Tak máme léto a houbaři mají žně, teda aspoň letos, protože prší a je dusno a zase prší a je ještě větší dusno a vlhkost ve vzduchu je taková, že vám houby rostou i v obýváku, jenže dřevomorky moc dobře nechutnají a plísně smrdí zatuchlinou a jíst se nedají!

Tak jen sledujete, jak z blízkých lesů vylejzají houbaři, obtěžkaní plnejma košama hub s blaženým výrazem v obličeji, a když nasadíte za brankou u naší silnice výraz debila a pronesete: ,,Jé, to jste našel hub! To máte fakt až na dno, nebo máte na spodku koše zmuchlanej papír a machrujete?", tak vidíte ty nacamraný výrazy a poznámky:,,To je až na dno, paničko, až na dno!!!!!". Jeden mi na silnici dokonce vysypal celej koš, aby mi dokázal, že je fakt plnej jenom hub a pozor - pravejch hříbků, ješitnost houbařů fakt nezná mezí!!!!

Já houby miluju, ale nechodím na ně do lesa, za prvé na to pořádně nevidím a přes moje velký břicho taky nevidím a nanejvýš na ně šlápnu a uklouznu po klouzkovi, spadnu na prdel a narazím si kostrč!!!!

Já chodím na houby k mojí sousedce, ona je zvláštní druh houbařky, která strašně ráda chodí do lesa a sbírá houby a vůbec je nejí, protože se jí prej vždycky šprajcnou v krku a nemůže je polknout, to znám, před pár lety jsem byla pozvaná k druhé manželce mého prvního manžela na halušky s pravou, ze slovenska dovezenou bryndzou, v životě jsem to nejedla a bylo mi to vychváleno jako největší pochoutka a bašta první kategorie!

Těšila jsem se, neboť do té doby jsem snědla všechno a na všem jsem si pochutnala, když mi ale však bylo toto jídlo vyservisováno pod nos a já si nabrala plnou první lžíci a strčila do pusy, objevil se do té doby mnou nepoznaný zákon v puse rostoucího jídla, které nejde polknout a roste a roste, a když už nemáte v puse ani kousek místa a krk to jídlo odmítá pustit dál, a tudíž to nejde polknout a krk se víc a víc přiškrcuje a jídlo v puse stále roste, tak jen něco zamumláte a jdete to vyplivnout a pak se strašně omlouváte a od té doby vím, že bryndzu neeeeeee!!!!!

Tak takhle nějak nemůže sousedka houby, takže vždycky přijde z lesa, houkne na mě, ať se jdu podívat, jaká je úžasná a kolik toho donesla a já ji pochválím a nasbírám si u ní v kuchyni, co mám ráda, dávám u toho samozřejmě pozor, abych nechytila klíště neboli pijáka, jak říkáme tady u nás a potom už jen vařím, smažím, dusím a tak, co se s houbama běžně dělá!!!!!

Její synáček, soused, co mi seče zahrádku, chodí někdy s ní, tak potom toho donesou ještě víc a ten taky houby nejí, ale jeho podezírám, jelikož je to chlap, že má strach o svůj mužskej živůtek, a co kdyby se náhodou z těch přírodních výpěstků otrávil, je mladý a ještě toho chce tolik zažít a co kdyby, znám víc chlapů, co houby nejedí, protože jim nevěří a bojí se, srabáci, nevědí, o jakou pochoutku přicházejí !

Tady na Hradišti se povídá historka o jednom starším manželským páru, prostě babka a dědek a tady ji máte, tu historku!

Žije spolu jeden manželskej pár už hóóódně dlouho a stará paní je vášnivá houbařka a v houbařské sezóně nevyleze z lesa, dokud nemá plné koše a potom suší a zavařuje a nutí svýmu manžílkovi houby a houby a houby, ten, když už to trvalo nějakej pátek, napřed přemejšlel o rozvodu, ale na starý kolena a kvůli houbám, a potom celý zbytek roku koho by sekýroval: ,,Bábo, kde je ovladač a, bábo, skoč mi pro pivo a, bábo, uvař něco dobrýho a, bábo, kdy přijedou děcka a kup rum!", jinak to byla hodná a starostlivá ženuška, jen ty zpropadený houby, tak přemýšlel, jak na to, aby ji z toho lesa dostal zpět ke sporáku a normálním chlapskejm jídlům a napadlo ho následující!

V místní hospodě pozval pár ožungrů na pívo a vybral jednoho, co se mu zdál nejvíc schopnej k následujícímu úkolu, slíbil mu slušnou odměnu za to, když si v lese vyčíhne jeho bábu a vyděsí ji k smrti, a jako že ji chce přepadnout a zabít, aby dostala takovej strach, že do lesa už nepáchne!!!!

Nezaměstnaný chlápek, co rád rumíčka, si řekl o malou zálohu, vzal si fotku paní, aby se náhodou nespletl a nevyděsil nějakou obranářku, co by mu zlámala haksny, jak prohlásil a šel stopovat, kam milá bába nejvíc chodí a kdy!!!!
Potom s rumíkem v krvi, musel se posilnit k zodpovědnému úkolu, si počkal v lese za skupinkou keříčků na babku a nenapadlo ho nic jinýho, než si na nahé tělo vzít baloňák a udělat na bábu eso, peso!

Ta prej po prvním úleku chvíli koukala na výbavu domnělého exhibicionisty, potom odhodila koš i s houbama a rychle sedla na kolo a frčela pryč, náš padouch, pyšnej na to, jak to zmákl, si sedl pod strom k těm keříčkům a dopil lahvinku a hned si otevřel další s vitamínama eR U eM, to ovšem netušil, že panička, přijedoucí domů, se rychle vysprchovala, vzala si čisté kalhotky a frčela na kole nazpět!

Když se vymydlená dostavila na místo přepadení, našla tam nahého, spícího na baloňáku, opilého, absulutně k sexu nepoužitelného chlapa, chvíli se ho pokoušela znásilnit, však se prve nabízel, sexuální maniak, ale on se ze začátku strašně smál, že ho to lehtá, ale když babka naléhala dál, a když už ho to začalo bolet, vyděsil se a  vrávoravým během se pokoušel uprchnout, ale naše bába ulomila halouzku a běžela za ním a švihala ho přes holý zadek a nadávala mu, že napřed jí dělá chutě a potom zdrhá a ještě se ožere jak hovado, a jak ona k tomu přijde, když se tak těšila a ještě se kvůli němu jela umejt!!!!

Dostal výprask a byl mu zabaven baloňák, a tak musel počkat v lese do noci a nahý se potom ploužil domů, aby ho nikdo neviděl a byl domlácený jako pes a klíšťata se na něm pásla a komáři a vlastní žena ho nepoznala, a když ho poznala, dostal i od ní, co že vyvádí, a jak to přišel v noci domů, a kde byl celej den, že to už není normální a ještě jednou a vyhodí ho z domu!!!!

Bábina se dodnes nedozvěděla, že to zpaktoval její manžel, který musel našemu zmlácenému chudákovi vyplatit ještě bolestný, do lesa chodí pořád, jen se prý od té doby ráno sprchuje a voní se, když jde na houby a bere si čisté spodní prádlo, to asi aby se nezdržovala ježděním se domů vykoupat a mezitím by se jí mohl zase opít !!!!

Takže já jako každý správný houbař mám své oblíbené místečko, kde vždycky najdu nějakou houbu a někdy si nasbírám i houby už očištěné a nakrájené, jen si je upravit, takové sbírám nejraději, jen potom musím vrátit čistou misku a nemusím se alespoň bát, že na mě soused bude v kuchyni dělat eso-peso s baloňákem a děsit mě, i když mě asi něco už jen tak nevyděsí !!!!!

Letos je dobrej houbařskej rok a u sousedů v kuchyni se jich každej den najde, jen stačí pod oknem zavolat:,,Milčo, už jste se vrátili z lesa?" a počkat na:,,Jasně, poď se podívat, to je letos mazec a pojď si nabrat, kolik chceš!!!".

Soused má sice občas furt blbý poznámky, že nepochopí, že jsme se z toho ještě nepo...., a jak to můžeme do sebe cpát v takovým množství, a že mě ráno vzbudí a půjdu pěkně s nima se projít do toho lesa a najít si je v mechu sama a já na to, že bych určitě spadla a něco si udělala, a jak by mě, tak velkou, potom tahal z lesa, ,,I to je způsob, jak se zbavit vlezlé a otravné sousedky." zavrčel a já musím konstatovat, že sice je to protivnej chlap, ale on za to nemůže, to je tím, že je chlap, tak to už nevnímám a dělám na něj cukrblíky a vychvaluju ho, jakej je borec a šikula jen, když chci posekat zahrádku, ale je to čím dál větší dřina ho k tomu sekání dokopat, ach jo, chudák já sama stará ženská!!!!!!!

Není nad soukromá houbařská místečka!!!!!

Ale je něco divného v tom světě houbařském v mém okolí, mentalita všech houbařů je jasná, něco jsem našel, jsem pyšnej a chlubím se, každej houbař má ten šíleně fanatickej výraz, když se s plnými koši vrací domů, kolik toho má, a jak budou všichni čučet, svoje úlovky si fotí, ukazují známým a sousedům a chtějí slyšet to:,,Ty jsi dobrej, fakt jsi borec!!!!!!".

Jen jedni moji okolo bydlící se chovají divně, houbařská sezóna vrcholí, lesy plné a já jen poslouchám, jak mají svá místečka a jak jezdí autem na ta svoje a jak tahají domů plné koše a to je všechno, fakt!

Nikdy jsem u nich neviděla ani koš, natož houbu ani prašivku, proč se taky nechlubí, neukážou své houbové skvosty a nechtějí slyšet to:,,Týýýý jo, vy jste dobříííí, to jsou hříbečci jak z pohádky!!!!". Nechtějí, jen kecají, ale neukážou, natož aby podarovali chudinku mě, co do lesa nechodí, v takovém množství, o jakém mluví, by se přece nějaká houbička v mém bříšku, co taky už připomíná velkou houbu, ztratila!!!!!

Ani plech na okně se sušícími se houbami, nic, no, třeba mají sušičku, dobrá, ale přece jenom je na tom něco nepřirozeného, možná sbírají ty houbičky, co je po nich veselo, tak to jasně nemůžou vystavit obdivu okolí, anebo sbírají jedovaté houby a vaří z nich lektvary a já se potom divím, jak to že synáčkové té přísné paní, co měla určitě v minulém životě v lese perníkovou chaloupku, jsou takoví hodní a tak hezky maminku poslouchají a poslouchají a skáčou, jak píská a dělají všechno, co jim přikáže a nejsou na ni drzí a nezvyšují na ni hlas a mě to je už dva a půl roku divné, jak to takhle může fungovat, jasně je v tom nějaký hubový koktejl z divnejch hub, a proto ty jejich plný koše nesmí nikdo vidět (mezi náma, totiž takoví hodní synáčkové prostě normálně neexistují)!!!!!! Jen aby z toho potom nebylo nějaký psycho!!!!!

Moje nejstarší dcera kdysi před lety šla do lesa na procházku a našla svou první houbu, potom druhou, a když už se jí nevešly do hrsti, vyndala igelitku a donesla mi ji plnou všech hub, které uviděla a sebrala, byla dost naštvaná, když jsem všechno včetně igelitky hodila do popelnice. ,,Udělala jsem v igelitce sponkou dírky!" obhajovala se. Druhý den jsem jí koupila koš a ona si ho koupila taky, potom nutila svého bývalého přítele chodit na houby, aniž by jedinou uměla pojmenovat, je to vysokoškolačka a blondýna, takže do jednoho košíku dávala vzorky ,,A" - ty s těma dírkama na spodku - a do druhého košíku vzorky,,Bé" - ty s těma páskama na spodku, potom úlovky konzultovala s odborníkem a na moje protesty, že si má koupit atlas a ty nejedlé že tam má nechat na jídlo zvířátkům, na ty absolutně nereagovala, atlas nemá dodnes a dodnes sbírá všechno, co uvidí, zvířátka nechává hladovět a otravuje houbaře, co tomu rozumí, aby jí to potom roztřídili a navíc na houbaře s igelitkou opovržlivě pokřikuje:,,Hele, začátečník!", ještě kupodivu žije, a jelikož má teď to mimino, tak na houby nechodí, takže mé vnoučátko snad zatím sirotek nebude!

Můj nejstarší syn, vášnivý cyklista, jezdí na houby na kole až do lesa a mimo košíku má s sebou i dvě tři igelitky! Vždycky je donese plné i s tím košíkem, ale né hub, na ty sice původně jede, ale potom je rozzuřený bordelem v lese, jak to sám označil a děsně nadává na blbečky měšťáky, co si hrajou na houbaře a jenom dělají ten binec v lese, syn plní igelitky petkama, kelímkama, pytlíkama od svačin a podobným plastovým svinčíkem a potom raději z toho lesa ujede pryč, aby se nemusel rozčilovat!!!!

Jednou načapal dva houbaře, jak dopili kolu a petku kopli do křoví, chytil nerva, ten můj ekolog a vyrval jim tašku s houbama a mlátil je s ní a řval na ně, oni nevěděli, jestli není nějaký místní lesák, dostali strach, vzali pet lahev od koly, nechali tašku taškou a zdrhali z lesa jak namydlení, jednou mi ho s takovou zavřou, toho mýho ochránce přírody, když byl malej, chtěl zachraňovat velryby, teď aspoň občas zachrání kousek lesa od špíny a na houby si jdeme k sousedům, je jeden z mála chlapů, co znám, co mé houbařské speciality miluje!

Jo, moje děti mě teda absolutně neposlouchají a mé rady jsou jim k smíchu a někdy na mě i zavrčí, mají prý se mnou existenční krize a dost často jim lezu na nervy, jsem prý tak stará, že když jsem se narodila, bylo Mrtvý moře ještě naživu a ty moje děsně zastaralý názory..........., když já neumím vařit ty elixíry poslušnosti!!!!!!