Úvahy

První příběh nám zaslala Anduša

Víkend nejen na vodě

… sotva po zimně nezimně vykouklo sluníčko začali se mnou šít všichni čerti a přemýšlela jsem co podniknout... vzhledem k tomu, že jsem měla i zcela čerstvou, novou polovičku, bylo potřeba naplánovat co nejvíc akcí, abych zjistila, zda-li je to kluk do nepohody a nebo neee(po mých neblahých zkušenostech jsem se rozhodla ho pořádně protestovat než si to pustím k tělíčku, než pak splakat nad výdělkem a zjišťovat, že to nejen neumí vůbec nic, ani umýt okna, ale že to dokonce nepozná ani cibulu na záhonku, jako můj minulý omyl).

První malý a nenápadný testík byla procházka kolem Jihlavy nebo Jihlavky prostě ta čistá voda co teče do Ivančic. Celkem to bylo nějakých slabých pětadvacet kiláčků a uprostřed cesty zřícenina hradu Templštejn a pod Templákem (jak mu tu všichni říkají) stejnojmenný kemp a pivko...

Polovička celou procházku krásně zvládla ujít, dokonce mi po cestě ani nevynadal, do bláznů a jiných šílených osob, jen se od té doby důsledně vyhýbá všem možnostem jak jít se mnou na procházku... a právě u pivka pod Templákem se zrodil další šílený nápad na test polovičky... teda ono to nebylo úplně cílené a plánované testování spíše to je o tom, že některé věci mám moc ráda a probouzí mou zvědavost a pak jim prostě neodolám... a jak jsme tak seděli u pivka a já koukala na vodu jak krásně teče a jak by se asi dala jet... a tak jsem se optala polovičky co nato? Netvářil se nijak extrémně zděšeně, byl tam pouhý náznak hysterie typu: pro Boha co jsem si to uvázal na krk!!!!???? a pak jsem jen čekala na vhodný okamžik. Přišel tento víkend... pouštěli vodu z přehrady a vodák k sobě ostatní vodáky přitahuje jak med mouchy... takže sehnat loď nebyl problém... a hurááá na vodu... teda skoro... jak už to bývá, není možné mít o víkendu jen jednu akci, a když už si člověk něco naplánuje tak se k tomu přichomítne aspoň jedno pozvání v ten nejméně vhodný termín, které nejde odmítnout a zaručí minimálně tunu problémů a nepohodlí... takže dle tohoto hesla jsme obdrželi pozvání na firemní skoro povinnou chlastačko-nacpávačku v Kyjově a ráno v devět jsme měli být někde pod nějakou přehradou u Mohelna...prostě zaručení toho, že řidič (má polovička, ze všech nejlepší) se ráno bude děsně chechtat mé kocovině a já budu úpět a proklínat svět a bude mne bolet hlavička... večer byl skvělý, ale ráno příšerné dle očekávání... vínka bylo hodně, točila se nožička z prasátka ta byla taky móóóc dobrá a brzo ráno před šestou odjezd na vodu... moc si toho z konce večera nepamatuju, ale v práci se se mnou skoro všichni baví tak jsem asi nikoho tentokrát ničím nenaštvala...

… v devět ráno jsem byla vyšoupnuta z auta na místě srazu... fakt nevím kde to bylo.... byly tam stromy, krásně studená řeka (neočekávaně) a to protivný slunko... naštěstí jsem už začala střízlivět a došla mi celá tragi-komičnost mé situace... vymyslela jsem tento výlet, navezla do něj polovičku, který nikdy v kanojce neseděl, já mám kocovinu a háčka, který váží asi dvakrát tolik co já.... auuu

a dle toho vypadala první půlhodina cesty.... po usednutí miláška se z kanojky stal spíše ledoborec... a jako každý absolutně zelený háček měl neustálé tendence se hádat s moudrým a skoro střízlivým zadákem o všem co měl udělat... zkrátka po půl hodině to začlo vypadat, že se asi poprvé pohádáme... prostě chlapy nechápou, že mimo loď je milášek a pusinka, ale jak sedne na špicu lodě, tak je zapráskanej háček, kterej musí poslouchat jinak nás přetočí, zatočí a nedej Bože cvakne... a tak jsem udělala jedinou moudrou věc, která se dala udělat.... mého zcela zeleného háčka jsem povýšila rovnou na zadáka... pak už voda byla fajn... mužskej hold potřebuje mít pocit, že tomu tady šéfuje on... vodu jsme dojeli už zase vychechtaní, jako správný vrah vracející se na místo činu jsme zastavili v kempu Pod Templákem na pivko a buřtík a já jako správný vodák na velkýho ruma na dorovnání hladinky... seděli jsme u stolu a vzpomínali jak jsme tu byli poprvé a jak geniální nápad mne tehdy napadl... vyrazit na vodu...

Polovička prokázala obrovský talent a cit pro vodu... takže nás neutopila, nevykoupala a dokonce jsme se ani nepohádali a nerozešli...

jestli to takhle půjde dál, asi začnu vyzvídat od paní Drozdice rady na mou první svatbu...