!!!

Třeba jsem ho naučila dávat věci, co už se nepotřebujou nebo jsou fuj, do odpaďáku, potom jsme na zahrádce čuchali ke kytičkám a dělali áááách, a když jsme čuchali k afrikánům, já blbka řekla, že tyhle kytičky jsou fuj, na to Vojtíšek zareagoval tím, že teda když fuj, tak jo a všechny mi je otrhal a poctivě nanosil do odpadkového kbelíku, co máme na zahradě a teď co s tím, on na fuj udělal to, co jsem ho naučila, ale ty kytičky jsem chtěla nechat žít, takže vynadat mu nemůžete a pochválit ho? On na to chudinka malej tak čekal, tak jsem oplakala Afrikány a pochválila chlapečka, že uklízí fuj do koše!!! Jo, chovatelský dilema, teda vychovatelský, ale já nejsem úča, že jo!!!!

Nebo vám ten cizí miláček usne a vy honem začnete dělat to, co s malým klukem jinak nemůžete, začnete potichu vařit a chystat jídlo na pak, a když vám nespadne hrnec, tak aspoň poklička, či nůž a vy trnete, že to ho určitě muselo probudit, ale dítě spí a potom vám do kuchyně vlítne motýl a upadne mu křídlo a ten pro normální ucho neslyšitelný zvuk ho vyděsí k smrti a je vzhůru a vy máte po klídečku, nebo najednou vám zazvoní telefon a vy se míníte přerazit, aby jste to honem zvedli a nahlas zašeptáte:,,Prosim!" a tam se taky ozve ztišeným hlasem:,,Tady průzkum trhu." a vy ho hned utnete a znovu zašeptáte:,,Teď ne, spí mi tady miminko!" a pán na druhé straně, který by fakticky mohl do toho sluchátka klidně řvát, vám taky zašeptá:,,Tak jo, zavolám večer." a úplně potichoučku vám popřeje dobrý den!

Dokonce sousedky v ulici jsem naučila mluvit potichu, když jdou pod naším okénkem, tak se ptají jen slaboulilililinkým hláskem:,,Vojtíšek spinká?", a když jo, tak se po špičkách odšourají k domovu!!!!

Jo, ty děti, jak já to dělala se čtyřma, už fakt nevím, jednou jsem měla dokonce krizi a malému Vojtovi  řekla:,,Ty blbče, tohle nemůžeš!", potom jsem se strašně zastyděla a omluvila se mu a přemýšlela, jak jsem nadávala svým maličkým dětem, jo, blbci tam byly taky a taky pitomci a i hňupové, jak to bylo jednoduché, plesknout své dítě, nadat mu a razantně mu vysvětlit, že tohle se trpět nebude, a jak je těžké bez násilí a nadávání donutit cizího miláčka, že tohle jo a tohle ne !!!!

Koupila jsem mu stavebnici a pastelky a papír a vaříme spolu v hrnci plastové ovoce a dáváme ho na mrazák, aby se nezkazilo a vaříme zdravé jedlé jídlo a pereme a věšíme prádlo a taky s prádlem pereme kačenky a jiná zvířátka, protože jsou bakaná, čili špinavá a s tím si teda malý kluk hrát nebude! Vyprat, pověsit!!!!
Malý Vojtěch miluje naše pejsky a oni ze začátku milovali jeho, potom nastalo období strachu, a jak Vojtíšek přišel, naši naháči se radši houpali na lustru, jen aby je miminko nemuchlalo, poloha pro pejsky sice značně nestabilní a nepohodlná, ale bez dítěte, jen Meginka ho miluje pořád, nechá se od něj tahat a muchlat a dělají spolu tuli, tuli...., a jen když papáme a z Vojtíška padá jídlo, naši dva nahatí zrádci pod ním stepují a dožírají a uklízejí, na to je jim chlapeček dobrej a období strachu pomíjí!!!! Vojtíšek papá hezky, prostě není línej se najíst, ale poslední sousto vyplivne na zem a to znamená - krmím pejsky, mám dost - a na tohle gesto ti jídlem zkorumpovaní číňani čekají, potom jsou ochotní se nechat chvíli mučit, jasně čekají, jestli z toho malýho člověka ještě něco nevypadne.

Jinak Vojtíškovi dávám praktické rady do života, jeden den jsme se byli podívat v bytě, který soused pracně a poctivě opravuje. Soused, co celý den omítal a pak filcoval tu omítku, co prve omítal a lil z něj u toho pot a dřel jak magor a bolelo ho celý tělo, tak na něj jsem prstem ukázala a Vojtíškovi řekla:,,Vidíš, zlatíčko, když budeš blbej, tak budeš takhle dřít a budeš se u toho potit, když budeš chytrej, budeš frajer u ředitelskýho stolu, okolo plno krásnej sekretářek a budeš vysmátej!". Soused mi to hned druhej den oplatil, šel okolo zrovna, když jsem nesla na grilování plnej podnos pomůcek na to potřebných a těsně před náhodou okolojdoucím sousedem mi upadly dva plastové tácky na trávu a já prosebně:,,Prosím ,sousedíčku, zvedni mi je!", umím být milá, když něco potřebuju, ale teď mi to bylo na houby! Podíval se na mě a pohotově mi vrátil na smeč ze včerejška:,,My blbí magoři, co celej den dřeme, tak nás tak bolí ručičky, že nemůžeme s nima druhej den ani zvednout talířek ze země, leda tak zubama a to se mi nechce!" Já soucitně:,,Chudáčku, a kdo ti ho drží při čurání, když nemůžeš hejbat prackama?". Přiblížil se ke mně hlavou tak blízko, že hrozilo, že mou pracně vytvořenou pyramidu všeho možného určeného na grilování, narovnanou na tácku a drženou zespoda obouma rukama a přidržovanou nahoře mou bradou, to abych nemusela jít dvakrát, shodí, a na zemi nebudou jen dva talířky a s pomstychtivým výrazem, sledujíc můj vyděšený ksicht z případné demolice mého pyramidálního umění, mě taky poučil:,,Mám ho na provázku, jeden konec provázku mám na krku a druhý uvázaný na něm dole, provázek má délku potřebnou ke správnému vykonání potřeby, potom jen jazykem určím, ve které má být nohavici, my, co se u práce potíme, si dovedeme poradit!". Jen jsem špitla, že sekretářky by si s tím poradily líp, kdyby byl říďa a podala si zubama ty upadlé talířky sama !!!!

Musím se teda souseda zastat v tom, že i když si všechno, teda skoro všechno dělá sám(chlupatý dlaně ještě nemá), tak to má jak od profíků a je fakt šikovnej (hele, musím, seká mi ten trávník), ale fakt je šikovnej, ale zase na druhou stranu je to pěknej mrzout a někdy mám chuť ho vážně nakopnout, tuhle byl na rybách a prej ulovil úhoře, bonzla jeho matinka, a i když jsem ho prosila, že chci toho jeho úhoře vidět, nechtěl mi vůbec svého úhoře ukázat, že prej ne a ne, no, nebřinkli byste ho?

Trošku jsem odbočila, ale soused taky patří k mému životu, při posledním sekání mé zahrádky si pochopitelně zase rozbil sekačku a nemohl to potom dosekat mamince! Já nevím, co ten kluk s tou sekačkou pořád dělá, pak že prej já, já jsem v tom jak slepej s houslemi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vojtíška ještě pořád hlídám, teď fakt mají vinaři dost práce a teta na hlídání se hodí, mně chlapeček nevadí a zjistila jsem, že se líp hejbu a oprašuji dětsko-český slovník, abych mu rozuměla a vzpomínám na kdysi s mejma šmudlátkama a Meginka mi pomáhá a už jsem mu dva týdny neřekla:,,Ty blbče!!!!!".

Ale toho Elma fakt nesnáším, nenávidím ho, červenýho, americkýho, obludnýho, debilního Elmááááááá a jeho svět a jeho zlatou rybku a taky pastelku taky nesnáším!!!!!!!

Hele, jinak dělám všechno, jak kdysi před X lety, když byli moji bobánci malí a nevím, jestli je to dobře, je přece jiná doba, ale Vojtěch to na mě neřekne a vy si to pěkně prosím taky nechejte pro sebe, pšššššššššš!!!!!!!

Tuhle mi omylem snědl třešni s peckou, ale dobrý, prošla, fuj, to jsem si oddechla, jóóóó, děti, to je mozek zapnutej na 99% a vaří se a to jedno procento, jo, to jsou ty moje blbosti, co furt vymýšlím!!!!

Tak jo, jdu spát, ať jsem zítra fit pro malýho, životem neotřelýho kluka!!!! Já mu dám školu, ještě bude Šárka čučet!!!!

Jo, a tuhle, když utrhl zelený rajčátko a chtěl se do něj zakousnout, taky jsem zděšeně zařvala:,,To je fuj!" a pak jsem ho jen, oplakávajíc rajčata, chválila, jak to fuj uklízí do kbelíku na smetí, můžete hádat, kde je víc zelených rajčátek?!!!!