Vlastně o tom, co jsme kdy sežrali, teda snědli, třeba i nechtěně svým psím miláčkům !!!!

Byla jednou jedna paní, upřesněme si pouze to, že to je učitelka, takže je to jasný, všechny učitelky jsou tak trochu, a některé i více trošku, trhlé, tahle je jen trošku víc!

Její snacha se bojí jí napsat mejl, protože je za něj známkovaná, a když její tchyňka přijede, bojí se i mluvit, neboť cítí, jak paní učitelka slyší tvrdé i měkké i/y a všechny mluvnické chyby, které by v mluveném projevu nepoznal ani Zoltán Karpaty v My Fair Lady !!!!!!!!!!

Chytrá paní učitelka šla kolem řeznictví a upoutal jí nápis na tabuli: "Dnes čerstvé uzené vepřové uši" ! Zarazilo ji to, že to ještě nejedla a ani neví, že něco takového je taky možno najít na jídelním lístku ! Ona, učitelka, co má vědět všechno, se rozhodla doplnit si vzdělání a vešla dovnitř, aby nevypadala jako učitelský pako, napřed koupila maso a buřty, a pak jen tak ledabyle, jako by to kupovala běžně, si nechala navážit kilo těch čerstvých uzených uší ! Doma chvíli přemýšlela, co s tím, a potom si řekla, že uvařit je je asi jediná možnost kuchyňské úpravy, jsem už napsala, byla to skoro normální trhlá učitelka, věděla, že se to může i vařit ! Když přišli manžílek se synáčky domů, teplé uzené uši a hořčici a křen s chlebem jim naservírovala k večeři, po uších se jen zamlaskalo a paní učitelka se dmula pýchou, jak doplnila jídelníček a jak byla pochválená coby kuchařka, hned druhý den mazala do řeznictví a byla šťastná, že ještě dostala poslední zbytek uší, jelikož večer čekali návštěvu a ona se jim teda chtěla ukázat !!!!

Návštěvě byla předložena nově objevená pochoutka, a jelikož rodina učitelky po paštikové večerní stravě uvítala teplou domácí večeři s nadšením, byť jen pouhé uši, je jasné, že učitelky na vaření nemají čas, návštěva se silně ošklíbala, nicméně ze slušnosti to dokřoupala a poděkovala.

Paní učitelce bylo divné, proč u nich  takové nadšení a u návštěvy nucené přežvykování, kdy Vám sousto roste v hubě a z posledních sil polykáte, abyste to nemuseli plivat !

Když šla další den okolo řeznictví, nedalo jí to a zašla dovnitř a zeptala se: ,,Pane Dvořák, jak jsem u vás kupovala ty uši, jak je to lepší, uvařit, nebo jíst jen tak studené?". Pan Dvořák se opřel lokty o pult, zvedl obočí a odpověděl: ,,Nóóóó, to záleží asi na tom, jak to mají vaši pejsci radši a, paní učitelko, co máte za rasu ?"

Paní učitelka vyblekotala něco o tom, že strašně spěchá a už tam měla být a vypadla celá rudá z řeznictví a od té doby jedli k večeři její kluci zase jenom paštiky !!!!!

Měla jsem známou, co chová Jorkšíry, kdysi před lety jsem jí půjčila peníze a od té doby už mě nezná.Zákonitej Murphy: jestli chceš přijít o přítele, půjč mu prachy ! Ale ještě před tím, než jsem jí je půjčila, tak mi dala taky dobrou historku k dobru !

Své malé miláčky krmila granulkama a náhodou dostala od známého Rakušáka značkovou kilovou konzervičku plnou masíčka, speciální pro malinkatá plemínka, tenkrát stála taková konzerva i přes dvě stě korun, nevěděla, kam s ní, tak jí šoupla do ledničky. Já vím, že víte, co přijde, opilý manžel se pozdě v noci vrací domů a po pivu a kořalce je hlad, a tak po tichounkém příchodu domů, aby nevzbudil lítou saň, strčil hlavu do ledničky a ejhle, konzerva, písmenka se mu rozmazávala, ale pak si řekl, že je jedno, či prase, anebo kráva, hlad je hlad a šel si k tomu ukrojit chleba, šmakovalo mu a vymetl to do poslední kapky voňavé šťávičky, potom si silně říhl, aby si potvrdil své mužství, které stejně musel nechat v kuchyni, a pomalounku se se strachem šel zavrtat pod svojí peřinku, jen aby nevzbudil drahou polovičku !

Ráno se k němu ta polovička přitulila pro pusinku a čuchla k němu a fuj, výpary alkoholika, tak, že mu vynadá za požití piva a kořalek a z hrůzou zjistila, že mu jde z pusy navíc oproti jindá šílený pach bé komplexů a brká něco jako psí granule smíchané s hovnem, to měl asi zkažený pivo, usuzovala, nebo nevěděla co, hned si ho přitáhla, vzbudila a prej, kde jsi byl, co jsi tam pil a jedl, smrdíš jako pivovarský kvasnice hozený do hnoje ! Pusu nedostal, a když zjistila po příchodu do kuchyně, že snědl drahou značkovou konzervu pro její miláčky, plechovka se ještě válela na kredenci a navíc po ránu na něho  přišla známá kocovina a následné zvracení a ona viděla, jak drahá psí kilová konzerva končí v kanále, zavelela svým hafánkům: ,,Trhejte!" a oni se seskupili kolem záchodu a štěkali a vrčeli na chudáka, co mu bylo špatně a on byl rád, že ho nepokousali, nedostal dva dny najíst a měsíc nebyl připuštěn, jo, sníst miláčkům dobrůtku se nevyplácí !!!!!

Můj první manžílek to tak nějak taky neurejdoval, jeho druhá žena, ta, co přišla po mně, uvařila jejich pejskovi dietku: rýžičku a zamíchala do ní  taky vařený uši nakrájený na kousky a jakousi flaksu samá šláška, neslaný, nemastný, byly tam přidaný jen nějaký vitamíny a jelikož to vařila pozdě v noci a bylo to až na ráno, tak šla spát, nechajíc horký hrnec na sporáku, klasika, miláček se někde chytil za jazyk, jak jinak než v hospodě, kde to následně víc jak trochu přepísk s alkoholem a přepil se a přišel příšerně hladovej domů. Jejich Falko to ráno zůstal hladovej, jenže tady byl rozdíl v tom, že chudák jeho druhá žena, která mezi náma vinikajícně vaří a peče, dostala hned po ránu děsnýho sprďana, jaký hnusný rizoto že to uvařila a málem se to nedalo jíst a jak si to chudák musel okořenit a přisolit a že to bylo naposled, jelikož on chce to výborný jídlo, na který je zvyklej a žádnej šlendrián kuchařskej se nebude trpět ! Chvíli trvalo, než pochopila, o co gou, a pak se strašně smála, což jen přililo olej už do tak rozpáleného manžílka a ten se vehementně i pod pohrůžkami oddělených ložnic dožadoval návratu jejího kuchařského umění do kuchyně, když se to vysvětlilo a on zjistil,  co že snědl, šel se jejich pejskovi omluvit, že mu to sežral, a své ženě jen řekl, že ať to příště zřetelně označí, aby zase nejedl něco, z čeho mu nemusí být dobře, jeho žena naznala, že kdyby nepil, nebylo by mu špatně, ale nakonec za to stejně mohla ona, známe to, že jo !!!!

Znám spoustu chlapů, co si stěžujou, že je lednice plná psího žrádla a pro ně tam není nic, to je tak, když vlezou k ženské, co miluje pejsky, vždycky budou až na druhém místě, ale s tím nic nenadělají a můžou si stěžovat klidně, kde chtějí a pokud si budou stěžovat příliš nahlas, může se stát, že budou vyměněni za dalšího pejska, jó to je ten psí život !

Jiná známá někde v Itálii zase musela potvrdit místnímu řezníkovi, že ta jatýrka chce pro svou kočičku, neboť tam vnitřnosti kupovali jen pro kočičky a ona si je jen tak chtěla orestovat pro sebe, takže vždycky, když měla chuť na jatýrka a kupovala si je, slyšela větu: ,,A pozdravujte kočičku !"

V době Šilinku v Rakousku jsme jezdívali před Vánocema do Metra, tenkrát se tam ještě dalo ušetřit, co přišly ojra, jak říkají Raci, uložila jsem metráckou kartu do depozitáře k archivním dokladům, protože pak už to bylo o ničem !

Přijeli jsme tam čtyři, dva chlapi a dvě holky, takže hned u vchodu jsme se rozdělili, ty dva zajímali jakési vrtačky a oleje do motoru a podobné nám nic neříkající kraviny. My znalkyně prášků na praní a aviváží a jídla a jiných důležitých věcí, na kterých se opravdu dalo ušetřit, jsme se vydaly tímto směrem !

Jelikož karta byla moje, museli pánové, nervózní a hladoví a už docela vzteklí, že příště si jedou sami a je děsný, kde jsme a na co proboha ještě čučíme, když oni už v tom mají jasno a už nejméně tři hodiny na nás před pokladnami čekají, čekat !

Všechno šlo na jeden můj účet, a kdo to neví, tak ať bylo to zboží u pokladny jakkoli rozházené, kasírovací počítač je pečlivě řadil pod sebe do fochtlíků: jídlo, drogerii, hračky, spotřební zboží a tak, zaplatila jsem s tím, že potom u mě doma dáme kafe a budem účtovat, to je moje, to je tvoje !!!!

Chlapi vzali vozíky a jeli k autu, my holky ještě museli čůrat a já stála navíc frontu na pečený kaštany, a když jsme došly k autu, viděly jsme mužský, jak si utírají mastné huby a honem vyhazují prázdnou fólii od něčeho do odpaďáku a dělají, že vůbec nepřežvykují, naštvali nás, my taky měly hlad, navíc k těm kaštanům jsme jim koupily teplé bramboráčky a oni takhle si sami něco sežerou a ani nám to nenechají ochutnat, jeden z nich jen rozhodil rukama, zahrál si na vtipnýho a pronesl: ,,Hele, my za to nemůžem, běžel tady takovej velkej černej pes a udělal chlamst a než jsme se nadáli, zblajzl to a utekl !"!

Ha, ha, ha, fakt vtipný, ale co s chlapama, já pohotově vytáhla obal s koše, že jako kdo to bude platit, a potom nám zbude něco na účtě, co nebudeme vědět, co to je a schovala jsem to do tašky. Přijeli jsme k nám, dali to kafe a začali účtovat, všechno vycházelo, jen ve fochtlíku drogerie nám něco nesedělo, že jako to nemáme, a ve fochtlíku potraviny jsem nemohla najít ty jejich buřty, vytáhla jsem teda z tašky ten prázdný obal a četla, přeloženo do češtiny: jemné párečky pro vaše miláčky, začaly mi cukat koutky, dala jsem to přečíst kamarádce a poté zjistila, že to hledané, co nám chybělo, je v sekci drogerie, protože jídlo pro zvířátka se řadilo do oddělení drogerie. Kamarádka už se smála docela nahlas, a pak poděkovala pánům, že nám nenechali a že to charitativně nechali opuštěnému, jistě hladovému, černému, okolo pobíhajícímu pejskovi, jelikož jemu to bylo určeno a strčila jim pod nos obal a přeložila jim to !

Ti dva se na sebe podívali a prej, že jim bylo hned divný, že to sice nádherně vonělo, ale jinak to bylo tak nějak bez chuti, se ví proč, pejskovi stačí, když to voní, pak udělá chlamst a je to v něm, a jelikož to nekouše, nemusí to nijak chutnat, to ví přece každý a navíc už při hození do vozíku jim prý bylo divný, jak je to levný, tak hezky vypadající buřtíky a tak levný !!!!

Hladovci, my jsme teda potom byly rády, že nám ani jeden na okoštování nenechali a naúčtovala jsem jim to, ale ani špatně jim nebylo, možná bylo špatně tomu velkýmu, černýmu psovi, co běžel okolo, navíc jestli před tím snědl ten dort pejskovi a kočičce, tak potom nevěděl, z čeho mu je špatně, protože ten dort, co pekli pejsek s kočičkou, byl přece dort úplně normálnííííí pro pejsky a kočičky !

Psí jídlo se jedlo i v naší rodině, jednou jsem ve zverimexu viděla, že mají pro pejsky bílý jogurt, samozřejmě jsem jim ho musela koupit na ochutnání, těm našim miláčkům, prodávali to v balení po čtyřech, hned k večeři jsem jim jeden rozdělila na tři díly a zamíchala jim to do granulek. Jogurtek šmakoval, a tak se chystám další den, že jim zase přidám delikatesku, otevřu ledničku, ale jogurty nikde, prohledala jsem všechny přihrádky, jestli jsem je náhodou někam neuklidila jinam, ale fakt byly fuč, nakoukla jsem tedy do odpaďáku a ejhle - tři prázdné kelímku od psího jogurtu. Obešla jsem pokoje svých dětiček a vyzvídala, samozřejmě Anička o tom věděla, že zmizely, nevědíc kam, vlastně pejskům chystá jídlo ona, Honza bílé jogurty nejí, ale můj druhý synáček Petr, sežeroucí vše, co v lednici najde, byl označen, a právem, za pachatele !!!! Navíc, prej si pošmák, tak jakýpak copak a psí jogurty dostaly pět hvězdiček !!!!!

No, ale otevřeně se Vám se svými dcerami přiznám, vědomě pejskům ujídáme jistý druh psích pochoutek, říkáme jim lecitinový hovínka, protože jsou z lecitinu a vypadají opravdu jako hovínka, ale jsou sladký a chutnají jako bílá čokoláda, prodávají je v různých příchutích: mléčné, čokoládové, jogurtové nebo karamelové. A když je máme doma a přijde návštěva, tak je vytáhneme a nutíme naše známé, ať taky ochutnají, že je to ale fakt dobrý a jeden my a jeden pejsek a zase jeden my a zase jeden pejsek a tak se dělíme !!!!

A když všechno selže, dětské piškotky u našich miláčků vždycky zabodují a taky si můžem zobnout s nimi !!!!!