Okamžitě se můj opuchýřovaný, sluncem sežehnutý ksicht osypal ještě jakousi svědivou vyrážkou, přestávala jsem dýchat a kýcháním jsem přivolala domácí, která mě okamžitě nasoukala do auta a dovezla na alergo do 15 km vzdáleného města, na můj argument, že mám být za hodinu na novém pracovišti, kde mě čekají, odpověděla, že mi prostě zachrání život, ať se mi to líbí nebo ne a do večera mi sežene nový podnájem, neboť svého kocoura se nevzdá a rozmazlené měšťačky už nechce ani vidět a zlatí traktoristi!!!!!

Celé dopoledne jsem strávila ve špitále, hezký pan doktor si to se mnou užíval, jak mě vopíchával testovacíma sajrajtama a žertoval o mém zabarvení a osypání a nakonec prohlásil, že už toho mnoho není, co by se ještě mohlo na mém obličeji vyházet, že jsem zajímavý případ, a až to všechno zmizne a splasknu, že mě asi nepozná, a ať se pak hlásím, až ho potkám, že jsem to já!

Dostala jsem náruč prášků, mraky poučení, jakýsi stříkátko, mastičku na spáleniny a doporučení, ať letos už nelezu na sluníčko a vyhýbám se kočkám, musela jsem fakt vypadat jako zrůdička!

Když jsem se skoro na konci pracovní doby objevila ve firmě, kde jsem měla nastoupit ráno v šest, vzbudila jsem hlavně pozornost svou vizáží a paní na osobním, obcházející mou znetvořenou hlavu, se zeptala, proč jsem v dotazníku a v životopise neuvedla, že jsem tělesně postižená, že by na mě dostali nějaký úlevy a vytáhla se šuplíku starýho budíka, že mi ho půjčí, než si koupím svýho a zeptala se mě, jestli vím, kdy je šest ráno!

Pak zvedla telefon a zeptala se pana ředitele, jestli mě má zaměstnat, nebo rovnou vyhodit, když nejsem schopná první den přijít včas, pak najednou změnila tón a začala uctivě: ,,Ano, pane řediteli, jistě, já slečně všechno vysvětlím, to jsem nevěděla, že přežila takovou katastrofu, chudinka." A hned na mě, jestli chci kafíčko a jestli mě to nebolí a jak moc mě to nebolí, a že jen vypíšeme papíry a nastoupím až zítra a vnutila mi paralen, nechápala jsem, o čem mluví a nesměle jsem se zeptala, jak ví o tom vlaku a ona na mě s líbezným úsměvem, že jsem na skoro vesnici a tady se nic neutají a jsou tu všichni jedna rodina a jak dobře znám pana ředitele?

Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem jejich ředitele nikdy neviděla a neznám ho a určitě se plete!

Sotva jsme dopsaly přijímací papíry, otevřely se dveře kanceláře a moje paní domácí mi donesla bágl a oznámila, že mě nikdo nechce ubytovat, neboť všichni zde mají kočky a nikdo mě nechce mít na svědomí, vrátila mi nájemný a odešla!

Paní z osobního se mi omluvila, že kvůli mě nebude dělat přesčas a že už měla být doma a že jí to nikdo nezaplatí a vyhodila mě i s báglem před podnik s podotknutím, ať jsem tam ráno včas a paní Věruška že už se na mě těší, když jsem nechápavě zvedla obočí, bylo mi objasněno, že je to moje starší kolegyně, která mě bude zaučovat a celý den se mě nemohla dočkat, tak ať se dobře vyspím a jsem ráno fit, ale kde se mám vyspat mi už neporadila.

Stála jsem před vrátnicí, vedle mě bágl, v ruce igelitku plnou léků a pomalu jsem propadala depresi. Odcházející bagristi a zedníci si mě z dálky prohlíželi a jejich pohledy mi vzkazovaly: ,,Chudáčku, ty vypadáš, ošklivko červená, opuchlinko opupínkovaná!"

Když už jsem doopravdy propadla panice a začaly se mi drát slzy do očí, čímž se mi zamlžil zrak, uslyšela jsem kroky, které se u mě zastavily a mužský hlas se zeptal, jestli chci někam svézt, opatrně jsem si protřela uslzená, spálená víčka a uviděla známého, včerejšího řidiče, který mi připadal v tu chvíli jako Tarzan zachraňující svou Džejn!

Když zjistil, že bulím kvůli tomu, že jsem alergická na kočky a kvůli kočkám nemám kde spát, popadl můj bágl, otevřel dveře auta a nabídl mi postel, teda abyste si nemysleli něco nemravného, dovezl mě ke své matce, která měla, díky bohu, psa, a ta, když viděla chudinku - mě, mi hned začala uklízet pokojík po mrtvé babičce a utěšovala mou ubulenou, genetickou spáleninu, že se u ní budu mít dobře, babička mě prý strašit nebude a ona bude ráda, že má společnost, protože její syn pořád pracuje a ona je chudák věčně sama. Tak jsem nevěděla, kdo z koho měl větší radost, jestli já z ní, nebo ona ze mě, došlo mi, že její syn dělá ve stejné firmě, jako budu dělat já, a že náhoda je fakt náhoda, vždyť mě mohl včera svézt někdo úplně jinej, kdo dělá někde úplně jinde, tak jsem si trochu vrátila sebevědomí a nechala jsem se paní Milčou, jinak se jmenovala Miluše, ubytovat, nakrmit, vykoupat, namazat panthenolem a lehla jsem a spala jak Baryk až do rána, jo, mezi krmením a mazáním jsem jí musela začít říkat Milčo a slíbit, že mě může rozmazlovat!!!!!!!!!

Ráno, když jsem se vybelhala z postele, Jaroušek, můj známý řidič, jmenoval se Jaroslav, ale Milča mu říkala Jaroušku, už snídal a jedl nějaký strašný rohlík plný zrní a viděla jsem tam snad i slámu, jak z něho trčí, z toho rohlíku, a Jaroušek mi v tu chvíli připad jako přežvykující oslík. Až u té snídaně jsem si ho pořádně prohlídla a měla jsem pocit, že hubenějšího chlapa jsem v životě neviděla, Jaroušek je makrobiotik, objasnila mi Milča, čímž vysvětlila jeho vizáž a slámu, co mu trčela ze zubů, tehdy to začala být velká móda pro určitej druh fanatiků, a on, neustále přežvykujíc, mi vesele vysvětloval, že zdravá výživa je to nejdůležitější, musela jsem si sáhnout na jeho kůži, jak je bez tukové vrstvy, a když jsem ho tedy pro jeho radost štípla, oznámila jsem mu, že sice možná jí zdravě, ale vypadá, jako by měl zítra umřít, já vím, bylo to ode mě hnusný za to, jak mě zachránil, ale to obilí po ránu mě vyděsilo, naštěstí Milča přede mě postavila kakao a dobroučký tvarohový koláčky, pohladila Jarouška po hlavě a poznamenala, že ona za to nemůže, že jako dítě byl normální! U snídaně jsem se pokoušela domluvit nějaký podnájemní podmínky a stravu, ale Milča mi oznámila, že jestli toho nenechám, tak mě pošle zpět ke kočkám, takové výhružce se nedalo odporovat, tak jsem se cpala koláčkama a doufala, že to tu nebude moc drahý a že mi z výplaty něco zbude, abych si taky občas mohla vyrazit a koupit něco na sebe.

Vedle mé židle na mě dělal voříškovský, psí oči jejich pejsek Čenda a já se bála ho pohladit, abych se zase smrtelně nerozkejchala, čerstvý alergik nikdy neví, tak jsem mu jen hodila kousek koláčku a doufala, že přátelství je navázáno!

,,Neboj, holčičko, já ti i vyperu a postarám se o tebe, když nemáš maminku nablízku." usmála se na mě Milča a v tom mi došlo, že mi vůbec nedošlo, že svět se nedá dobývat bez pračky a jídla a věcí kolem sebe a taky televize, ale Milča mi asi četla myšlenky, protože hned nakázala Jarouškovi, že večer musí donést z půdy tu starou televizi a naladit mi jí v tom pokojíku po babičce, abych měla pohodlí, neboť se určitě nebudu chtít dívat na to, na co oni!

A taky si vzala telefon na mý rodiče, že jim oznámí, že se o mě postará a nemusejí se bát a aby mi poslali ještě nějaké věci, protože těch pár hadříků, co jsem si dovezla, mi nemůžou stačit a pohladila mě stejně jako před tím Jarouška a já nevěděla, jestli s Milčou ten svět dobudu a nebudu moc hlídaná, abych se u toho dobývání třeba moc neunavila a neublížila si!

Ale před sebou jsem měla svůj první opravdu pracovní den a byla jsem rozhodnutá se toho chopit s veškerou vervou a nasazením i přes spáleniny a naraženiny, co mě stále trápily.

Jaroušek zrovna dožvýkal to zrní, zapil to sojovým mlékem a s trošku přitroublým úsměvem mě popohnal, že ať nepřijdu zase pozdě!

Když jsme po zaparkování Jarouškova auta před podnikem šli přes vrátnici a všichni zdravili Jarouška: ,,Dobré ráno, pane řediteli." vykulila jsem oči a vyděšeně se zeptala: ,,Ty vole, ty jsi ředitel?"

,,Překvápko, co?" zakřenil se, a měl z toho radost jak malý dítě, jak jsem vyvalená a jaký to byl báječný fórek.

Mně v tu chvíli došlo, že jestli tady chci normálně pracovat a najít si kamarády, absolutně nemůžu spát s ředitelem, teda u něho spát, protože ani jsem nezačala, a už mě tu všichni mají za protekční a budou se bát přede mnou cokoli říci, abych to nevykecala, když spím s tím říďou a věděla jsem, že jsem totálně znemožněná a mám už podřezaný větvě, aniž bych se stačila kamkoliv vyšplhat a jsem v háji a proklínala jsem všechny kočky, a když mě říďa vedl přes celý areál firmy do skladu poučující mě o správném obutí a montérkách s laclem, neboť se tam jistě ušpiním, viděla bych se radši v kanále!

Už mi nepřišel jako Tarzan! Už jsem nepotřebovala zachraňovat a pozice, do které mě stavěl, mě už předem izolovala od všeho a všech. Paní Věruška okamžitě, sotva jsem se ve skladu rozkoukala, poznamenala, že si musí zaběhnout na mzdovku, vytratila se a já oknem pozorovala, jak lítá od jedné kanceláře k druhé a všude, ukazujíc na místo, kde jsem se právě nacházela, mele hubou a rozhazuje rukama a šíří nejnovější drb o mně a říďovi. Lidi, co se cpou zrním, asi mají nedostatek fantazie, neboť tohle by mi přece masožravec nikdy nemohl udělat, měla jsem vztek a kdybych měla kam jít, tak se okamžitě stěhuju.

Pak jsem si prohlížela svý krvavý paty a sedřený puchejře a hladila spálený uši, ty to odnesly nejvíc a přemýšlela jsem, jak je bezbolestně, ne ty uši, jasně že nohy, dostanu do těch strašnej koženejch bot, s kterýma bych říďu tak s chutí nakopla!

Celej den si mě potom chodili všichni prohlížet jako exota a přišli všichni, ten den se fasovalo všechno možné i nemožné!

Jeden zedník mi dokonce naznačil, že už měl říďa hezčí, a Jarouškova sekretářka se mě přišla nenápadně zeptat, jestli vím, že pan ředitel už rok chodí s paní učitelkou z města, a ta k nim jezdí každý víkend, a že bych se měla zamyslet!

Ty boty se obout nedaly, a tak jsem zůstala v pantoflích, které jsem si z nouze udělala ze sandálů, protože i ten malej pásek přes patu mým nožičkám způsoboval hroznou bolest a musel být odšmiknut.

Ten den jsem se nic nenaučila, protože paní Věruška chodila pořád něco probírat a já pouze sklad hlídala a předváděla se zvědavcům.

Když jsem prošla po práci vrátnicí a slyšela jsem Jarouška, jak na mě z okna huláká, že hned jde, ať počkám, přidala jsem do kroku a dělala, že neslyším, i přes to že mi pár dobráků ten okenní vzkaz tlumočilo a dost nahlas! Ještě že jsem rudá už byla od sluníčka a víc to nešlo!

Milča už na mě čekala a hned přede mě postavila porci jako pro zedníka a zeptala se mile, jestli Jaroušek nezlobil a jestli mi pomáhá v tom novým zaměstnání. Nacpala jsem si plnou pusu masa, abych nemusela odpovídat a přemýšlela o změně zaměstnání a bydlení!

Na Tarzana čekala jakási obilná kaše se zeleninou a on se jí cpal celý šťastný, jak mu to všechno jde a jak je šikovný a zdravý a hodný a že mi pomáhá a že plní plán práce a dokonce přetáhl družstvu od jinde nejlepšího bagristu!!! Milča byla taky celá šťastná, že mě tam má a jen já jsem byla nešťastná, jak si to vořu a jak se asi s prosíkem a ostudou vrátím domů a můj brácha zajásá, že on měl pravdu, když řekl, že mi dává dva týdny a jsem zpátky a uzavřel na mě sázky!!!!!!!

Že dobývat svět bude taková fuška jsem nečekala, vždyť ve filmech to jde tak snadno a samo a v románech taky!

K večeru se začaly trousit sousedky, aby se na něco zeptaly nebo si něco půjčily a hlavně zjistily, co jsem zač! Zapadla jsem k televizi, nacpala se práškama na alergie všeho druhu a drbala Čendu za uchem a stěžovala si mu na jeho páníčka a doufala, že ráno bude líp a hlavně moudřejší večera a že nebudu alergická na pejsky!

Pokračování příště!!!!!